Strukturoví holubi

Strukturoví holubi jsou plemennou skupinou holuba domácího, charakterističtí pozměněnou strukturou peří a rozvojem tzv. pernatých ozdob.[1][2] Je to skupina nepočetná a nesourodá:[1] Mezi strukturové holuby jsou řazena plemena různého původu s rozdílnými směry šlechtění, jediným společným znakem je největší důraz na pernaté ozdoby. Jsou to téměř výlučně okrasná plemena.[3][1] Bývají přítulní a vyžadují zvláštní péči,[2] často jsou chováni pouze ve voliérách.

Parukář červený

V seznamu plemen EE je plemenné skupině racků vyhrazena číselná řada 0600.

Pávík

editovat
 
Anglický pávík bílý
Podrobnější informace naleznete v článku pávík (holub).

Nejznámějším a nejrozšířenějším strukturovým plemenem je anglický pávík.[4] U pávíků je ocas přeměněn do plného vějíře, tvořeného značným počtem rýdovacích per. Anglický pávík je navíc prošlechtěn i figurálně, má malou, zaoblenou postavu s vypjatou hrudí, a dlouhý esovitý krk. V postoji pokládá hlavu až na horní ocasní krovky a stojí na špičkách prstů. Dalšími plemeny pávíků je pávík indický, který nese trup vodorovně, esovitý krk směřuje kolmo nahoru. Indický pávík má běháky opeřené krátkým rouskem a často má chocholku. Podobný je pávík maďarský nebo pávík zahradní, ale ti jsou hladkohlaví a zahradní pávík nemá ani opeřené nohy.

Kudrnáč

editovat
 
Kudrnáč modrý pruhový bělouš

Kudrnáč je plemeno nápadné kudrnami na peří především křídelních štítů. Tvarem těla se podobá většímu polnímu holubovi, ale opeření na štítech křídel je zkadeřené do té míry, že tvoří uzavřené prstence.

Parukáři

editovat
 
Šmalkaldský barevnohlávek, parukář a staroholandský kapucín

U dalších plemen strukturových holubů se šlechtěním rozvíjely pernaté ozdoby na hlavě a krku. Nejdokonalejším plemenem je parukář: U něj dlouhá, úzká a odstávající pera na dlouhém krku tvoří tzv. paruku, která při pohledu z boku tvoří zcela uzavřený kruh či ovál, zcela zakrývající hlavu i zobák. Podobným plemenem, jehož paruka však nezakrývá hlavu, je staroholandský kapucín,[3] ještě o něco nižší paruku má dánský parukář.[5] Ještě menší paruku, která je tvořena jen vysokou lasturovitou chocholkou, má limburský límcový holub[5] a šmalkaldský barevnohlávek. Mezi plemeny s parukou je barevnohlávek jediným rousným plemenem, s dlouhým opeřením běháků. Někdy bývá řazen k barevným holubům.[6]

Čínský racek

editovat
 
Čínský racek modrý pruhový

Čínský racek je holub patřící mezi tzv. racky. Rackové jsou plemennou skupinou okrasných holubů, kteří mají společný malý vzrůst, pernatou náprsenku na hrudi a často též kulatou hlavu s kratičkým zobákem. U čínského racka se opeření náprsenky rozvinulo do té míry, že byl přeřazen mezi strukturové holuby. Čínskému rackovi je podobný španělský chorrera, který má zkadeřené peří i na zádech.[6]

Seznam plemen racků uznaných EE

editovat
 
Staroholandský kapucín černý
číslo EE název plemene země původu
0601 kudrnáč Německo
0602 šmalkaldský barevnohlávek Německo
0603 staroholandský kapucín Nizozemí
0604 dánský parukář Dánsko
0605 parukář Velká Británie
0606 anglický pávík Velká Británie
0607 indický pávík Spojené státy americké
0608 zahradní pávík Velká Británie
0609 čínský racek Německo
0610 chorrera Španělsko
0611 ptarmigan Velká Británie
0612 maďarský pávík Maďarsko
0613 seldžucký holub Německo

Reference

editovat
  1. a b c TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Holubi strukturoví, s. 112. 
  2. a b BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. Kapitola Zvláštnosti a potřeby holubů, s. 11. 
  3. a b HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 196. 
  4. TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Holubi strukturoví, s. 113. 
  5. a b VESELÝ, Alexandr. Kapucín [online]. Fauna, 01.01.2010 [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. 
  6. a b HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. Kapitola Okrasný chov, s. 198. (česky)

Literatura

editovat
  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 
  • BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. 
  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat