Třída Ruggiero di Lauria

třída italských bitevních lodí

Třída Ruggiero di Lauria byla třída věžových bitevních lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1888–1918. Jedna se v pomocné roli účastnila ještě první světové války.

Třída Ruggiero di Lauria
Ruggiero di Lauria
Ruggiero di Lauria
Obecné informace
UživatelRegia Marina
Typbitevní loď
Lodě3
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Italia
Nástupcetřída Re Umberto
Technické údaje Ruggiero di Lauria[1]
Výtlak9886 t (standardní)
10 997 t (plný)
Délka105,9 m (max.)
Šířka19,8 m
Ponor8,29 m
Pohon8 kotlů, 2 parní stroje
10 591 hp
Palivouhlí
Rychlost17 uzlů
Dosah2800 nám. mil při 10 uzlech
Posádka507
Výzbroj4× 432mm kanón (2×2)
2× 152mm kanón (2×1)
4× 120mm kanón (4×1)
2× 350mm torpédomet
Pancíř450mm boky
360mm barbety a citadela
250mm velitelská věž
75mm paluba
Technické údaje Francesco Morosini
Výtlak9986 t (standardní)
11 145 t (plný)
Ponor8,37 m
Pohon8 kotlů, 2 parní stroje
10 000 hp
Rychlost16 uzlů

Plavidla třídy Ruggiero di Lauria představovala odklon od velkých bitevních lodí třídy Italia, který prosadil viceadmirál Fernando Acton. Plavidla navrhl italský konstruktér Giuseppe Micheli jako vylepšenou verzi bitevních lodí třídy Caio Duilio. Oproti této třídě bylo mimo jiné zdokonaleno nabíjení děl a pancéřování, přesto byla plavidla v době zařazení do služby koncepčně zastaralá. Tři jednotky této třídy byly objednány v rámci programu pro rok 1880. V letech 1881–1891 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia, Arsenale di Venezia a Arsenale di La Spezia.[2]

Jednotky třídy Ruggiero di Lauria:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Ruggiero di Lauria Castellamare di Stabia 3. srpna 1881 9. srpna 1884 1. února 1888 Vyřazena 1909. Hulk byl do roku 1943 využíván jako plovoucí cisterna v La Spezia. Za druhé světové války byla potopena při náletu a později sešrotována.
Francesco Morosini Arsenale di Venezia 4. prosince 1881 30. července 1885 21. srpna 1889 Vyřazena 1909. Potopena jako cvičný cíl.
Andrea Doria Arsenale di La Spezia 7. ledna 1882 21. listopadu 1885 16. května 1891 Vyřazena 1911. V letech 1915–1918 reaktivována jako plovoucí dělová baterie GR104 se základnou v Brindisi. Následně do roku 1929 plovoucí cisterna.

Konstrukce

editovat
 
Andrea Doria
 
Ruggiero di Lauria

Hlavní výzbroj představovaly čtyři 432mm kanóny umístěné ve dvoudělových věžích rozmístěných šachovnicovitě ve středu trupu. Doplňovaly je dva 152 kanóny, čtyři 120mm kanóny a dva 350mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a dva parní stroje o výkonu 10 594 hp (Ruggiero di Lauria), které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 2800 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

Modifikace

editovat

Roku 1900 byla výzbroj posílena o dva 75mm kanóny, deset 57mm kanónů, sedmnáct 37mm kanónů a dva kulomety.[2]

Reference

editovat
  1. a b RUGGIERO DI LAURIA battleships (1888 - 1891) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 342. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat