Jan Zrzavý

Jan Zrzavý (5. listopadu 1890 Vadín, nyní Okrouhlice 56 – 12. října 1977 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Někdy bývá považován za představitele magického realismu.

Jan Zrzavý
Karel Kuklík, portrét Jana Zrzavého, 60. léta
Narození	5. listopadu 1890 Vadín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. října 1977 (ve věku 86 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	hrob Jana Zrzavého (49°41′21″ s. š., 15°51′9″ v. d.)
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1907–1909)
Povolání	herec, pedagog, malíř, učitel, ilustrátor, grafik, scénograf, básník, spisovatel, publicista a vysokoškolský učitel
Významná díla	Kleopatra II
Ocenění	národní umělec (1966)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Zrzavý Kavárna, olej na plátně 1923

Život

Jan Zrzavý se narodil 5. 11. 1890 v budově nově postavené školy v Okrouhlici. Její budova na levém břehu Sázavy stála tehdy stranou vsi na pozemku, který spadal do katastru sousedního Vadína. Později byla katastrální hranice upravena, budova má dnes adresu Okrouhlice 59. Proto uváděl jako rodiště obě vsi.

Jan Zrzavý byl šestým dítětem řídícího učitele Jana Zrzavého a učitelky Vilemíny, rozené Kaizlové. Otcův rod pocházel z Krucemburku, kde je doložen od roku 1604. Matka se narodila v měšťanské rodině v Třeboni. Kromě pěti starších měl ještě dva mladší sourozence.

Učení Janovi příliš nešlo. Postupně vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, opět v Havlíčkově Brodě, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. Zde vážně onemocněl, a neměl perspektivu dlouhého života, proto mu otec povolil studia malířství. V roce 1906 neuspěl u přijímacích zkoušek v Praze. Vstoupil tedy na soukromou malířskou školu Karla Reisnera, poté do školy Vladimíra (Františka) Županského a nakonec do ateliéru Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik let na UMPRUM u profesora Dítěte. Byl ale po školním roce 1908–1909 vyloučen. Ještě se čtyřikrát neúspěšně pokusil dostat na pražskou Akademii, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii (Paříž, Bretaň) a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel.

V roce 1910 se stal členem sdružení Sursum. V letech 1912–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1923 Umělecké besedy.

V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze (Mozart: Idomeneus, král krétský) a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman, režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu. V letech 1947–1950 byl profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

V roce 1966 byl jmenován národním umělcem.

Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku, pískovcový náhrobek, reliéfní kříž v půlkulaté desce, navrhl malíř sám. V Krucemburku se nachází Pamětní síň Jana Zrzavého.

Adresy, pamětní desky a pomníky

• Okrouhlice 59 – budova školy, kde se Jan Zrzavý narodil, na budově je pamětní deska bustou a textem: V tomto domě se narodil dne 5.11.1890 Jan Zrzavý, český malíř 1890–1977.
• Havlíčkův Brod – gymnázium
• Kutná Hora – reálka
• 1903–1904 – Přibyslav – měšťanka
• Havlíčkův Brod – opětovně; měšťanka
• 1905: Brno – stavební průmyslovka
• 1907: Paříž
• Krucemburk
  • Trvale zde nebydlel, jezdil sem na prázdniny k dědečkovi z otcovy strany.
  • Pohřeb – místo svého posledního odpočinku nalezl na hřbitově u kostela sv. Mikuláše na náměstí Jana Zrzavého. Náhrobek sem byl přenesen z hrobu z Čáslavi spolu s ostatky jeho matky a bratra Boleslava. Návrh výtvarné podoby náhrobku je dílem umělce samotného.
  • Dne 8. června 2002 bylo na náměstí Jana Zrzavého 13 otevřeno informační centrum a pamětní síň Jana Zrzavého. Zde se návštěvníci dozví řadu zajímavých informací z umělcova života a o jeho vztahu ke Krucemburku.
  • Dne 19. června 2010 byla na budově městského úřadu odhalena pamětní deska s umělcovou bustou. Hlavní proslov tehdy pronesl historik umění profesor František Dvořák. Bustu vytvořil malířův přítel akademický sochař Bohumír Koubek, vznikla už rok před malířovou smrtí v roce 1976. Na pamětní desce je nápis: 1890–1977 Narodil jsem se v Okrouhlici, ale za svoje pravé rodiště pokládám Krucemburk. Jan Zrzavý
• 1914: Praha – Hradčany: Nový Svět 96/6. Zde měl svůj první pražský ateliér a také zde bydlel.

