Wikipedie

Tatra T1

Československá tramvaj

Tatra T1 (původně T I) je typ nejstarší československé tramvaje koncepce PCC. Byl vyráběn v 50. letech minulého století podniky Tatra Smíchov a ČKD Stalingrad. Ve výrobě byl nahrazen modernějším typem Tatra T2, v pravidelném provozu byl do 80. let 20. století.

Tatra T1
Tramvaj Tatra T1 v Ostravě
Tramvaj Tatra T1 v Ostravě
TypT1
VýrobceTatra Smíchov
Prototyp(y)1951
Výroba v letech1952–1958
Vyrobeno kusů287
Technické údaje
Délka (bez spřáhel)13 300 mm
Šířka2 400 mm
Výška skříně3 050 mm
Pohotovostní hmotnost16 600 kg
Max. rychlost60 km/h
Rozchod1 435 mm
Obsaditelnost
Míst k sezení26
Míst k stání69
Motory a elektrická výzbroj
MotoryTM 22
Počet a výkon motorů4×40 kW
Elektrická výzbrojodporová TR32
Napájecí napětí600 V
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstrukce

editovat
 
Plzeňský vůz T1

Při vývoji nové tramvaje T I (později označované T1) byla využita dokumentace systému PCC a licence na výrobu podvozků od americké společnosti TRC. Konstrukce rychlých jednosměrných čtyřnápravových velkoprostorových tramvajových vozů systému PCC byla v USA při stavbě tramvají používána již ve 30. letech 20. století.[1]

T1 je motorový tramvajový vůz odvozený z americké koncepce PCC, tedy jednosměrný jednočlánkový čtyřnápravový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou v jedné úrovni. Na pravé straně vozové skříně má troje skládací elektricky poháněné dveře. Uspořádání vozu předpokládalo usměrněný pohyb cestujících, tedy nástup předními dveřmi, odbavení u pevného stanoviště průvodčího a výstup středními nebo zadními dveřmi (k tomu vybízely nápisy „Postupte dále do vozu“). Místa k sezení tvořily podélné koženkové lavice pod okny, jen ostravské vozy měly koženkové sedačky v příčném uspořádání. Okna byla polospouštěcí bez madel a i u nich se předpokládala přítomnost průvodčího, ovládání bylo přes převod pomocí odnímatelné kličky s vnitřním šestihranem. Od 70. let ovšem T1 jezdily stejně jako jiné tramvaje v samoobslužném režimu bez průvodčího.

Tramvaj byla standardně vybavena tyčovým sběračem proudu, který byl v 60. letech nahrazen pantografem, a elektrickou výzbrojí typu TR32 s odporovou regulací pomocí zrychlovače. Napájecí napětí pro výzbroj činilo 600 V stejnosměrných; standardní provoz je s normální polaritou (+ v troleji, - v koleji), podle požadavků dopravních podniků lze vozy upravit i na obrácenou polaritu (Ostrava, Košice).

Sériově vyráběné vozy byly vybaveny na obou čelech zásuvkami mnohočlenného řízení (počítalo se s dvoučlenným řízením) starého typu. Pravá zásuvka měla 19 kontaktů propojujících všechny řídicí a signalizační obvody, druhá zásuvka byla jednopólová k propojení nulového potenciálu obvodů malého napětí (vodič č. 100). Zásuvky byly umístěny mimo osu vozu – v ose byl umístěn na zadním čele automatický stahovák tyčového sběrače převzatý z trolejbusů. V Praze byly poměrně krátkou dobu provozovány na l. č. 15 ve dvojicích; v Ostravě byly takto provozovány (především na l. č. 17) až do konce jejich provozu.

Na čele měla té-jednička jen jeden světlomet (dvěma světlomety byly z výroby vybavovány až T3) a byla poněkud užší než pozdější typy. Tím byla pravděpodobně motivována přezdívka žehlička, nebo ponorka.

Protože dojezdily ještě v 80. letech, celou dobu provozu byl na čele povinně umístěný tzv. symbol vlády pracujících.

