Svída výběžkatá

druh rostliny

Svída výběžkatá (Cornus sericea) opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. Pochází ze Severní Ameriky a je v České republice často pěstována jako okrasný keř.

Jak číst taxoboxSvída výběžkatá
alternativní popis obrázku chybí
Svída výběžkatá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řáddřínotvaré (Cornales)
Čeleďdřínovité (Cornaceae)
Rodsvída (Cornus)
Binomické jméno
Cornus sericea
L., 1771
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

editovat
  • Swida sericea, Cornus stolonifera

Charakteristika

editovat

Svída výběžkatá je široce rozložitý, 1 až 2,5 metru vysoký keř s dlouhými ohebnými větvemi, které často převisají, zakořeňují a posléze se opět obloukovitě zdvihají. Mladé letorosty jsou lesklé a obvykle nachově červené, starší větve se zbarvují šedozeleně. Listy jsou 5 až 16 cm dlouhé, na líci živě zelené, na rubu nápadně bělavé. Čepel je podlouhlá, kopinatá až úzce vejčitá, dlouze zašpičatělá a na bázi klínovitá, se 4 až 8 páry postranních žilek. Kvete v červnu až červenci. Květy jsou bílé až žlutavé, v plochých, 3 až 6 cm širokých květenstvích. Peckovice jsou bílé nebo namodralé, kulovité, 5 až 9 mm velké. Pecka je téměř kulovitá nebo širší než dlouhá.[2][3]

Druh je široce rozšířen v mírném pásu Severní Ameriky, na jih zasahuje až do severního Mexika, na sever po Labrador a Aljašku. V České republice je pěstován a nezřídka zplaňuje v pobřežních křovinách, lužních lesích aj. stanovištích na vlhčích půdách v nižších polohách.[2]

Využití

editovat

Svída výběžkatá je často pěstována jako okrasná dřevina, jako součást městské zeleně a také podél silnic a dálnic. Nejčastěji pěstovaným kultivarem je 'Flaviramea', vyznačující se nápadně žlutými větvemi.[3]

Keř je vhodný do skupin a jako podrost.[4]

Pěstování

editovat

Nároky

editovat

Při pěstování v mírném pásmu (ČR) svída výběžkatá roste na slunci i v polostínu. Je nenáročná, pro její pěstování je vhodná propustná až hlinitá půda, vlhká, nebo dobře zásobená vodou a živinami. Dobře snáší řez a obvykle netrpí škůdci.

Rozmnožování

editovat

Rozmnožuje se řízkováním dřevitými řízky nebo výsevem semen.[4]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. 
  3. a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  4. a b HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 

Externí odkazy

editovat