Třída Re Umberto

Třída Re Umberto
	Sicilia
Obecné informace
Uživatel	Regia Marina
Typ	obrněná loď
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Ruggiero di Lauria
Nástupce	třída Ammiraglio di Saint Bon
Technické údaje Re Umberto
Výtlak	13 673 t (standardní); 15 454 t (plný)
Délka	127,6 m (max.)
Šířka	23,4 m
Ponor	9,29 m
Pohon	18 kotlů; 4 parní stroje s trojnásobnou expanzí; 17 000 hp
Palivo	uhlí
Rychlost	18,2 uzlu
Dosah	4000–6000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	733
Výzbroj	4× 343mm kanón (2×2); 8× 152mm kanón (8×1); 16× 57mm kanón (16×1); 10× 37mm kanón (10×1); 5× 450mm torpédomet
Pancíř	100mm boky, věže; 350mm barbety; 300mm velitelská věž; 75mm paluba; 50mm štíty děl
Technické údaje Sardegna
Výtlak	13 641 t (standardní); 15 426 t (plný)
Délka	130,7 m (max.)
Ponor	8,84 m
Pohon	18 kotlů; 4 parní stroje s trojnásobnou expanzí; 22 800 hp
Rychlost	20,3 uzlu
Posádka	794
Výzbroj	4× 343mm kanón (2×2); 8× 152mm kanón (8×1); 20× 57mm kanón (20×1); 10× 37mm kanón (10×1); 5× 450mm torpédomet

Třída Re Umberto byla třída obrněných lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1893–1923. Dvě se ještě účastnily první světové války.

Stavba

Plavidla navrhl italský konstruktér Benedetto Brin. První dvě jednotky této třídy (Re Umberto a Sicilia) byly objednány v rámci programu pro rok 1883, přičemž Brin prosadil stavbu třetí jednotky Sardegna v rámci programu pro rok 1885. Do konstrukce třetí jednotky Sardegna byla zapracována některá zlepšení. Například to byla první italská válečná loď vybavená parními stroji s trojnásobnou expanzí a byla to též jedna z prvních válečných lodí vybavených telegrafem.^[2] V letech 1884–1895 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia, Arsenale di Venezia a Arsenale di La Spezia.^[2]

Jednotky třídy Re Umberto:^[2]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Re Umberto	Castellamare di Stabia	10. července 1884	17. října 1888	16. února 1893	Vyřazena 1912, využívána jako mateřská loď pro bitevní loď Andrea Doria. V letech 1915–1918 byla reaktivována jako plovoucí baterie operující z Brindisi a Valony. V roce 1918 byla upravována, aby se mohla zapojit do plánovaného (ale nerealizovaného) obsazení základny v Pule. Vyřazena 1920.
Sicilia	Arsenale di Venezia	3. listopadu 1884	6. července 1891	4. května 1895	Vyřazena 1914. Za války byla reaktivována jako mateřská a opravárenská loď se základnou v Tarantu. Vyřazena 1923.
Sardegna	Arsenale di La Spezia	24. října 1885	20. září 1890	16. února 1895	Vyřazena 1923.

Konstrukce

Základní uspořádání třídy

Sardegna

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 343mm kanóny umístěné po dvou v barbetách na přídi a na zádi. Sekundární výzbroj představovalo osm 152mm kanónů. Lehkou výzbroj tvořilo šestnáct 57mm kanónů a deset 37mm kanónů. Výzbroj doplňovalo pět 450mm torpédometů.

Pohonný systém jednotlivých plavidel se lišil. Re Umberto měla 18 kotlů a čtyři parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 17 000 hp, které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18,2 uzlu. Dosah byl 4000–6000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Bitevní loď Sicilia měla výkon 19 131 hp a dosahovala rychlosti 20,1 uzlu a její sesterská loď Sardegna měla výkon 22 800 hp a dosahovala rychlosti 20,3 uzlu.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b RE UMBERTO battleships (1893-1895) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 343. (anglicky)

Související články

Seznam italských bitevních lodí

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Re Umberto na Wikimedia Commons

[navyp-1] RE UMBERTO battleships (1893-1895) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (anglicky)

[con-2] GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 343. (anglicky)

[1]

[2]