Strastotěrpěc
Strastotěrpec (rusky страстоте́рпец; страсть/strasť = utrpení, терпеть/těrpeť = snášet, trpět) je v pravoslavné terminologii souhrnné označení pro všechny křesťanské mučedníky, kteří vytrpěli martyrium (utrpení – řecky πάθος, páthos, πάθημα, páthona, latinsky passio – srov. výraz „pašije“) ve jménu Ježíše Krista.
Charakteristika
editovatV přejatém významu se výraz strastotěrpěc váže ke světcům, kteří zemřeli mučednickou smrtí, ne však přímo za křesťanskou víru, na rozdíl od mučedníků či velikomučedníků, třeba i od vlastních příbuzných či souvěrců – z důvodu nenávisti, proradnosti, spiknutí, kvůli majetku apod. Rovněž však se podtrhuje mimořádný charakter jejich osobnosti či hrdinství – odpuštění a neodporování nepřátelům, jako jedno z přikázání Ježíše Krista. Tak jsou za svaté mučedníky prohlášeni např. Boris a Gleb, svatý Dimitrij Ugličský, velebný Dula, žijící v 5. století.
Roku 2000 byl svatořečen spolu s dalšími 1 083 mučedníky, poslední ruský car Mikuláš II. a jeho rodina, zavraždění bolševiky roku 1918.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Car Mikuláš II. prohlášen za svatého. Hospodářské noviny [online]. 2000-08-21 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Živov V. М. Svatost. Malý slovník agiografických termínů. Moskva: [s.n.], 1994.