Wikipedie

Tereza Velíková

Narozena 23. 10. 1979 v Plzni. Výtvarnice.

Tereza Velíková (* 23. října 1979, Plzeň) je česká výtvarná umělkyně.[1][2] Ve své konceptuálně založené tvorbě nejčastěji vychází z možností vyprávění prostřednictvím většího množství filmových záznamů (vícekanálových videoistalací). Věnuje se rovněž fotografii.

Tereza Velíková
Narození23. října 1979 (44 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1996–1999)
Akademie výtvarných umění v Praze (2006–2011)
Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická
Povolánívýtvarnice, multimediální umělkyně a fotografka
ZaměstnavateléVyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická
Webterezavelikova.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Po studiu na Střední průmyslové škole grafické v Praze absolvovala v letech 1996–1999 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliérech Adély Matasové a Jiřího Davida.[3] U Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění pak mezi roky 2006–2011 absolvovala doktorské studium.[4] V roce 2005 spolu s Terezou Severovou a Barborou Zachovalovou založily a až do roku 2019 společně vedly pražskou Galerii Entrance.[5] V roce 2014 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé české výtvarné umělkyně a umělce.[6] Jako grafická designerka byla oceněna 2. místem v kategorii Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2023 za spolupráci na úpravě knižní publikace Národní galerie v Praze Jan Zrzavý - Obrazy do kapsy.[7] Vyučuje multimediální tvorbu na Vyšší odborné škole grafické a Střední průmyslové škole grafické v Praze.

Jejím partnerem je historik fotografie a kurátor Pavel Vančát.

Dílo

editovat

Velíkovou zajímají vztahy, které mohou vznikat při zmnožení zdrojů obrazu a zvuku. To ji postupně dovedlo k dialogickým videoinstalacím a následně k využívání již existujících výňatků z divadelních her, v nichž jsou právě dialogy jedním ze základních komunikačních prostředků. Zpracovává témata intimní komunikace a mezilidských vztahů. Fascinují ji možnosti obsahových transformací a formálních napětí, která vyplývají ze spojení plynoucího divadelního provedení, filmového záznamu, jeho střihu a montáže. Plně tento přístup rozvinula na svých samostatných galerijních výstavách v Oblastní galerii Vysočiny, Fotograf Gallery (obě 2017) a v Galerii výtvarného umění v Chebu (2018). V následujících letech pracovala na vícekanálové audiovizuální instalaci Hra hrdinů, v níž úryvky z nastudovaných divadelních inscenací pražského Divadla Hrdinů posloužily k vytvoření nového dramatického tvaru. Jako projekce pro divadelní hlediště byla Hra Hrdinů poprvé uvedena na konci roku 2021.[8]

„Nejvíce mě inspiruje mezilidská komunikace, psychologie a teorie médií. Zajímají mě procesy a struktury myšlení, fungování paměti, traumat, schopnosti interpretace předobrazů, které si s sebou neseme z dětství a dále je rozvíjíme, nebo naopak záměrně potlačujeme. Přitahují mě všudypřítomné momenty pocitu chybění, u kterých je těžké vysledovat, odkud se berou. Často se obracím také ke své osobní historii, k historii své rodiny, k mentálním strukturám, ve kterých se sama pohybuji. Pracuji s vlastní, cizí i kolektivní pamětí. A nekonečně mě baví pozorovat, jak se právě s ní vyrovnávají ostatní.“[9]

Samostatné výstavy

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 24. 1. 2022]
  2. ↑ Artlist - databáze současného umění: Tereza Velíková. www.artlist.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ WWW.POTESIL.COM, Teodorik Menšl / www mensl com, Tomáš Potěšil /. Velíková Tereza, [online]. 2012-09-05 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ Curriculum vitae – Tereza Velíková. terezavelikova.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Galerie – Galerie Entrance. entrancegallery.com [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Tereza Velíková. Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2014. Internerové stránky Společnosti Jindřicha Chalupeckého. [cit. 24. 1. 2022]
  7. ↑ 2023 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Hra Hrdinů | Studio Hrdinů. studiohrdinu.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ Tereza Velíková. Secondary Archive [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online. (polsky) 
  10. ↑ T, Galerie Kabinet; LUTONSKÝ (WWW.MARTINLUTONSKY.COM), Martin. Galerie Kabinet T.. www.kabinett.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ Galerie - Tereza Velíková a Lenka Vítková: Poznámky k chůzi. www.galeriejeleni.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ Projekt „Chůze“ Terezy Velíkové a Lenky Vítkové. Vltava [online]. 2011-01-25 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ S.R.O, Via Aurea. Dům umění města Brna Podívala jsem se doprava a bylo tam ticho. www.dum-umeni.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ TZ: Tereza Velíková [online]. 2013-03-26 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  16. ↑ Tereza Velíková – Špatně položená otázka – Galerie současného umění a architektury. dumumenicb.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ Tereza Velíková, Hra na tři - GAVU.cz. www.gavu.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  18. ↑ Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23. 
  19. ↑ Tereza Velíková | Příkladné nedostatky [online]. [cit. 2022-12-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tereza_Velíková&oldid=24006490“