• 

  Pamětní deska Jana Zrzavého v Praze na adrese Zámecké schody 188/6

  1917 – ?: Praha – Malá Strana: dům U Nejsvětější Trojice (také U Kameníků), Šporkova čp. 320/10, byt ve třetím patře bez elektřiny. Byt se skládal z předsíňky s miniaturní kuchyňkou, ateliéru a zároveň obývacího pokoje a konečně úzké ložnice, která byla zároveň malířským skladištěm.
• 1925: Bretaň
• 1928: Benátky
• 1942–1958: Vodňany, byt na okraji města s výhledem na kopec Hrad a Nový rybník. Jeho vzorem byl Julius Zeyer, který kdysi ve Vodňanech také bydlel. V roce 2014 byla ve Vodňanech odhalena Zrzavého pamětní busta (autor: Richard Rudovský).
• Praha – Bubeneč, novostavba - atelierový byt, Českomalínská 15, 3.patro
• 1959–1977: Praha – Malá Strana: dům U Pelikána, Zámecké schody čp. 188/6. Na budově je kamenný podstavec (s textem V tomto domě žil národní umělec Jan Zrzavý) a na něm busta malíře. Původní busta byla osazena v roce 1989 (autoři profesor Jan Simota a architekt Bedřich Hanák), ale v 90. letech zmizela. Byla však nahrazena novým dílem v pozměněné podobě.
• 1959–1977: Okrouhlice č. 49 – budova pošty. Na budově je pamětní deska V podkroví tohoto domu měl v letech 1959–1977 ateliér malíř Jan Zrzavý.

Dílo

Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny – cizí (Francie, Itálie, Řecko) i domácí (Vodňany, Okrouhlice, Praha). Své náměty často opakoval.

Hrob Jana Zrzavého u kostela sv. Mikuláše v Krucemburku, okr. Havlíčkův Brod.

Díla

• Zátiší s jablky (1907)
• Údolí smutku (1908) – namalováno olejem na radu Jana Preislera
• Vlastní podobizna (1908–1909)
• Veselé poutnice (1909)
• Andělská návštěva (1911)
• Spící hoch (1912)
• Melancholie I (1912)
• Kázání na hoře (1912)
• Kleopatra I (1912) – kresba uhlem
• Podobizna Adolfa Gärtnera (1913)
• Zátiší s konvalinkami (1913)
• Krasavec (1913) České muzeum výtvarných umění v Praze, nyní GASK
• Kristus dobrý pastýř (1913)
• Luna s konvalinkami (1913)
• Biblická krajina (1913)
• Diana (1913)
• Jitro (1913)
• Hlava (1913) Oblastní galerie Liberec
• Magdaléna (1914)
• Milosrdný Samaritán I (1914)
• Snoubenci (1915) – pastel podle kresby z roku 1911
• Dáma se závojem (1915)
• Dáma v lóži (1915)
• Utrpení (1916)
• Kleopatra II (1919) – kresba uhlem
• Melancholie II (1920)
• Kleopatra II (1923) – olej podle kresby uhlem z roku 1919
• Kavárna (1923)
• Žebračka (1923)
• Krucemburk (1923)
• Krajina s mostem (1923)
• Lom (1923)
• Vadínská pazderna (1923)
• Ilustrace Máchova Máje (1924)
• Camaret (1926) (Ve sbírkách ČMVU)
• Kostel v Camaretu (1927)
• Ilustrace Erbeovy Kytice (1928)
• Veles (1929)
• Île de Sein (1930)
• Ostravice s haldami (1933)
• Ostravské haldy (1933)
• Strusky na Ostravici (1933)
• Cesta (1933)
• Loretánské náměstí (1934)
• motivy z Locranonu (1934–1938)
• motivy vesnice ze svého dětství (1939–1942)
  • Krucemburk, Kaplička v Babicích, Dvůr v Kácově, Ulička v Kaslicích, Žďár na Moravě
• Kleopatra I (1940) – olej podle kresby z roku 1912
• Zvěstování (1942)
• Kleopatra II (1942–1946) – olej na plátně podle kresby z roku 1919
• Kleopatra II (1942–1957) – olej na desce podle kresby z roku 1919, zlacené lóže, palmy, pyramidy, měsíc v podkladu
• Sedící dívka (1945)
• Královna moří (1948–1950)

