RIM-66 Standard (jinak též (Standard SM-1MR a Standard SM-2MR) je americká protiletadlová řízená střela středního dosahu vyvinutá pro námořnictvo Spojených států amerických. Ve službě nahradila řízené střely RIM-24 Tartar, přičemž její varianta s přidaným urychlovacím stupněm a prodlouženým doletem RIM-67 Standard nahradila střely RIM-2 TerrierRIM-8 Talos.

Vypuštění střely SM-1MR
Dvojice střel Standard SM-2MR na vypouštěcím zařízení Mk 26 raketového křižníku USS Ticonderoga

Dalším vývojem RIM-66 (konkrétně z SM-2 Block IV) vznikla námořní protiraketová RIM-161 Standard Missile 3 (SM-3).

Vývoj systému Standard zahájila firma General Dynamics (nyní Raytheon) v roce 1963. Cílem bylo poskytnout námořnictvu protiletadlový raketový komplet, který by jedním typem střely nahradil zastarávající systémy Terrier, Tartar a Talos. Základní koncepce a tvar střely přitom odpovídaly typu Tartar. Díky tomu bylo možné využít již existující vypouštěcí zařízení instalované pro starší typy. Střela Standard přitom byla vyvinuta ve dvou základních variantách – RIM-66 se středním dosahem a RIM-67 s prodlouženým dosahem. Střely RIM-67 se od verze RIM-66 lišily pouze přidáním urychlovacího raketového stupně. Jinak byly prakticky stejné. Letové zkoušky byly zahájeny roku 1965 a o dva roky později byly střely Standard RIM-66A zařazeny do operační služby. Bojový křest ji čekal ve vietnamské válce, nasazena byla i v dalších konfliktech, například v Perském zálivu v průběhu Operace Praying Mantis.

Díky postupným modernizacím zůstaly základní protiletadlovou střelou námořnictva dodnes. První verze SM-1 je nyní provozována pouze u zahraničních uživatelů, zatímco americké námořnictvo provozuje výhradně modernější verzi SM-2. Tato varianta je přitom jedním ze základních prvků pokročilého zbraňového systému Aegis.

Varianty

editovat
 
Výroba střely Standard SM-2 MR
 
Vertikální vypouštěcí sila Mk 41 pro střely Standard SM-2 MR na palubě křižníku USS San Jacinto

Standard SM-1MR

editovat
  • RIM-66A (Standard SM–1 MR Block I–IV) – První varianta. Raketový motor byl převzat z typu Tartar. Navádění bylo pomocí radaru.
  • RIM-66B (Standard SM–1 MR Block V) – Například nová hlavice, nový motor, o 25% větší dosah a o 40% větší dostup.
  • RIM-66E (Standard SM–1 MR Block VI) – Zavedena v roce 1983. Nová roznětka aktivující hlavici v blízkosti cíle.

Standard SM-2MR

editovat
  • Standard SM–2 MR Block I
    • RIM-66C – Verze pro lodě se systémem Aegis. Zavedena v roce 1978. Měla například vylepšený systém vyhledávání a navádění a o 60% větší dosah.
    • RIM-66D – Verze pro lodě bez systému Aegis.
  • Standard SM–2 MR Block II
    • RIM-66G – Zavedena v roce 1983. Má například novou hlavici a raketový motor. Verze pro lodě se systémem Aegis a klasickým vypouštěcím zařízením.
    • RIM-66H – Verze pro lodě se systémem Aegis vypouštěná z vertikálních odpalovacích zařízení Mk 41.
    • RIM-66J – Verze pro lodě bez systému Aegis.
  • Standard SM–2 MR Block III
    • RIM-66K – Zavedena v roce 1988. Verze pro lodě bez systému Aegis.
    • RIM-66L – Verze pro lodě se systémem Aegis a klasickým vypouštěcím zařízením.
    • RIM-66M – Verze pro lodě se systémem Aegis vypouštěná z vertikálních vypouštěcích sil typu Mk 41.

Uživatelé

editovat

V USA byly systémem Standard doposud vybaveny křižníky tříd Leahy, Belknap, California, VirginiaTiconderoga, torpédoborce tříd Charles F. Adams, KiddArleigh Burke a konečně též fregaty třídy Oliver Hazard Perry.

K zahraničním uživatelům systému patří například Australské námořnictvo, Kanadské královské námořnictvo, Francouzské námořnictvo, Německé námořnictvo, Italské námořnictvo, Japonské námořní síly sebeobrany, Námořnictvo Korejské republiky, Nizozemské královské námořnictvoTurecké námořnictvo.

Hlavní technické údaje (RIM-66A)

editovat
  • Délka: 4,47 m
  • Průměr: 0,343 m
  • Rozpětí: 1,07 m
  • Hmotnost: 578,8 kg
  • Rychlost: 3,5 M
  • Dosah: 32 km
  • Dostup: 19 810 m

Hlavní technické údaje (RIM-66C)

editovat
  • Délka: 4,724 m
  • Průměr: 0,343 m
  • Rozpětí: 1,07 m
  • Hmotnost: 626 kg
  • Rychlost: 3,5 M
  • Dosah: 74 km
  • Dostup: 24 385 m

Literatura

editovat
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 

Externí odkazy

editovat