Wikipedie

Teologie dvojí smlouvy

Teologie dvojí smlouvy nebo teologie dvou smluv je myšlenkový směr v křesťanské teologii týkající se významu hebrejské Bible, kterou křesťané nazývají Starý zákon.

Křesťané považují Ježíše za prostředníka Nové smlouvy.[1] Obrázek zobrazuje jeho slavné horské kázání, v němž komentoval Starou smlouvu – Mt 5 (Kral, ČEP).

Většina křesťanů zastává názor, že Starý zákon (Stará smlouva) byl nahrazen Novou smlouvou, i když morální zákon nadále platí (srov. teologie smlouvy);[2][3][4] menšina naopak zastává názor, že Mojžíšova smlouva byla zrušena. Teologie dvojí smlouvy je výjimečná tím, že zastává názor, že Mojžíšova smlouva zůstává v platnosti pro Židy, zatímco Nová smlouva se vztahuje pouze na nežidy neboli pohany (z lat. gentiles).

Pozadí

editovat

Judaismus tvrdí, že v době po potopě existuje všeobecně závazná smlouva mezi Bohem a člověkem v podobě sedmi Noemových zákonů[5][6][7] a že navíc existuje jedinečná sinajská smlouva, která byla uzavřena mezi Bohem a Hebrejci na biblické hoře Sinaj. Judaismus však historicky netvrdil, že existuje samostatná smlouva pro pohany, v níž by měli konvertovat ke křesťanství. Z maimonidovského pohledu by totiž víra v Ježíšovo božství byla porušením Noemova zákona.[8]

Rabínský myslitel z 18. století Jacob Emden se dokonce vyjádřil:

původním záměrem Ježíše a zejména Pavla bylo obrátit pouze pohany k sedmi morálním zákonům Noemovým a Židy nechat řídit se Mojžíšovým zákonem – což vysvětluje zjevné rozpory v Novém zákoně týkající se Mojžíšových zákonů a soboty.[9]

Později, ve 20. století, neortodoxní židovský teolog Franz Rosenzweig v důsledku svého koketování s křesťanstvím ve svém díle Hvězda vykoupení vyslovil myšlenku, že „křesťanství uznává Boha Židů nikoli jako Boha, ale jako ‚Otce Ježíše Krista‘. Křesťanství samo se přimyká k ‚Pánu‘, protože ví, že Otce lze dosáhnout pouze skrze něj... Všichni jsme zcela zajedno v tom, co Kristus a jeho církev znamenají pro svět: nikdo nemůže dosáhnout Otce jinak než skrze něj. Nikdo nemůže dosáhnout Otce! Zcela jiná je však situace toho, kdo Otce dosáhnout nemusí, protože už je u něj. A to platí pro lid Izraele.“[10]

Daniel Goldhagen, bývalý docent politických věd na Harvardově univerzitě, ve své knize A Moral Reckoning (Morální zúčtování) také navrhl, aby římskokatolická církev změnila své učení a biblický kánon a vypustila z něj výroky, které označuje za antisemitské, aby naznačila, že „židovská cesta k Bohu je stejně legitimní jako cesta křesťanská“.[11]

Mesiánský judaismus

editovat
Viz též: Mesiánský judaismus

David Harold Stern, mesiánský židovský teolog, napsal, že teologie dvojí smlouvy údajně pochází od Maimonida. Ve 20. století ji nabídl židovský filozof Franz Rosenzweig a rozpracovali ji teologové jako Reinhold Niebuhr a James William Parkes.

Tito zakladatelé věří, že Ježíšovo poselství není určeno Židům, ale pohanům, a že citát ze 14. kapitoly Janova evangelia – Jan 14, 6 (Kral, ČEP) je třeba chápat takto: „Já jsem cesta, pravda a život a žádný pohan nepřichází k Otci než skrze mne.“[12] Stern tvrdí, že problém teologie dvojí smlouvy spočívá v tom, že „nahrazení Ješuova ‚Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne‘ slovy ‚Žádný pohan nepřichází...‘ je nepřijatelným násilím vůči jasnému smyslu textu a celému Novému zákonu.[13]

