Wikipedie

Tangara růžová

druh ptáka rodu Rhodinocichla

Tangara růžová (Rhodinocichla rosea) je druh amerického pěvce, jediný zástupce rodu Rhodinocichla a čeledi Rhodinocichlidae.

Jak číst taxoboxTangara růžová
alternativní popis obrázku chybí
Tangara růžová
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďRhodinocichlidae
Ridgway, 1902
Rodtangara (Rhodinocichla)
Hartlaub, 1853
Binomické jméno
Rhodinocichla rosea
(Lesson, 1832)
Rozšíření tangary růžové (zeleně)
Rozšíření tangary růžové (zeleně)
Rozšíření tangary růžové (zeleně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

editovat

Systematické zařazení tangary růžové se ukázalo být velmi komplikované. Její první vědecký popis zhotovil francouzský přírodovědec René Lesson roku 1832, přičemž pro ni zvolil vědecké jméno Furnarius roseus,[2][3] původně byla tedy pokládána za zástupce hrnčiříkovitých (Furnariidae).[4] Samostatný rod Rhodicichla vytyčil roku 1852 německý přírodovědec Gustav Hartlaub.[5]

Ačkoli se původní zařazení mezi křikavými pěvci – konkrétně zmiňovanými hrnčiříky – ukázalo být jednoznačně nesprávné, příbuzenské vztahy vůči konkrétním čeledím zpěvných zůstávaly sporné. Tangara růžová byla průběžně klasifikována v rámci střízlíkovitých (Troglodytidae), drozdcovitých (Mimidae), lesňáčkovitých (Parulidae) či tangarovitých (Thraupidae), na základě čehož docházelo i ke změnám jejího obecného jména. Americký přírodovědec Alexander Skutch ve studii z roku 1962 poukazuje na skutečnost, že zatímco povrchně se tento druh podobá střízlíkům či drozdcům, přítomnost pouze devíti ručních letek naznačuje příbuznost spíše k lesňáčkovitým či tangarovitým. Na základě etologických pozorování mj. doporučil jeho klasifikaci buďto v rámci drozdcovitých, anebo v rámci samostatné čeledi.[6] Americký přírodovědec Eugene Eisenmann Skutchovy závěry negoval a doporučil, aby byl rod Rhodinocichla veden v rámci tangarovitých.[7] Dlužno však dodat, že mezi zvažovanými příbuznými druhy Eisenmann zmiňuje i takové, které byly s nástupem molekulární fylogenetiky z tangarovitých vyloučeny; stejný problém se objevuje i u starší práce Huberta Lymana Clarka z roku 1913, jež poukázala na podobnost rodu Rhodinocichla s tangarami rodu Mitrospingus, řazené však nyní v rámci čeledi Mitrospingidae.[4][8]

Molekulárně-fylogenetické práce jednoznačně potvrdily, že se tangara růžová odvětvuje uvnitř širšího kladu sdružujícího zpěvné s devíti ručními letkami („nine-primaried oscine group“).[9] Zvažovanou příbuznost s drozdcovitými vyloučila již analýza mtDNA Seutin & Bermingham z roku 1997, jež tangaru růžovou zařadila do čeledi strnadovitých (Emberizidae), ovšem hodnocené v podstatně širším smyslu oproti jejímu současnému pojetí, když zahrnovala mj. i právě tangary či lesňáčky.[10]

Relativně neprůkazné závěry[4] ohledně příbuzenských vztahů rodu Rhodinocichla s ostatními čeleděmi „nine-primaried oscine group“ poskytla práce Barker & kol., 2013, jež zároveň doporučila rod klasifikovat v rámci samostatné čeledi Rhodinocichlidae (popisnou autoritu podle autorů představuje Ridgway, 1902[11]).[12] Na základě molekulárních dat však může čeleď Rhodinocichlidae představovat jednu z nejbazálnějších větví či nejbazálnější větev celého zmiňovaného kladu.[9][12][13]

Tangara růžová je dělena na následujících pět poddruhů, níže uvedených i s areálem výskytu.[14] Nelze vyloučit jejich budoucí klasifikaci na úrovni samostatných druhů.[4]

  • R. r. schistacea Ridgway, 1878 – západní Mexiko (Ridgway, 1902 pokládal tuto formu za samostatný druh[11][4]);
  • R. r. eximia Ridgway, 1902 – západní Kostarika až střední Panama;
  • R. r. harterti Hellmayr, 1918 – severní až středoseverní Kolumbie;
  • R. r. beebei Phelps, WH & Phelps, WH Jr, 1949 – Serranía del Perijá (pohoří mezi Kolumbií a Venezuelou);
  • R. r. rosea (Lesson, RP, 1832) – severozápadní až severní Venezuela.

