Wikipedie

Třída Farragut (1958)

třída amerických raketových torpédoborců (1958)

Třída Farragut byla lodní třída torpédoborců Námořnictva Spojených států amerických. V letech 1957–1960 bylo postaveno 10 jednotek této třídy.[1] Od čtvrté jednotky USS Coontz již nesly raketovou výzbroj, přičemž první tři kusy byly na tento standard upraveny dodatečně. Někdy se proto celé třídě říká třída Coontz.[2] Třída Farragut (pojmenovaná podle admirála Davida Glasgowa Farraguta) byla americkým námořnictvem používána v letech 1959–1993.[2]

Třída Farragut
USS Coontz (DLG-9)
USS Coontz (DLG-9)
Obecné informace
UživatelVlajka US Navy
Typtorpédoborec
Lodě10
Zahájení stavby1957–1958
Spuštění na vodu1958–1960
Uvedení do služby1959–1961
Osudvyřazeny 1990–1993
Předchůdcetřída Forrest Sherman
Nástupcetřída Charles F. Adams
Technické údaje
Výtlak4 167 t (standardní)
5 648 t (plný)
Délka149,4 m (na vodorysce)
156,3 m (celková)
Šířka15,9 m
Ponor5,3 m
Pohon4 kotle, 2 turbíny
Rychlost33 uzlů (61 km/h)
Dosah5000 při 20 uzlech
Posádka360
Výzbroj1× 127mm kanón Mk.42
4× 76mm kanón (2×2)
1× raketomet Mk.10 (1×2)
protiletadlové řízené střely Terrier
1× protiponorkový raketomet ASROC (1×8)
2× 324mm torpédomet (2×3)
RadarSPS-53, SPS-10B, SPS-29, SPS-37, 2x SPQ-5, SPG-53A, 2x Mk.35
SonarSQS-23
OstatníWLR-1, WLR-11, ULQ-6B

Stavba

editovat

Celkem bylo postaveno deset jednotek této třídy. Do jejich stavby se zapojily loděnice Fore River Shipyard, Puget Sound Naval Shipyard, Mare Island Naval Shipyard, Philadelphia Naval Shipyard a Bath Iron Works. Do služby byly přijaty v letech

Jednotky třídy Farragut:[3]

Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
USS Farragut (DDG-6) Fore River Shipyard 1957 18. července 1958 10. prosince 1960 Vyřazen 1992.
USS Luce (DDG-7) Fore River Shipyard 1957 11. prosince 1958 20. května 1961 Vyřazen 1992.
USS MacDonough (DDG-8) Fore River Shipyard 1958 9. července 1959 4. listopadu 1961 Vyřazen 1992.
USS Coontz (DDG-9) Puget Sound Naval Shipyard 1957 6. prosince 1958 15. července 1960 Vyřazen 1990.
USS King (DDG-10) Puget Sound Naval Shipyard 1957 6. prosince 1958 17. listopadu 1960 Vyřazen 1992.
USS Mahan (DDG-11) Mare Island Naval Shipyard 1957 7. října 1959 25. srpna 1960 Vyřazen 1993.
USS Dahlgren (DDG-12) Philadelphia Naval Shipyard 1958 16. března 1960 4. listopadu 1961 Vyřazen 1992.
USS William V. Prat (DDG-13) Philadelphia Naval Shipyard 1958 16. března 1960 4. listopadu 1961 Vyřazen 1992.
USS Dewey (DDG-14) Bath Iron Works 1957 30. listopadu 1958 7. prosince 1959 Vyřazen 1992.
USS Preble (DDG-15) Bath Iron Works 1957 23. května 1959 9. května 1960 Vyřazen 1992.

Konstrukce

editovat
 
Vrtulník Kaman UH-2 Seasprite na přistávací ploše torpédoborce USS Coontz (DDG-9)

Původní výzbroj měly představovat čtyři 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny a dva vrhače hlubinných pum Hedgehog. Dodatečně ale byl projekt změněn tak, aby využil nejnovějších raketových technologií.

Po dokončení tedy lodi nesly pouze jeden 127mm kanón ve věži na přídi, druhou věž nahradilo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC a obě zadní věže nahradilo dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel Terrier se zásobou 40 střel. Výzbroj doplňovaly dva dvojité 76mm kanóny a dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety.[1] Pohonný systém tvořily dvě turbíny a čtyři kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů.

Modernizace

editovat

Během služby docházelo k modifikacím výzbroje — na konci 70. let byly střely Terrier nahrazeny střelami Standard ER a navíc byly všechny lodi vybaveny dvěma čtyřnásobnými kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon.[4]

Operační služba

editovat
 
USS William V. Prat (DDG-13) doplňuje palivo z tankeru USNS Joshua Humpreys (T-AO-188). Nad zádí je zásobovací vrtulník CH-46D Sea Knight.

Všech deset lodí bylo do služby zařazeno v letech 1959–1961. Nasazeny byly například v průběhu války ve Vietnamu.

Na konci 80. let byla zvažována možnost rozsáhlejší modernizace celé třídy v rámci programu New Threat Upgrade (NTU). Po skončení studené války však byla dána přednost stavbě zcela nových lodí třídy Arleigh Burke. Všech deset lodí bylo vyřazeno v průběhu let 1989–1993. Jako poslední byl 15. června 1993 vyřazen torpédoborec USS Mahan.[2]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 59. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  2. ↑ a b c DLG 6 / DDG-37 Farragut / DLG 9 Coontz [online]. Globalsecurity.org, rev. 2008-05-09 [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ FARRAGUT missile frigates (1959 - 1961) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 56.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Farragut_(1958)&oldid=23619229“