Apoštolské rozhodnutí

editovat
 
Jakub Spravedlivý, jehož rozsudek byl přijat v apoštolském rozhodnutí ve Skutcích – Sk 15, 19–29 (Kral, ČEP), kolem roku 50 n. l.: „máme jim [pohanům] napsat, aby se zdržovali všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva...“
Viz též: Židokřesťanství

Apoštolské rozhodnutí v knize Skutků – Sk 15, 19–29 (Kral, ČEP) se běžně vykládá jako paralela k Noemovu zákonu.[14]

Ačkoli mnoho křesťanských denominací dnes již Apoštolské rozhodnutí nedodržuje, řecká pravoslavná církev jej stále dodržuje v plném rozsahu.[15]

Stanovisko papeže Jana Pavla II.

editovat
Viz též: Papež Jan Pavel II. a judaismus

Tradiční teologie náhrady, jak ji ilustruje papežská bula papeže Evžena IV., kterou vydal na florentském koncilu v roce 1441:

Svatá římská církev... pevně věří, vyznává a učí, že záležitosti týkající se starozákonního, mojžíšského zákona... poté, co jimi byl naznačen příchod našeho Pána, přestaly a začaly svátosti Nového zákona;... po vyhlášení evangelia tvrdí, že je nelze zachovávat bez ztráty věčné spásy. Proto všechny, kdo po této době zachovávají obřízku, sobotu a ostatní požadavky zákona, prohlašuje svatá římská církev za cizí křesťanské víře a ani v nejmenším nezpůsobilé k účasti na věčné spáse.[16]

Jan Pavel II. podpořil větší dialog mezi katolíky a Židy, ale výslovně nepodpořil teologii dvojí smlouvy. Dne 17. listopadu 1980 pronesl Jan Pavel II. projev k berlínským Židům, ve kterém hovořil o svých názorech na katolicko-židovské vztahy. Jan Pavel II. v něm tvrdil, že Boží smlouva se židovským národem nebyla nikdy zrušena. Během projevu Jan Pavel II. citoval Nostra aetate a tvrdil, že katolíci „se budou snažit lépe pochopit vše, co si ve Starém zákoně zachovává náležitou a trvalou hodnotu..., neboť tato hodnota nebyla zahlazena dalším výkladem Nového zákona, který naopak dal Starému co nejúplnější význam, takže Nový dostává ze Starého světlo a vysvětlení.“[17]

Kritika

editovat
Viz též: Pavel apoštol a judaismus

Hlavním tématem Pavlova listu Římanům je prý to, že pokud jde o spásu, jsou si Židé a pohané před Bohem rovni – Řím 2, 7–12 (Kral, ČEP); Řím 3, 9–31 (Kral, ČEP); Řím 4, 9–12 (Kral, ČEP); Řím 5, 12–19 (Kral, ČEP); Řím 9, 24 (Kral, ČEP); Řím 10, 12–13 (Kral, ČEP); Řím 11, 30–32 (Kral, ČEP). Řím 1, 16 (Kral, ČEP) tím, že uvádí, že evangelium je stejné pro Židy i pohany, může představovat vážný problém pro teologii dvojí smlouvy.[18]

Jako verš podporující teologii dvojí smlouvy je někdy uváděn verš z listu Galatským – Gal 5, 3 (Kral, ČEP). Problémem tohoto argumentu je však kontext 5. kapitoly listu Galaťanům.[19] Zejména v 5. kapitole Galaťanům – Gal 5, 4 (Kral, ČEP) se říká: „Odloučili jste se od Krista, vy, kteří se snažíte být ospravedlněni zákonem, odpadli jste od milosti“. Při srovnání s 2. kapitolou Galatským – Gal 2 (Kral, ČEP), zejména s Galatským – Gal 2, 21 (Kral, ČEP), kde se říká: „Nezanedbávám Boží milost, neboť jestliže spravedlnost pochází ze Zákona, pak Kristus zemřel zbytečně“. Učenci stále diskutují o významu Pavlovy věty „skutky Zákona“ (viz Nová perspektiva Pavla a federální vize).

Podobnou výzvu představuje list Galaťanům – Gal 2, 15 (Kral, ČEP) a Gal 2, 16 (Kral, ČEP), těsně po incidentu v Antiochii, kde Pavel říká (promlouvá k Petrovi, židovskému spoluobčanovi): „My jsme od přirozenosti Židé a ne hříšníci z pohanů, nicméně víme, že člověk není ospravedlněn ze skutků Zákona, ale skrze víru v Krista Ježíše, a tak jsme i my uvěřili v Krista Ježíše, abychom byli ospravedlněni vírou v Krista, a ne ze skutků Zákona, neboť ze skutků Zákona nebude ospravedlněno žádné tělo“.

Stejné výlučné nároky na křesťanské poselství vznášejí i další autoři. Jan 14, 6 (Kral, ČEP) uvádí: „Ježíš mu řekl: ‚Já jsem ta cesta, pravda a život; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.‘“ Petr, když ve Skutcích – Sk 4, 12 (Kral, ČEP) mluví k židovským spoluobčanům o Ježíši, říká: „A v nikom jiném není spásy, neboť není pod nebem jiného jména, které by bylo dáno lidem a skrze které bychom mohli být spaseni.“

První Janův list říká: „Kdo je lhář? Je to ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus. Takový člověk je antikrist – popírá Otce i Syna. Nikdo, kdo popírá Syna, nemá Otce; kdo uznává Syna, má i Otce.“[20]

Katolíci

editovat

Kardinál Avery Dulles byl kritický k teologii dvojí smlouvy, zejména jak je chápána v dokumentu USCCB Reflections on Covenant and Mission.[21] V článku All in the Family; Christians, Jews and God stojí: „byly také shromážděny důkazy z Písma, církevních otců a oficiálních církevních dokumentů, že katolická církev nepodporuje teologii dvojí smlouvy“.[22]

Ačkoli má být z příštího vydání odstraněna (na příkaz Vatikánu jako zkreslující editio typica), Katolický katechismus pro dospělé Spojených států (2006) uvádí:[23]

Smlouva, kterou Bůh uzavřel s židovským národem prostřednictvím Mojžíše, pro něj zůstává platná navěky.

V červnu 2008 se biskupové v poměru hlasů 231:14 rozhodli tuto větu z příštího vydání katechismu odstranit, protože by mohla být vykládána tak, že Židé mají vlastní cestu ke spáse a nepotřebují Krista ani církev.[24] V srpnu 2009 Vatikán tuto změnu schválil a v revidovaném textu se uvádí (v souladu s editio typica):[25]

Židovskému národu, který si Bůh jako první vyvolil, aby slyšel jeho slovo, „patří synovství, sláva, smlouvy, vydání zákona, uctívání a zaslíbení; jim patří patriarchové a z jejich rodu je podle těla Kristus“.

