Staroholandský kapucín
Staroholandský kapucín, též jen kapucín,[1] je plemeno holuba domácího s nápadně vyvinutým opeřením na hlavě a krku, které vytváří tzv. paruku. Tato pernatá ozdoba je však méně prošlechtěná než u příbuzného parukáře;[2] staroholandský kapucín je jeho vývojovým typem, méně dokonalým předchůdcem.[3] Plemeno se chová především v Nizozemí, dále ve Spojených státech a v Německu, v Česku je vzácný.[3] V seznamu plemen EE patří do plemenné skupiny strukturových plemen a je zapsán pod číslem 0603.
| Staroholandský kapucín | |
|---|---|
.jpg) Staroholandský kapucín černý | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Nizozemsko |
| Využití | okrasné plemeno |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | střední |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Strukturoví holubi |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Staroholandský kapucín je staré plemeno.[3] Je označován také jako barevné plemeno strukturových holubů, protože kromě pernatých ozdob se u něj klade důraz také na sytou barvu peří.[4]
Je to středně velký holub se zaoblenou hlavou a středně dlouhým, vždy světle zbarveným zobákem. Oční duhovka je perlová, obočnice úzké, narůžovělé nebo červené. Krk je silný a středně dlouhý, s dobře vykrojeným hrdlem. Trup je krátký, s širokou a mírně vyklenutou, zdviženě nesenou hrudí, hřbet je v ramínkách široký, ale směrem k ocasu se zužuje. Křídla jsou spíše kratší a jejich letky spočívají na ocase, který je též krátký, vodorovně nesený a úzce složený. Nohy jsou krátké, s neopeřenými běháky.
Opeření na těle je husté, krátké a dobře přilehlé. Pernatá ozdoba staroholandského kapucína, paruka, je tvořena dlouhým, úzkým a od těla odstávajícím peřím. Je neúplná, nekryje hlavu nebo oči. Skládá se z řetězu, který je tvořen dvěma velkými oválnými růžicemi po stranách krku, hřívy, která kryje šíji a klobouku, který má podobu vysoké lasturovité chocholky v týle ptáka. Klobouk do hřívy přechází plynule, bez pěšinky, přední část krku je hladká.
Chová se pouze v tzv. mniší kresbě: hlava je bílá až cca 0,5 cm pod oči, bílé jsou také krajní křídelní letky a ocas, kostřec a břicho.[3] Ostatní opeření je barevné, včetně vnitřní strany klobouku. Barva peří by měla být čistá, sytá a lesklá. Chová se ve 12 barevných rázech:[4] V barvě černé, šedohnědé, červené, žluté, modré a stříbřité pruhové, a v tygří kresbě ve všech těchto barvách, při zachování kresby mniší.[3]
Je to plemeno čistě okrasné, vhodné však i pro začátečníky. Jsou to holubi klidní, přitom dobře létají a odchovávají holoubata.[4]
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 197.
- ↑ PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Parukář, s. 76.
- ↑ a b c d e ING.JIŘÍ HAVLÍN, CSC.-SLAVIBOR PETRŽÍLKA A KOLEKTIV. VZORNÍKY PLEMEN HOLUBŮ. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1993. Dostupné online.
- ↑ a b c BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 64 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
Literatura
editovat- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Staroholandský kapucín na Wikimedia Commons - Klub chovatelů strukturových plemen holubů
