Wikipedie

Veliko Tarnovo

sídlo ve Velikotarnovské oblasti v Bulharsku
(přesměrováno z Tarnovo)

Veliko Tărnovo, také Trnovo nebo transkripcí Veliko Turnovo (bulharsky Велико Търново), je město na severu Bulharska, které leží na řece Jantra. Často se mu říká Město carů a proslavilo se jako centrum druhé bulharské říše, pročež je vyhledáváno mnoha turisty.

Veliko Tărnovo
Велико Търново
Veliko Tărnovo – znak
znak
Veliko Tărnovo – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice43°5′ s. š., 25°39′ v. d.
Nadmořská výška325 m n. m.
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
OblastVelikotarnovská
ObštinaVeliko Tărnovo
Veliko Tarnovo
Veliko Tarnovo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha30 km²
Počet obyvatel66 943 (2024)[1]
Hustota zalidnění2 231,4 obyv./km²
Etnické složeníBulhaři
Náboženské složenípravoslaví
Správa
Oficiální webwww.veliko-tarnovo.bg/bg/
Telefonní předvolba062
PSČ5000
Označení vozidelВТ
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V současnosti je hlavním městem Velikotärnovské oblasti a zároveň i správním centrem obštiny Veliko Tärnovo.

V samotném městě žije přibližně 67 tisíc[1] obyvatel.

Historie

editovat

Nejstarší období

editovat

Historie Velkého Trnova sahá do roku 4 000 před naším letopočtem a jde tak o jedno z nejstarších měst v Bulharsku. Stopy prvních obyvatel se nacházejí podél řeky Jantry. Do pozdější doby jsou datovány pozůstatky thráckého osídlení v oblasti Kačica, Asenovy machaly a soutěsky Dervent. Na kopcích Carevec a Trapezica nalezli archeologové důkazy o silně opevněném sídlišti obývaném dvěma různými thráckými kmeny. Byly nalezeny pozůstatky polozapuštěných obydlí, mnoho zlomků hliněných nádob, nástrojů, zbraní, domácích potřeb a šperků, stejně jako fragmenty amfor zdobených v černofigurovém stylu, pocházejících ze 4. až 3. století před naším letopočtem z ostrova Rhodos.[2] Během římské nadvlády postavili Římané na pahorku Carevec opevněné sídliště a po rozdělení Římské říše ho spravovali Byzantinci.

Středověk

editovat

V raném středověku Byzantinci pevnost zesílili, což dokládají nalezené části obranných věží, dvou bran, středověké baziliky a obytných budov, které se nalézají na třech pahorcích Carevec, Momina Krepost a Trapezica. Při vykopávkách tu byly nalezeny mince z doby císařů Anastasia a Justiniána.[3] Z onoho období se rovněž dochovaly pozůstatky sedmi raně křesťanských kostelů, z nichž jedním je trojlodní bazilika, která je považována za biskupskou katedrálu. V blízkosti města se nacházela pevnost Janina a pevnost Kanlakaja.

Ve druhé polovině 6. století Slované a Protobulhaři během své invaze město dobyli a vyvrátili a časem zde na troskách postavili vlastní raně křesťanské město. Soudí se tak podle obydlí, domácích předmětů, nástrojů a typu hliněných nádob nalezených při archeologických vykopávkách.[4] Průzkum oblasti prokázal, že město bylo nepochybně jednou z rezidencí bulharských carů. Přestože v onom období byla ve městě velká posádka, bylo město napadeno Pečeněhy, Uziy a Kumány.[5]

Ve středověku, během 12. až 14. století, se stalo jednou z nejsilnějších pevností na území Bulharska, tehdy tu žilo mezi 12 000 až 15 000 obyvateli. Nicméně roku 1393 k městu dorazili Turci a 3 měsíce obléhali, poté dobyli a celé zničili. Ruiny carského paláce a starého patriarchálního chrámu na kopci Carevec jsou dodnes němými svědky slávy druhé bulharské říše.

V letech 1598 a 1686 tu proběhla dvě neúspěšná povstání a město se dočkalo svobody až roku 1878[6]. O rok později tu byla přijata první bulharská ústava, tzv. Tarnovská ústava.

V roce 1963 byla založena univerzita, která nyní nese název Univerzita sv. Cyrila a Metoděje.[7] Do roku 1965 neslo název Tărnovo, který se dodnes používá v hovorové řeči.