Citát

„	A mohu mluvit o štěstí, že mi bylo dopřáno sledovat, a někdy i zblízka, Vaši práci od prvních začátků, kdy jste poprvé svými obrazy předstoupil před veřejnost. Byli jsme tenkrát ještě mladí, bylo nám něco přes dvacet let, ale zaujal jste nás naráz. Bylo to jako zjevení. A přinášelo nám veliké poselství ze světa, kam jsme měli právě namířeno.	“
— Jaroslav Seifert

Bibliografie (výběr)

• Bohumil Kubišta, Veraikon 6, 1919–1920, s. 137–147
• Jeníkovy pohádky, Praha 1920
• Barva, Volné směry 21, 1921–22, s. 15–24
• Umění Josefa Čapka, Život 12, 1933–34, s. 59–62
• Vzpomínka na Grigorije Musatova, Život 20, 1946–47, s. 78
• O sdružení Sursum, Okénko do dílny umělcovy 4, 1947, s. 39–42
• Jan Zrzavý vzpomíná na domov, dětství a mladá léta, Praha 1971 (ed. D. Maxová)

Filmy, ve kterých Jan Zrzavý hrál

• Káťa a krokodýl (1965).
• Jan Zrzavý – zamyšlení (televizní film z roku 1972).
• Dvě jubilea Jana Zrzavého (1976).
• Zlatý déšť (televizní film z roku 1977).

Galerie

• 
  Podobizna Jana Zrzavého (Bohumil Kubišta, 1912)
• 
  Jan Zrzavý, 1927 Pestrý týden
• 
  Jan Zrzavý, 1941 Pestrý týden
• 
  Jan Zrzavý a Vladimír Vojíř (60. léta 20. století)
• 
  Jan Zrzavý, foto Vladimír Vojíř (60. léta 20. století)

Literatura

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1725–1726, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Karel Srp, Jana Orlíková, Jan Zrzavý, 436 s., Academia Praha 2003, ISBN 80-200-1160-9
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 415
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 85, 190, 421, 452, ISBN 978-80-200-1502-0
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 655
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 596
• Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 30, 246, 283, 312, 329, 331–7, 339, 451, 536
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 574. 
• Johannes Urzidil: Zeitgenössische Maler der Tschechen: Čapek, Filla, Justitz, Špála, Zrzavý. Bratislava, Forum 1936.
• Johannes Urzidil: Život s českými malíři. Vzájemná korespondence s Janem Zrzavým. Vzpomínky – texty – dokumenty. Vybral, uspořádal a doprovodné texty napsal Vladimír Musil. Horní Planá, Fraktál, 2003. ISBN 80-902860-0-3. [1]
• Spolek Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého. Dostupné online.
• ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Návštěva u malíře Zrzavého : rozhovor. Rozpravy Aventina. 1933, roč. 9, čís. 1, s. 1–3. Dostupné online. 

Související články

• Expresionismus
• Kubismus
• Symbolismus
• Spolek Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého v Okrouhlici

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Zrzavý na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Zrzavý
• Jan Zrzavý v informačním systému abART
• ČT 2012, dokument Jan Zrzavý: Kleopatra II
• Jan Zrzavý Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Informace na webu rodné obce
• Životopis Jana Zrzavého
• Ukázky grafického díla
• Životopis, dílo Archivováno 26. 1. 2020 na Wayback Machine.
• Fotografie Jana Zrzavého od Václava Chocholy
• Občanské sdružení Za záchranu rodného domu malíře Jana Zrzavého v Okrouhlici
• Jan Zrzavý v databázi Archivu Národního divadla

Autoritní data

AbARTP: 293 Biblio: c1152262-736b-4bd4-ad5c-a7a03b02ca8e NKC: jk01152821 BNF: cb12771666x (data) GND: 11863660X ISNI: 0000 0001 2319 8679 LCCN: n81073641 LNB: 000316126 MBA: 537dcabb-7b97-4fa4-88ef-bdd67c3614d8 NLK: KAC2019E2723 NLP: a0000001731668 NTA: 131466151 PLWABN: 9810562027905606 RKDartists: 86572 SNAC: w64b6zpb SUDOC: 08138890X ULAN: 500027602 VcBA: 495/275120 VIAF: 12432757 WorldCat Entities: E39PBJB8wmytrrfTpvygCP8Qv3

Portály: Česko | Lidé | Umění