Wikipedie

Symfonie č. 38 (Mozart)

Svou symfonii č. 38 D dur KV 504 zvanou Pražská zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1786. Číslo symfonie 38 je podle starého Mozartova vydání.

Symfonie č. 38 D dur, KV 504
První takty symfonie
První takty symfonie
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
Druh skladbysymfonie
Datum vzniku1788
Délkacca 30-35 minut
Hudební
nástroje		violini I e II;
2 2 fl, 2 ob, 2 cor, 2 cl, 2 fg;
bassi;
timp.;
PremiéraPraha
Části1. Adagio - Allegro
2. Andante (G dur)
3. Finale: Presto

Všeobecné informace

editovat
 
Posmrtný portrét Mozarta od Barbary Krafftové, 1819

První odkaz na symfonii č. 38 z Köchelova seznamu (KV) 504 lze nalézt v Mozartově katalogu se záznamem ze 6. prosince 1786. Práce na závěrečné větě započal autor již na jaře 1786, ale pak je, zřejmě kvůli jiným závazkům, přerušil a pokračoval až ve spojení s ostatními větami.

Okolnosti, které vedly ke vzniku této symfonie, nejsou jasné. Je možné, že vznikla pro vídeňskou akademii nebo pro uvedení v zahraničí. Pozvání do Prahy od „Gesellschaft grosser kenner und Liebhaber - společnosti velkých znalců a milovníků“, jak psal v dopise Leopold Mozart své dceři (Wolfgangově sestře) Nannerl z 12. ledna 1787, přišlo až po dokončení díla, a proto pravděpodobně nebylo iniciátorem kompozice.[1]

Naproti tomu Cliff Eisen[2] se domnívá, že symfonii mohl Mozart komponovat pro Prahu. Premiéra se konala 19. ledna 1787 v Praze v rámci akademie, den po představení Figarovy svatby.[1] [3] Mozart zřejmě zaujal jako klavírista akademii natolik, že se o symfonii v některých dobových zprávách ani nepíše a oblíbenou u veřejnosti se stala až po čase.

Někteří autoři poukazují na hudební souvislosti z symfonie s operami Figarova svatba a Don Giovanni.[1] [4]

Mozart poprvé přijel do Prahy 11. ledna 1787 a zůstal až do druhého únorového týdne.[5] Všude ho oslavovali. 19. ledna byl uspořádán koncert, na kterém byla poprvé uvedena "Pražská symfonie".[6] Mozart také improvizoval sólově na klavír - včetně variací na populární árii „Non più andrai“ ze své Figarovy svatby. Později Mozart řekl, že „tento den považuje za jeden z nejšťastnějších ve svém životě“. [7] Daniel E. Freeman poukazuje na to, že úroveň chvály, kterou Mozart při této příležitosti sklidila pražská hudební veřejnost, byla bezprecedentní na to, aby jakýkoli hudebník 18. století byl uznáván současně jako skladatel i interpret.

Velký úspěch této návštěvy vyvolal zakázku od impresária Pasquale Bondiniho na další operu, která měla mít stejně jako Figarova svatba libreto velkého Mozartova spolupracovníka Lorenza da Ponteho.

Charakter

editovat

Rovněž není jasné, proč Mozart pro symfonii nenapsal menuet, třídobou větu ve volném tempu, jak obvykle činil. Volker Scherliess v roce 2005 uvádí následující předpoklady, které však sám nepovažuje za přesvědčivé:[1]

  • Mozart se chtěl následovat italský vzor kompozice;
  • Během komponování došel Mozart názoru, že menuet není pro daný styl vhodný;
  • Mozart se menuetu záměrně vzdal vzhledem k plánované cestě do Anglie;
  • z nedostatku času.

Muzikolog Alfred Einstein (1953) [8] se domnívá, že menuet chybí, proto, že „vše již bylo řečeno“ v ostatních větách. Theodor Kroyer v roce 1931 [4] tuší citové napětí a zádumčivost v Mozartově životě. Podobně se vyjádřil i Kurt Pahlen (1978)[9], když se ptá, zda „Mozart nechtěl tak vážné dílo přerušit lehkým tancem? "

Obsazení

editovat

Instrumentace: 2 flétny, 2 hoboje, 2 fagoty, 2 lesní rohy D, 2 trubky D, tympány, I. housle, II. Housle, viola, violoncello, kontrabas. V současných orchestrech může být cembalo (pokud je v orchestru přítomno) také použito jako nástroj continua. [10]

Doba provedení je cca 30-35 minut.


První věta: Adagio – Allegro

editovat
První věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue

D dur, 4/4 takt, 302 taktů

Adagio (takty 1–36):

 

Allegro (takty 37–302):

 

Druhá věta: Andante

editovat

G dur, 6/8 takt, 148 taktů, trubky a tympány mlčí

Druhá věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue
 

Třetí věta: Presto

editovat

D dur, 2/4 takt, 350 taktů

Třetí věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue
 

Související články

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 38. Sinfonie (Mozart) na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Volker Scherliess: Die Sinfonien. In: Silke Leopold (Hrsg.): Mozart-Handbuch. Bärenreiter-Verlag, Kassel 2005, ISBN 3-7618-2021-6, S. 307–309.
  2. ↑ Cliff Eisen: Symphonien. In: Howard Chandler Robbins Landon: Das Mozart-Kompendium: sein Leben – seine Musik. Droemer Knauer, München 1991, S. 292–300.
  3. ↑ Theodor Kroyer (1931) meint dagegen, der Figaro sei am 20. Januar aufgeführt worden.
  4. ↑ a b Theodor Kroyer: Mozart, Symphonie D-Dur (ohne Menuett). Vorwort zur Taschenpartitur der Sinfonie D-Dur KV 504 in der Eulenburg-Ausgabe (Band 446), London / Zürich ohne Jahresangabe (Vorwort von 1931)
  5. ↑ See Freeman 2021, 105-30.
  6. ↑ Solomon 1995, 419.
  7. ↑ Solomon 1995, 419.
  8. ↑ Alfred Einstein: Mozart – Sein Charakter, sein Werk. Pan-Verlag, Zürich und Stuttgart 1953.
  9. ↑ Kurt Pahlen: Sinfonie der Welt. Schweizer Verlagshaus AG, Zürich 1978 (Vorwort von 1966), 383 S.
  10. ↑ Neal Zaslaw: Mozart’s Symphonies. Context, Performance Practice, Reception. Clarendon Press, Oxford 1989.

Literatura

editovat
  • Sinfonie in D KV 504
  • 38. Sinfonie (Mozart)
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie D dur „Praha“. Svazek 446, Ernst Eulenburg, Londýn/ Curych, bez letopočtu (kapesní partitura, předmluva z roku 1931).
  • W. Meves: Symfonie WA Mozarta. Kolekce Litolff No. 168 Henry Litolff's Verlag, Braunschweig, bez roku (asi 1890, u. A. s verzí symfonie KV 504 pro 2ruční klavír)
  • ER Sisman: Žánr, gesto a význam v Mozartově „Pražské“ symfonii. In: Cliff Eisen (ed. ): Mozartovy studie 2. Oxford 1997, str. 27–84 (tento zdroj nebyl pro tento článek hodnocen).
  • Ulrich Konrad : Wolfgang Amadé Mozart: Symfonie č. 38 KV 504 (»Praha« symfonie) . Faksimile autogramu a komentáře, Laaber 2016 (= mistrovská hudební díla ve faksimile, svazek 34).
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Symfonie_č._38_(Mozart)&oldid=23880965“