Arnold Jirásek

český lékař a vysokoškolský pedagog

Arnold Jirásek (3. července 1887 Praha[1]28. července 1960 tamtéž) byl český lékař, chirurg a pedagog. Zabýval se chirurgií v celém jejím rozsahu, ovlivnil zejména vývoj břišní chirurgie, chirurgie sportovních poranění, léčení zlomenin a byl průkopníkem české neurochirurgie.[2] Věnoval se i organizaci ošetřovatelství a zdravotnictví, popularizaci a historii medicíny.[3]

prof. MUDr. Arnold Jirásek, DrSc.
Arnold Jirásek (před r. 1927)
Arnold Jirásek (před r. 1927)
Narození3. července 1887 nebo 2. července 1887
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. července 1960 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolánílékař, pedagog, učitel a patolog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otec Alois Jirásek, který byl vzdáleně spřízněný se spisovatelem Aloisem Jiráskem,[4] pocházel ze Zbečníku u Hronova[1] a po příchodu do Prahy si založil krupařství na Starém Městě. Po maturitě na gymnáziu (1905) Arnold studoval na lékařské fakultě UK, kterou absolvoval v roce 1910. Několik měsíců byl externím lékařem na klinice vnitřních chorob u profesora Thomayera. Po absolvování vojenské služby nastoupil v květnu 1912 na kliniku profesora Kukuly.[4] Zúčastnil se balkánských válek jako člen pomocné výpravy českých lékařů v Černé Hoře a Srbsku. Během první světové války působil jako chirurg na ruské a italské frontě. Od 1919 pracoval na I. chirurgické klinice lékařské fakulty UK v Praze, kde se zaměřil především na břišní chirurgii. V roce 1923 se habilitoval ze všeobecné a speciální patologie a terapie nemocí chirurgických.[3]

Po smrti profesora Kukuly byl v roce 1926 jmenován přednostou I. chirurgické kliniky a zároveň řádným profesorem na Karlově univerzitě. V následujících letech se pod jeho vedením klinika stala moderním pracovištěm evropské úrovně. Kromě práce na klinice se Jirásek věnoval pedagogické činnosti a napsal několik vědeckých článků a publikací.[4] Od roku 1935 byl přednostou Ústavu pro válečnou chirurgii, o jehož založení se významně zasloužil. Byl členem Mezinárodní chirurgické společnosti, účastnil se mnoha domácích i zahraničních lékařských kongresů. V letech 1938 a 1947 byl na pozvání Rockefellerovy nadace ve Spojených státech amerických.[3] Od poloviny třicátých let působil jako vedoucí lékařské sekce Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s SSSR.[4] Byl také prezidentem Lékařské komory pro Čechy, zakladatelem a hlavním redaktorem časopisu Rozhledy v chirurgii.[3]

 
Hrobka rodiny Jiráskovy na Olšanských hřbitovech

Jeho soukromý život byl dlouhá léta pod vlivem matky, která mu bránila oženit se. Teprve v roce 1939 se tajně oženil s oční lékařkou Amálií Kreidlovou. Jejich manželství bylo šťastné, ale bezdětné. Měl velmi rád hudbu a byl výborným klavíristou.[4] Byl dlouholetým předsedou Heroldova klubu, spolku pro amatérské pěstování komorní hudby.[5]

Na jeho klinice byl 28. října 1939 operován Jan Opletal, zasažený střelou z revolveru do břicha na protinacistické demonstraci. Po okupaci Československa musela být klinika vyklizena a předána Němcům, ale profesor Jirásek dál organizoval lékařskou péči v provizorních podmínkách v divizní nemocnici.[4]

14. května 1945 navštívil ministr národní obrany raněné bojovníky z barikád v nemocnici na Karlově náměstí a také ve Vinohradské nemocnici. Byl mezi nimi i doktor Arnold Jirásek, profesor I. chirurgické kliniky na Karlově náměstí, který převzal čs. válečný kříž.[6]

Od roku 1951 vedl chirurgickou katedru Lékařské fakulty UK. O pět let později se stal ředitelem laboratoře pro chirurgickou patologickou fyziologii ČSAV. V roce 1954 byl jmenován akademikem ČSAV. Působil v řadě domácích i zahraničních institucí a společností.

Zemřel roku 1960 v Praze po operaci žlučníku. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Vyznamenání

editovat

Profesor Jirásek napsal více než 200 vědeckých prací a učebních textů a 10 knih. Jeho literární činnost zahrnuje také životopisy, kritické studie, populární přednášky a příležitostné články.[4] Mnohé Jiráskovy práce jsou ceněny i v zahraničí, zvláště pak jeho práce o léčbě mozkových nádorů (1929), diagnostice a léčbě nádorů míšních (1932).[7]

  • Chirurg mluví k svému nemocnému (1936, Praha, Radiojournal)
  • Hnisavá onemocnění prstů a ruky (vybraných statí z podrobné chirurgie, svazek první) (1940, Praha, Melantrich)
  • Poranění měkkého kolena (1945, Melantrich)
  • Hnisavá onemocnění prstů a ruky (1949, Praha, Melantrich)
  • Eduard Albert: Pokus o kroniku a rozbor života, práce i významu E. Alberta, učiněný ke stému výročí jeho narození (20. ledna 1941)(1946, Praha, Čsl. chirurgická společnost)
  • Doplněk k učebnici speciální chirurgie (1952, Praha, SZdN-Státní zdravotnické nakladatelství)
  • Česká a slovenská chirurgie v letech 1898-1945 (1956, Praha, SZdN)
  • Náhlá střevní neprůchodnost (1956, SZdN)
  • Chirurgie bolesti (1961, Praha, ČSAV)

Reference

editovat
  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  2. Arnold Jirásek: Zakladatel české neurochirurgie doma prorokem nebyl. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-12-15]. Dostupné online. 
  3. a b c d MÁDLOVÁ, Vlasta. Arnold Jirásek. Akademický bulletin [online]. Akademie věd ČR, 2010-12-06 [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Arnold Jirásek, s. 61–65. 
  5. ANDERLE, Petr. Znamenití lékaři v českých zemích (34). Neviditelný pes [online]. 2018-05-16 [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  6. Ranění bojovníci vyznamenáni čs. válečným křížem. PRÁCE. 1945-05-18, roč. 1, čís. 10, s. 2. 
  7. Historie kliniky - 1. chirurgická klinika. chir1.lf1.cuni.cz [online]. [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat