Tchořík skvrnitý
Tchořík skvrnitý (Vormela peregusna) je druh malého savce z čeledi lasicovití.
 Tchořík skvrnitý | |
|---|---|
 Tchořík skvrnitý (Vormela peregusna) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | lasicovití (Mustelidae) |
| Rod | Vormela |
| Binomické jméno | |
| Vormela peregusna Güldenstädt, 1770 | |
 Mapa rozšíření (zeleně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žije na sušších pastvinách od jihovýchodní Evropy po západ Číny. Podobně jako ostatní členové čeledi lasicovití, i tchořík skvrnitý při ohrožení vylučuje silný sekret. IUCN vede tchoříka jako zranitelný druh, jenž je ohrožován ztrátou stanovišť (přeměna na zemědělskou půdu, dezertifikace), trávením své kořisti rodenticidy a lovem.[2]
Popis
editovatTělo tchoříka skvrnitého je dlouhé 29 až 48 cm (i s hlavou). Má výrazné uši. Končetiny jsou krátké, drápy na nich jsou dlouhé a silné. Zatímco na ocase, jenž měří 14 až 20 cm, je srst dlouhá, na zbytku těla je krátká. Na tváři má černé a bílé skvrny s černým pásem přes oči a bílou skvrnou na ústech. Srst je žlutá a hustě strakatá s nepravidelnými červenými a hnědými skvrnami. Ocas je tmavě hnědý až nažloutlý. Břišní část a končetiny jsou tmavě hnědé.[3] Samice váží 295 až 600 g, samci 320 až 715 g.[4][3]
Rozšíření
editovatVyskytuje se od jihovýchodu Evropy k Rusku a Číně. To zahrnuje země jako Bulharsko, Gruzie, Turecko, Rumunsko, Libanon, Sýrie Jordánsko, Izrael, Palestina, Arménie, Írán, Afghánistán, severozápadní Pákistán, bývalé země Jugoslávie, Mongolsko, Čína, Kazachstán a na sever do sibiřských stepí. V roce 1998 byl zaznamenán i na Sinajském poloostrově v Egyptě.[5]
Ekologie a chování
editovatBiotop
editovatŽijí v otevřených pouštích, polopouštích, vyprahlých skalních územích, ve náhorních údolích, nížinných pohořích, stepích a suchých subtropických křovitých lesích. Vyhýbají se hornatým územím.[6][7][8] Byli spatřeni i v zemědělských oblastech.[6]
Na odpočinek a rozmnožování používají nory i ostatních hlodavců (např. druhů Rhombomys opinus a Meriones libycus). Mohou si vyhrabat vlastní noru nebo přebývat v zavlažovacích tunelech.[6][7] V zimě si noru vyloží trávou.[9]
Chování
editovatTchořík je aktivní zejména během rána a podvečer.[9][10][8] Jeho zrak je slabý a spoléhá se především na lépe vyvinutý čich.[7] Nevydává spoustu zvuků, většinou jde o pronikavý výstražný výkřik, vrčení a dlouhý povolný pískot.[9]
Je to samotářský tvor. Pohybuje se zejména ve svém 0,5 až 0,6 km2 velkém teritoriu. V úkrytu zůstává sám a při setkání s konkurencí je agresivní.[11] Dokáže dobře šplhat.
Když zpozorní, postaví se na své nohy, ohne záda a obtočí přes něj ocas na kterém zježí srst. Také pozvedne hlavu, obnaží zuby a vydá pronikavý a krátký sykot.[7][8] Pokud se cítí ohrožen, dokáže vyloučit smradlavý sekret z análních žláz pod ocasem.[8]
S předními tlapami hrabou nory a na vytahování překážek (např. kořenů), používají zuby. [12]
Rozmnožování
editovatPáří se od března do června.[4][10] Březost v sobě zahrnuje odloženou nidaci a je dlouhá od 243 do 327 dnů.[4] Porod byl zpozorován od konce ledna do poloviny března.[4][8] Délka těhotenství umožňuje samici zvolit vhodný termín, například při hojnosti potravy.[4] Rodí 4 až 8 mláďat.[10][6][8] O mláďata se stará pouze samice. Oči otevírají přibližně po 38–40 dnech, kojené jsou do 50–54 dnů a matku opouštějí po 61–68 dnech. [4]
Potrava
editovatŽiví se veverkami, křečky, hraboši, krtky, myšmi domácími a ostatními hlodavci. Žerou i malé zajíce, ptáky, ještěrky, ryby, žáby, slimáky, hmyz (např. brouky nebo cvrčky) ale pojídají i ovoce a trávu.[4][10][9][6][7] Byly zaznamenány i případy, kdy jedli domácí drůbež jako např. slepice a holuby nebo kradli uzené maso a sýr.[10][13][14]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Tchor škvrnitý na slovenské Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ MARAN, Tiit; KRANZ, Andreas; ABRAMOV, Alexei. Vormela peregusna. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2016 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Gorsuch, W.; Larivière, Serge (2005). "Vormela peregusna". Mammalian Species 779: 1–5. doi:10.1644/779.1.
- ↑ a b c d e f g Ben-David, M. (1998). "Delayed implantation in the marbled polecat, Vormela peregusna syriaca (Carnivora, Mustelidae): evidence from mating, parturition, and post-natal growth". Mammalia 62 (2): 269–283. DOI:10.1515/mamm.1998.62.2.269. Archivováno 25. 7. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Saleh, M. A., and M. Basuony (1998). "A contribution to the mammalogy of the Sinai Peninsula". Mammalia 62 (4): 557–575. DOI:10.1515/mamm.1998.62.4.557. Archivováno 25. 7. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e Novikov, G.A. (1962). Carnivorous mammals of the fauna of the USSR. Jerusalem: Israeli Program of Scientific Translation,. ISBN 0-7065-0169-1.
- ↑ a b c d e Roberts, T.J. (1977). The mammals of Pakistan. England: Ernest Benn Limited. ISBN 0-19-579568-7.
- ↑ a b c d e f Stroganov, S.U. (1969). Carnivorous mammals of Siberia. Jerusalem, Israel: Israeli Program of Scientific Translation. ISBN 0-7065-0645-6.
- ↑ a b c d MacDonald, D.; Barrett, P. (1993). Mammals of Britain and Europe. New York: Harper Collins Publishers. ISBN 0-00-219779-0.
- ↑ a b c d e Harrison, D. (1968). Mammals of Arabia Volume 2. London: Ernest Benn Limited.
- ↑ Ben-David, M. (1988). The biology and ecology of the Marbled polecat, Vormela peregusna syriaca, in Israel. Israel: Tel-Aviv University.
- ↑ Akhtar, S. A. (1945). "On the habits of the marbled polecat, Vormela peregusna". Journal of Bombay Natural History Society 45: 142.
- ↑ Milenković; M. Pavnović, H. Abel, and H. J. Griffiths. "The marbled polecat, Vormela peregusna (Güldenstaedt 1770) in FR Yugoslavia and elsewhere". In H. J. Griffiths. Mustelids in a modern world: management and conservation aspects of small carnivore and human interactions. Leiden, Netherlands: Backhuys Publishers. pp. 321–329.
- ↑ Rifai, L. B., D. M. Al Shafee, W. N. Al Melhim, and Z. S. Amr (1999). "Status of the marbled polecat, Vormela peregusna (Gueldenstaedt, 1770) in Jordan". Zoology in the Middle East 17: 5–8.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu tchořík skvrnitý na Wikimedia Commons 
Taxon Vormela peregusna ve Wikidruzích
