Svlačec (Convolvulus), lidově též šlatec, je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi svlačcovité. Jsou to popínavé, poléhavé nebo přímé byliny nebo řidčeji keře se střídavými jednoduchými listy a nálevkovitými květy. Vyskytují se v počtu asi 250 druhů zejména v severním mírném pásu. V České republice se vyskytuje jediný druh, svlačec rolní. Některé druhy se pěstují jako okrasné rostliny, zejména svlačec trojbarevný.

Jak číst taxoboxSvlačec
alternativní popis obrázku chybí
Svlačec rolní (Convolvulus arvensis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlilkotvaré (Solanales)
Čeleďsvlačcovité (Convolvulaceae)
Rodsvlačec (Convolvulus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Svlačec trojbarevný (C. tricolor) na poštovní známce

Svlačce jsou jednoleté nebo vytrvalé poléhavé, popínavé nebo přímé byliny s jednoduchými listy, řidčeji polštářovité nebo vzpřímené keře. Popínavé druhy mají ovíjivou lodyhu a nemají úponky. Listy jsou řapíkaté nebo přisedlé, střídavé, celokrajné nebo na okraji laločnaté. Květy jsou úžlabní, jednotlivé nebo v květenstvích různých typů. Kalich je vytrvalý, složený z 5 lístků a za plodu se nezvětšuje. Koruna je nálevkovitá nebo zvonkovitá, na okraji mělce laločnatá nebo rovná, s 5 více či méně zřetelnými žilkami. Tyčinky jsou přirostlé na bázi koruny. Semeník obsahuje 2 komůrky, v každé je po 2 vajíčkách. Čnělka je jediná, vrcholová, nesoucí 2 blizny. Při bázi semeníku bývají drobná, bradavčitá a zpravidla oranžová nektária. Plodem je tobolka pukající 4 chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje 1 až 4 hnědá nebo černá semena. Povrch semen je hladký nebo různě skulpturovaný.[1][2]

Rozšíření

editovat

Rod svlačec zahrnuje asi 250 druhů.[2] Je rozšířen v mírném pásu obou polokoulí a v tropických a subtropických horách. Těžiště rozšíření je v severním mírném pásu.[1]

V České republice je domácí jediný druh, svlačec rolní (Convolvulus arvensis). Tento druh má velmi rozsáhlý areál výskytu v mírných oblastech celé severní polokoule s přesahy do subtropů. Roste v celé Evropě mimo její nejsevernější části.[1] Z celé Evropy je uváděno celkem 24 druhů svlačců. Převážná většina je svým výskytem omezena na Středomoří, případně na ukrajinský Krym. Mezi druhy rozšířené téměř po celém Středomoří náleží zejména svlačec kantaberský (Convolvulus cantabrica), svlačec proskurníkovitý (Convolvulus althaeoides), svlačec trojbarevný (Convolvulus tricolor), svlačec Convolvulus lineatus a drobnokvětý druh Convolvulus pentapetaloides.[3]

Ohrožené druhy

editovat

Svlačec Convolvulus argyrothamnos z Kréty je veden v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jako kriticky ohrožený druh, podobně jako Convolvulus durandoi z pomezí Tuniska a Alžíru. V kategorii ohrožené je uváděn druh Convolvulus lopezsocasii, pocházející z ostrova Lanzarote v Kanárských ostrovech.[4] Na jižním Slovensku se na jediné lokalitě (Burda) vyskytuje svlačec kantaberský (Convolvulus cantabrica) a je zde chráněn jako kriticky ohrožený druh flóry SR. Tato lokalita je na severním okraji areálu rozšíření druhu.[5]

Zástupci

editovat

Význam

editovat

Svlačec trojbarevný (Convolvulus tricolor) se pěstuje v Česku jako letnička. Polštářovitě rostoucí horský svlačec Convolvulus boissieri subsp. compactus je občas pěstován jako skalnička.[6] Svlačec rolní (Convolvulus arvensis) je vytrvalý a dosti obtížně vyhubitelný plevel.

Reference

editovat
  1. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. 
  2. a b FANG, Ruizheng; STAPLES, George. Flora of China: Convolvulus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  4. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ČEŘOVSKÝ, J. et al. Červená kniha 5: Vyšší rostliny. Bratislava: Príroda a. s., 1999. ISBN 80-07-01085-8. 
  6. International Rock Gardener. Březen 2010, čís. 3. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat