Emil Probszt von Ohstorff

Emil svobodný pán Probszt von Ohstorff (7. května 1838 Košice18. listopadu 1913 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1857 a zúčastnil se několika válek, později několik let mimo jiné strávil u posádek v Praze. Svou kariéru završil jako velitel 12. armádního sboru (1896–1905). V roce 1898 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1905 byl povýšen na barona.

Emil Probszt von Ohstorff
Velitel 12. armádního sboru v Sibiu
Ve funkci:
1896 – 1905
PředchůdceTheodor Galgóczy von Galántha
NástupceJosef Gaudernak von Kis-Demeter
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1890), generálmajor (1885)

Narození7. května 1838
Košice
Úmrtí18. listopadu 1913 (ve věku 75 let)
Štýrský Hradec
Titulsvobodný pán (1905)
DětiGünther von Probszt
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Byl synem c. k. podplukovníka Wilhelma Probszta povýšeného v roce 1870 do šlechtického stavu. Emil studoval v letech 1850–1857 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako poručík vstoupil do aktivní služby k pěšímu pluku č. 34. V hodnosti nadporučíka se jako pobočník velitele armádního sboru zúčastnil války se Sardinií (1859). Jako štábní důstojník Severní armády v hodnosti kapitána u 3. hulánského pluku se zúčastnil v roce 1866 prusko-rakouské války. V letech 1870–1873 působil v císařské vojenské kanceláři. V roce 1873 byl povýšen na majora a sloužil u 11. husarského pluku. Od roku 1876 byl v hodnosti podplukovníka štábním důstojníkem 9. pěší divize v Praze, odkud byl později převelen do Košic. V roce 1879 byl povýšen na plukovníka a v letech 1881–1885 byl šéfem štábu armádního sboru ve Štýrském Hradci.[1]

V roce 1885 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 24. pěší brigády v Krakově,[2] odkud byl převelen k 12. pěší brigádě ve Štýrském Hradci (1887–1888) a následně velel 53. pěší brigádě v Terstu (1888–1890).[3] V roce 1890 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a dalších šest let strávil v Praze jako velitel 9. pěší divize (1890–1896).[4][5] Nakonec v letech 1896–1905 zastával funkci velitele 12. armádního sboru v Sibiu.[6][7][8] V roce 1898 dosáhl druné nejvyšší armádní hodnosti polního zbrojmistra.[9][10] K datu 1. srpna 1905 byl penzionován, později ještě obdržel titulární hodnosti generála pěchoty.[11]

Tituly a ocenění

editovat

Od roku 1870 spolu s otcem užíval šlechtický titul. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1897 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Od roku 1897 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 51.[13][14] Při příležitosti odchodu do penze byl v roce 1905 povýšen do stavu svobodných pánů.[15] Během vojenské kariéry získal také několik ocenění, byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy, rytířem Leopoldova řádu, držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Dále byl nositelem několika zahraničních vyznamenání, pruského Řádu koruny I. třídy, Řádu württemberské koruny I. třídy a komandérem Řádu rumunské hvězdy.[16]

V roce 1875 se ve Štýrském Hradci oženil s Mariannou Gasteigerovou von Rabenstein (1853–1888).[17] Z manželství se narodily dvě děti.[18] Dcera Valerie (1876–1951) se provdala za plukovníka barona Wilhelma Reichlina von Meldegg (1876–1947).[19] Syn Günther (1887–1973) byl důstojníkem c. k. armády, později se uplatnil jako spisovatel a byl autorem řady odborných prací z oboru historie a numismatiky ve vztahu k rakouským zemím.[20]

Reference

editovat
  1. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 93, 126 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 125 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 99, 138 dostupné online
  4. Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 17, 39 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 89, 232 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 138, 157 dostupné online
  7. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 261 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 132, 149 dostupné online
  10. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Služební postup Emila Probszta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 144 dostupné online
  12. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 209 dostupné online
  13. Pěší pluk č. 51 na webu valka.cz dostupné online
  14. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 480 dostupné online
  15. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 718–719 dostupné online
  16. Přehled řádů a vyznamenání Emila Probszta von Ohstorff in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904, Vídeň, 1904; s. 269 dostupné online
  17. Emil Probszt von Ohstorff na webu geni.com dostupné online
  18. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1919; Gotha, 1919; s. 749 dostupné online
  19. Wilhelm Reichlin von Meldegg in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
  20. Životopis Günthera Probszta dostupné online

Externí odkazy

editovat