Popis

editovat
 
Samice tangary růžové, Panama

Tangara růžová je středně velký zpěvný pták, jenž se vyznačuje středně dlouhým zakulaceným ocasem a mírně zakřiveným a na konci zahnutým zobákem.[9] Celková velikost těla činí asi 19 až 20 cm a tělesná hmotnost dosahuje 43 až 52 g. V případě samce je základní zbarvení opeření břidlicově šedé, přičemž letky jsou nahnědlé, boky hnědošedé a ohyb křídel, hrdlo a spodní partie mají výrazné zbarvení v odstínech růžové. Růžový je rovněž nadoční proužek, jenž nicméně může blednout. Samice mají namísto růžového zbarvení příslušné plochy oranžové až skořicové. Jednotlivé poddruhy se odlišují zejména konkrétními odstíny opeření; například tangary v Mexiku a Jižní Americe mají šedavý hřbet, zatímco tangary v nižších polohách Střední Ameriky mají hřbet výrazně černý.[15]

Chování a ekologie

editovat
 
Tangara růžová

Tangara růžová žije spíše v podhůří a na nižších svazích ve Střední a Jižní Americe, rozsah tolerované nadmořské výšky se však liší v závislosti na obývané lokalitě (v Mexiku činí 0–1000 m, v Kostarice 250–900 m, ve Venezuele 100–1450 m a v Kolumbii žije až do nadmořské výšky 1700 m).[15] Co se týče přirozeného prostředí, většinou je spjata s houštinami a křovinnou vegetací, včetně trnitých lesů v Mexiku či porostů rákosovců v Kostarice. Potravu si tangary shání v podrostu, zobák přičemž využívají k přehrabování podestýlky. Jídelníček tvoří hmyz a další druhy bezobratlých, stejně jako semena a plody.[9]

V mnohých etologických ohledech se tangara růžová odlišuje od pravých tangar, a naopak vykazuje určité podobnosti s čeledí drozdcovitých, které představují výsledek konvergentního vývoje. Tangara růžová se typicky krmí na zemi; zpěv je rozmanitý a výrazný, často párový; základ hnízda si tito ptáci vytvářejí z klacků a na jeho stavbě i inkubaci vajec se podílí jak samec, tak samice.[6] Navzdory pestrému zbarvení může být obtížné tangaru spatřit ve volné přírodě, protože se chová plaše, skrývá se v husté vegetaci a při vyplašení obvykle uniká skoky či kratším letem, jen zřídkakdy se stahuje do stromových korun.[15]

Snůšku tvoří 2 až 3 vejce, jež jsou bílá nebo světle modrá a s černými znaky. O rozmnožování a vývoji mláďat je však známo jen malé množství informací.[15]

Ohrožení

editovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2021 tangaru růžovou za málo dotčený druh. Celková velikost populace činí dle odhadů asi 20 000 až necelých 50 000 dospělců, IUCN předpokládá její mírný pokles.[16]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ LESSON, R. P.; LESSON, R. P. Illustrations de zoologie, ou, Recueil de figures d'animaux peintes d'après nature. Paris: Arthus Bertrand Dostupné online. DOI 10.5962/bhl.title.41398. 
  3. ↑ Rhodinocichla rosea (tangara růžová) - Avibase. avibase.bsc-eoc.org [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e TiF Checklist: CORE PASSEROIDEA III — Calcariidae, Emberizidae, Arremonidae. jboyd.net [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ HARTLAUB, G. Beiträge zur exotischen Ornitologie.. Journal für Ornithologie. 1853. Dostupné online. 
  6. ↑ a b SKUTCH, Alexander F. On the Habits of the Queo, Rhodinocichla rosea. The Auk. 1962-10, roč. 79, čís. 4, s. 633–639. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. DOI 10.2307/4082643. 
  7. ↑ EISENMANN, Eugene. On the Systematic Position of Rhodinocichla rosea. The Auk. 1962, roč. 79, čís. 4, s. 640–648. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4082644. 
  8. ↑ CLARK, Hubert Lyman. Notes on the Panama Thrush-Warbler. The Auk. 1913, roč. 30, čís. 1, s. 11–15. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4071890. 
  9. ↑ a b c d WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 529. (anglicky) 
  10. ↑ SEUTIN, G.; BERMINGHAM, E. Rhodinocichla rosea is an emberizid (Aves; Passeriformes) based on mitochondrial DNA analyses. Molecular Phylogenetics and Evolution. 1997-10, roč. 8, čís. 2, s. 260–274. PMID: 9299230. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.1997.0426. PMID 9299230. 
  11. ↑ a b Ridgway R. The birds of North and Middle America, Part II. Bull. US Natl. Mus., 1902, vol. 50 pg. xx + 834 
  12. ↑ a b BARKER, F. Keith; BURNS, Kevin J.; KLICKA, John. Going to Extremes: Contrasting Rates of Diversification in a Recent Radiation of New World Passerine Birds. Systematic Biology. 2012-12-29, roč. 62, čís. 2, s. 298–320. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. ISSN 1076-836X. DOI 10.1093/sysbio/sys094. 
  13. ↑ OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky) 
  14. ↑ Finches, euphonias, longspurs, Thrush-tanager. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Cardinals to New World Blackbirds. Barcelona: Lynx Editions, 2011. (Handbook of the Birds of the World; sv. 16). ISBN 978-84-96553-78-1. S. 327. (anglicky) 
  16. ↑ BirdLife International. Rhodinocichla rosea [online]. IUCN, 2021 [cit. 2024-06-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tangara_růžová&oldid=24075250“