Třída Aigle

Třída Aigle
	Albatros
Obecné informace
Uživatel	Francouzské námořnictvo
Typ	torpedoborec
Lodě	6
Osud	5 ztraceno; 1 vyřazen
Předchůdce	třída Guépard
Nástupce	třída Vauquelin
Technické údaje
Výtlak	2441 t (standardní); 3410 t (plný)
Délka	122,4 m (mezi svislicemi); 128,5 m (max.)
Šířka	11,84 m
Ponor	4,97 m
Pohon	4 kotle, 2 turbínová soustrojí; 2 lodní šrouby
Rychlost	36 uzlů
Dosah	3650 nám. mil při 18 uzlech
Posádka	230
Výzbroj	5× 138,6mm kanón (5×1); 1× 75mm kanón; 4× 37mm kanón (4×1); 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2); 6× 550mm torpédomet (2×3); 4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum

Třída Aigle byla třída „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1932. Pět bylo za války zničeno, jedna dosloužila roku 1959.

Stavba

Torpédoborce byly objednány v rámci programu pro rok 1927. Vyzbrojeny byly novým modelem poloautomatických kanónů se zvýšenou rychlostí palby (avšak menším dostřelem). Přesnost palby zlepšovalo použití nových dálkoměrů (jeden čtyřmetrový a jeden pětimetrový). Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. První série čítala čtyři plavidla a druhá dvě s upraveným pohonem a výzbrojí. Do jejich stavby se zapojilo pět loděnic. Dvě jednotky postavila loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu. Po jedné pak loděnice Ateliers et Chantiers de France v Dunkirku, Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes, Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire a Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne. Do služby byly přijaty v letech 1932 a 1934.^[1]

Jednotky třídy Aigle:^[2]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Osud
Aigle	Ateliers et Chantiers de France	1928	19. února 1931	listopad 1932	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem.
Gerfaut	Ateliers et Chantiers de Bretagne	1929	14. června 1930	březen 1932	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem.
Albatros	Ateliers et Chantiers de la Loire	1929	27. června 1930	leden 1932	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 v Casablance poškozen při spojeneckém vylodění v Severní Africe (operace Torch) a poškozený najel na břeh. Roku 1943 byl vyzvednut a upraven na dělostřeleckou cvičnou loď. Vyřazen 1959.
Vautour	Forges et Chantiers de la Méditerranée, La Seyne	1929	28. srpna 1930	červen 1932	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem.
Épervier	Arsenal de Lorient	1930	14. srpna 1931	květen 1934	V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 během operace Torch v Oranu poškozen spojeneckými silami. Druhý den najel na břeh. Roku 1946 vyzvednut a sešrotován.
Milan	Arsenal de Lorient	1930	13. října 1931	květen 1934	V letech –1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 během operace Torch v Casablance poškozen spojeneckými silami a najel na břeh.

Konstrukce

Torpédoborec Milan po najetí na břeh v Casablance

Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Doplňoval je jeden 75mm kanón, čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a šest 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily čtyři vrhače a dva spouštěče hlubinných pum. Těch bylo neseno celkem 44 kusů. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Yarrow, nebo Penhoët) a dvě turbínová soustrojí (Aigle měl turbíny Zoelly, Gerfaut a Épervier Rateau-Bretagne, Albatros, Vautour a Milan turbíny Parsons) o výkonu 64 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 3650 námořních mil při rychlosti 18 uzlů a 750 námořních mil při rychlosti 37 uzlů.^[1]

Modifikace

Poslední pár měl o 0,8 metru prodloužený trup a upravený pohonný systém s vysokotlakými kotly a turbínami o výkonu 68 000 shp. Nesly také o jeden 75mm kanón více a jeden 550mm torpédomet více (jeden trojitý a dva dvojité). Navíc unesl až 20 námořních min.^[1]

Ve 30. letech byl z první čtveřice odstraněn 75mm kanón.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 268. (anglicky)
↑ ^a ^b AIGLE destroyers (1932 - 1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Aigle na Wikimedia Commons

[con-1] GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 268. (anglicky)

[nav-2] AIGLE destroyers (1932 - 1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]