Theodor Galgóczy von Galántha

uherský generál

Theodor Galgóczy von Galántha (maďarsky galánthai Galgóczy Tivadar) (20. července 1834 Prešpurk4. srpna 1896 Sibiu) byl rakousko-uherský generál maďarského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1850, vyznamenal se účastí ve válce s Pruskem (1866) a postupoval v hodnostech. Jako posádkový velitel působil několik let v Pardubicích a v roce 1889 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Svou kariéru završil jako zemský velitel v Sedmihradsku (12. armádní sbor v Sibiu, 1893–1896), kde tragicky zahynul.

Theodor Galgóczy von Galántha
Velitel 12. armádního sboru v Sibiu
Ve funkci:
1893 – 1896
PředchůdceAnton Szveteney de Nagy-Ohay
NástupceEmil Probszt von Ohstorff
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1889), generálmajor (1884)

Narození20. července 1834
Bratislava
Úmrtí4. srpna 1896 (ve věku 62 let)
Sibiu
Profesedůstojník
OceněníŘád železné koruny 3. třídy
rytíř Císařského řádu Leopoldova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Theodor Galgóczy jako plukovník

Pocházel z početné rodiny statkáře Josefa Galgóczyho, měl šest sester, které se provdaly do rodin nižší šlechty v Horních Uhrách.[1] Studoval gymnázium v rodném Prešpurku, poté jako kadet vstoupil do armády (1850). Vojenskou průpravou získal na jezdecké škole v Prostějově a poté na vojenské škole ve Vídni. Delší dobu sloužil u 5. husarského pluku, kde postupoval v hodnostech (poručík 1853, nadporučík 1856, kapitán 1859).[2] Vyznamenal se účastí v prusko-rakouské válce v roce 1866, kde bojoval v několika bitvách ve východních Čechách (bitva u Hradce Králové.[3] V roce 1872 byl povýšen na majora a stále sloužil u 5. husarského pluku, kromě toho vedl také kurzy jezdectví na vojenských školách ve Vídni.[4]

V roce 1876 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele 1. husarského pluku,[5] zároveň byl pověřen vedením kadetní školy v Temešváru. V roce 1878 byl přeložen k 3. husarskému pluku v Sibiu, kde v roce 1879 převzal velení v hodnosti plukovníka.[6] V roce 1884 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 9. jezdecké brigády v Pardubicích.[7][8] K datu 1. listopadu 1889 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[9] a stal se velitelem jezdecké divize v Krakově. Nakonec v letech 1893–1896 zastával funkci velitele 12. armádního sboru v Sibiu (dříve Hermannstadt).[10][11]

Zemřel na následky nehody koňského povozu 4. srpna 1896 ve věku 62 let a byl pohřben na vojenském hřbitově v Sibiu.

Tituly a ocenění

editovat

Jako velitel armádního sboru byl v roce 1894 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[12] Během vojenské kariéry obdržel několik vyznamenání, byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu, nositelem Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a Vojenské záslužné medaile. Dále byl držitelem bádenského Řádu zähringenského lva.[13] Od roku 1895 byl čestným majitelem 13. husarského pluku dislokovaného v Székesfehérváru.[14][15][16]

V roce 1878 se oženil s baronkou Ludmilou von Graebe, manželství zůstalo bezdětné.[17] Ludmila byla po rodině Harrachů dědičkou zámku Matzleinsdorf, kde poté žila jako vdova.[18]

Reference

editovat
  1. Rodina Josefa Galgóczyho na webu geni.com dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 527, 590 dostupné online
  3. Theodor Galgóczy v prusko-rakouské válce dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, 1873; s. 383, 426 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 424, 469 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1880; Vídeň, 1879; s. 501 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 123 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 37, 154 dostupné online
  9. Služební postup Theodora Galgóczyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 51 dostupné online
  10. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1895; Vídeň, 1895; s. 108, 126 dostupné online
  12. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 187 dostupné online
  13. Přehled řádů a vyznamenání Theodora Galgóczyho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 237 dostupné online
  14. Přehled majitelů 13. husarského pluku in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 718 dostupné online
  15. Husarský pluk č. 13 na webu valka.czdostupné online
  16. Husarský pluk č. 13 na webu austria forum dostupné online
  17. Theodor Galgóczy von Galántha na webu geni.com dostupné online
  18. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1907; Gotha, 1907; s. 257 [1]

Externí odkazy

editovat