Protestanti

editovat

V roce 2006 evangelický protestant Jerry Falwell popřel zprávu deníku The Jerusalem Post, že podporuje teologii dvojí smlouvy:[26]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dual-covenant theology na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Žid 8, 6 (Kral, ČEP)
  2. ↑ God's Law in Old and New Covenants [online]. Orthodox Presbyterian Church, 2005-12-11, rev. 2018-06-01 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ DAYTON, Donald W. Law and Gospel in the Wesleyan Tradition. Grace Theological Journa.. 1991, roč. 12, čís. 2, s. 233–243. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ AKVINSKÝ, Tomáš. Summa Theologica, I-II, q. 100 [online]. newadvent.org [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ BT Sanhedrin 57a
  6. ↑ Mishneh Torah, Hilkhot M'lakhim 8:14
  7. ↑ Encyklopedie Talmudit (hebrejské vydání, Izrael, 5741/1981, heslo Ben Noah, konec článku); viz variantní čtení Maimonida a odkazy v poznámce pod čarou.
  8. ↑ Maimonides, Peirush HaMishnha o Avodah Zarah 1.3 a jeho rozhodnutí v Hilchos Avoda Zarah 9:4, Hilchos Ma'achalos Asuros 11:7 a Hilchos Melachim 11:4.
  9. ↑ Dodatek k „Seder 'Olam“ str. 32b-34b, Hamburg, 1752, in Gentile [online]. Jewish Encyclopedia, rev. 2011-10-07 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ GLATZER, Nahum N. Franz Rosenzweig: His Life and Thought. New York: Schocken Books, 1961. S. 341. (anglicky) 
  11. ↑ RIEBLING, Mark. Jesus, Jews, and the Shoah [online]. National Review, 2003-01-27, rev. 2005-03-18 [cit. 2024-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-08. (anglicky) 
  12. ↑ STERN, David H. Jewish New Testament Commentary. [s.l.]: Jewish New Testament Publications, Inc., 1992. S. 196. (anglicky) 
  13. ↑ STERN, David H. Restoring the Jewishness of [online]. baruchhashemsynagogue.org, 2010-10-28, rev. 2022-01-13 [cit. 2024-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-28. (anglicky) 
  14. ↑ The Acts of the Apostles (The Anchor Yale Bible Commentaries). [s.l.]: Yale University Press, 1998-12-02. ISBN 0-300-13982-9. Kapitola V. (anglicky) 
  15. ↑ VON HEFELE, Karl Josef. Komentář Karla Josefa von Hefele k II. kánonu gangerské synody [online]. ccel.org, rev. 2016-12-20 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. : „Dále vidíme, že v době synody v Gangře stále platilo pravidlo apoštolské synody týkající se krve a udušených věcí. U Řeků ostatně platilo stále, jak ukazují jejich euchologie. Také Balsamon, známý komentátor středověkých kánonů, ve svém komentáři k šedesátému třetímu apoštolskému kánonu výslovně obviňuje Latiny, že přestali tento příkaz dodržovat. Co si však latinská církev o tomto tématu myslela kolem roku 400, ukazuje svatý Augustin ve svém díle Contra Faustum, kde uvádí, že apoštolové dali tento příkaz, aby sjednotili pohany a Židy v jedné Noemově arše, ale že pak, když padla bariéra mezi židovskými a pohanskými konvertity, ztratil tento příkaz týkající se věcí zardoušených a krvavých svůj význam a dodržoval ho jen málokdo. Ještě v osmém století však papež Řehoř III. zakázal (731) pod hrozbou čtyřicetidenního pokání jíst krev nebo zardoušené věci. Nikdo nebude předstírat, že disciplinární nařízení nějakého koncilu, i kdyby to byl jeden z nesporných ekumenických synodů, může mít větší a neměnnější platnost než dekret onoho prvního koncilu, konaného svatými apoštoly v Jeruzalémě, a skutečnost, že jeho dekret je na Západě již po staletí zastaralý, je důkazem toho, že i ekumenické kánony mohou mít jen dočasný užitek a mohou být zrušeny nepoužíváním, stejně jako jiné zákony.“
  16. ↑ Primární texty z historie vztahů... Dialogika resources [online]. ccjr.us, 2014-06-06, rev. 2014-07-14 [cit. 2024-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. (anglicky) 
  17. ↑ WOJTYŁA, Charles. 3, Incontro di Giovanni Paolo II con i rappresentanti della comunità ebraica, Magonza [online]. vatican.va, 1980-11-17 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (italsky) 
  18. ↑ STERN, David H. Jewish New Testament Commentary. [s.l.]: Jewish New Testament Publications, 1992. S. 329. (anglicky) 
  19. ↑ Gal 5 (Kral, ČEP)
  20. ↑ 1Jan 2, 22–23 (Kral, ČEP)
  21. ↑ DULLES, Avery. Covenant and Mission [online]. America, 2002-10-21 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ FORREST, Michael; PALM, David. All in the Family; Christians, Jews, and God [online]. Lay Witness, 2009-08-22, rev. 2009-09-05 [cit. 2024-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-05. (anglicky) 
  23. ↑ United States Catholic Catechism for Adults. Washington, DC: United States Conference of Catholic Bishops, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ O'BRIEN. Bishops Vote to Revise U.S. Catechism on Jewish Covenant with God [online]. CNS, 2008-11-03, rev. 2015-03-24 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ U.S. Bishops get Vatican 'Recognitio' for Change in Adult Catechism (news release) [online]. USCCB, 2009-08-27, rev. 2009-12-04 [cit. 2024-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-28. (anglicky) 
  26. ↑ Hagee, Falwell deny endorsing 'dual covenant' [online]. Jerusalem Post, 2006-03-02, rev. 2009-10-21 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Teologie_dvojí_smlouvy&oldid=24560297“