Památky

editovat
  • Carevec je středověká pevnost se plochou 2 872 m² rozkládá na stejnojmenném kopci ve výšce 206 metrů nad hladinou moře. Je obehnána silnými dochovanými hradbami dosahujícími výšky až 3,6 metru. Na vrcholu kopce se tyčil v éře druhé bulharské říše carský palác,[8][9], který je dnes ruinou. Na pozůstatcích pozdně římské baziliky se tam nachází i zrekonstruovaná, ale nevysvěcená katedrála Nanebevstoupení Páně. Památka funguje jako muzeum.
  • Trapezica je druhou pevností vnitřního středověkého města. Nachází se na pravém břehu řeky Jantry, severozápadně od Carevce. Jedná se o přírodní pevnost obklopenou ze tří stran řekou. Jsou zde pozůstatky vysokých zdí s věžemi a čtyřmi branami. K hlavní bráně na jižní straně vede kamenná cesta vytesaná do skály. Při vykopávkách v letech 1884 a 1900 zde byly objeveny základy 17 kostelů. Ze vzácných fragmentů dochovaných na stěnách je patrné, že byly bohatě zdobeny freskami a pestrobarevnými mozaikami a jejich podlahy byly pokryty krásnými keramickými deskami.
  • Kostel svatého Dimitrije byl postaven v roce 1185 na severovýchodním svahu pahorku Trapezica. Dimitrij byl patronem druhého bulharského středověkého státu.

Obyvatelstvo

editovat

Ve městě žije 66 949 obyvatel a je zde trvale hlášeno 70 471 obyvatel.[10] Vývoj počtu obyvatel ukazuje následující tabulka.

Veliko Tărnovo
Rok 1887[11] 1910[11] 1934[12] 1946[12] 1956[12] 1965[12] 1975[12] 1985[12] 1992[12] 2001[12] 2011[12] 2021[12]
Obyvatel 11 314 12 469 14 351 16 633 25 030 37 631 56 522 69 223 67 540 66 897 68 783 65 793

Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[13][p 1]

 BulhařiTurciRomovéostatní'"`UNIQ--ref-0000001A-QINU`"': 456 (0.7 %)

Galerie

editovat
  •  
    Údolí Jantry s historickou zástavbou
  •  
    Staré centrum od vrchu Trapezica
  •  
    Pohled z kopce Carevec
  •  
    Pozůstatky středověkého opevněného paláce

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.
  2. ↑ jiné a neurčené národnosti

Reference

editovat
  1. ↑ a b Dostupné online.
  2. ↑ КОЛЕВА, Д. История на Велико Търново [online]. Община Велико Търново, rev. 2024 [cit. 2024-09-19]. Kapitola Поселения на траките (ХІІІ в. пр.Хр. - ІV в.). (bulharsky) 
  3. ↑ История на Велико Търново [online]. [cit. 2024-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-16. (bulharsky) 
  4. ↑ КОЛЕВА, Д. История на Велико Търново [online]. Община Велико Търново, rev. 2024 [cit. 2024-09-20]. Kapitola Първият крепостен град по време на Византийската империя (V - VІІв.). (bulharsky) 
  5. ↑ Търновград (1187-1393) [online]. BurgasNews [cit. 2024-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-14. (bulharsky) 
  6. ↑ Сан-Стефанский договор. www.hist.msu.ru [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ https://www.masterstudies.cz/institutions/
  8. ↑ Tsarevets [online]. Velikoturnovo.info [cit. 2023-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-20. 
  9. ↑ STAMPER, Peta. Tsarevets Castle [online]. History Hit, 2021-07-15 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-09-15 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (bulharsky) 
  11. ↑ a b MLADENOV, Čavdar; DIMITROV, Emil. Урбанизацията в България от освобождението до края на Втората световна война. S. 13–17. География [online]. [cit. 2024-09-18]. Roč. 2009, čís. 1, s. 13–17. ve formátu pdf. (bulharsky) 
  12. ↑ a b c d e f g h i j Nacionalen statističeski institut. Справка за населението на гр. Велико Търново, общ. Велико Търново, обл. Велико Търново Код EKATTE - 10447 [online]. Национален статистически институт [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (bulharsky) 
  13. ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2024-06-20]. Řádek 735. soubor ve formátu xls. (bulharsky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Veliko_Tarnovo&oldid=24253394“