Prototypy

editovat
 
Prototypový vůz č. 5001 v Praze
 
Prototyp č. 5002 v Praze

Po několika letech konstrukčních prací byly v roce 1951 vyrobeny dva prototypy tramvají T1. První z nich začal zkušebně jezdit v pražské kolejové síti 22. listopadu 1951[2] s evidenčním číslem 5001. Druhý vůz (ev.č. 5002) byl (po zkouškách) společně s prvním nasazen do běžného provozu o rok později.

Vůz ev.č. 5001 byl vyřazen v roce 1976 a po zrekonstruování do původního stavu byl zařazen do pražského Muzea MHD. Druhý prototyp byl vyřazen až s posledními vozy tohoto typu v Praze (25. ledna 1983),[3][4] zůstal odstaven, o dva roky později byl převezen do vozovny Střešovice. Po opravě měl být určen pro komerční jízdy, renovace se ale uskutečnila až v novém tisíciletí, nově zrekonstruovaný vůz byl představen v roce 2005.

Provoz

editovat

Celkem vyrobeno v letech 1951 až 1958 287 vozů.

Současný stát Město Článek Typ Roky dodávek Počet vozů Evidenční čísla
při dodání 		Poznámky
Česko  Česko Most – Litvínov článek T1 1957–1958 34 kusů 201–234  
Olomouc článek T1 1957–1958 10 kusů 101–110  
Ostrava článek T1 1955–1957 44 kusů 501–544  
Plzeň článek T1 1955–1957 33 kusů 101–133  
Praha článek T1 1951–1956 133 kusů 5001–5133  
Polsko  Polsko Varšava článek T1 1955 2 kusy 501, 502  
Rusko  Rusko Rostov na Donu článek T1 1957 20 kusů 301–320  
Slovensko  Slovensko Košice článek T1 1956–1958 11 kusů 201–211  

Pražské vozy ev. č. 5036, 5050 a 5053 byly zničeny již 7. 1. 1958 při velkém požáru ústředních dílen v Rustonce.[5]

V roce 1966 bylo v Praze 15 vozů T1 modernizováno osazením nové vozové skříně typu T3 na podvozky původního vozu T1 a v roce 1972 ještě jeden.[3]

V Mostě–Litvínově se v letech 1968–1970 a 1976 rekonstruovalo obdobným způsobem jako v Praze celkem 18[6] „téjedniček“ a jejich technické průkazy převzaly nově dodané skříně tramvají typu T3, u některých vozů byly vyměněny i elektromotory.[7]

Posledním městem, kde tramvaje T1 byly v běžném osobním provozu, byla Plzeň, kde bylo ještě v 80. letech nasazeno 16 vozů vyřazených z Prahy.[8] Poslední vozy dojezdily v Plzni 4. dubna 1987.

Historické vozy

editovat
Původní
provoz 		Evidenční číslo Současný majitel Typ Rok výroby Historický
od roku 		Poznámky Zdroj
Košice 203 DPMK T1 1957 1983 v letech 1983–1997 památník před vozovnou Bardejovská [9]
Ostrava 528 DPO T1 1957 1986 zapůjčen kroužku přátel MHD [10]
Plzeň 121 PMDP T1 1956 1983 [11]
Praha 5001 DPP T1 1951 1976 [12]
5002 T1 1952 1985 [13]
5064 TMB T1 1955 1978 v letech 1987–1991 renovován v DP Praha [14]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Tramvajový motorový vůz T1 [online]. Dpo.cz [cit. 2024-03-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ Nová tramvaj v pražských ulicích. Rudé právo. 22. 11. 1951, s. 4. Dostupné online. 
  3. ↑ a b T1 [online]. Prazsketramvaje.cz [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Nostalgická linka č. 23 [online]. Dopravní podnik Praha [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ ústřední dílny Rustonka [online]. Prazsketramvaje.cz [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ DP Mostu a Litvínova: tramvaje ČKD Tatra T3 [online]. Seznam-autobusu.cz, 2019-06-16 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ BÍLEK, Richard. Tramvaje v Mostě [online]. 1998 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ T1 [online]. Plzensketramvaje.cz [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ Vůz Dopravní podnik města Ostravy #683II (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vůz DP Ostrava #528 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Vůz PMDP #121 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  12. ↑ Vůz DP Praha #5001 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Vůz DP Praha #5002 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ Vůz TMB #5064 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Tatra T1 na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tatra_T1&oldid=23902201“