Wikipedie

Stanislav Čeček

československý legionář a generál

Generál Stanislav Čeček (13. listopadu 1886 Líšno[1] – 29. května 1930 České Budějovice) byl československý generál, jeden z nejvýznamnějších představitelů Československých legií v Rusku.

div. gen. Stanislav Čeček, KCB
Generál Stanislav Čeček – v době, kdy zastával funkci zástupce náčelníka Hlavního štábu (rok 1920)
Generál Stanislav Čeček – v době, kdy zastával funkci zástupce náčelníka Hlavního štábu (rok 1920)
Narození13. listopadu 1886
Líšno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. května 1930 (ve věku 43 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánívoják
OceněníStužka řádu Bílého lva první třídy Řád Bílého lva I. tř. (in memoriam) 2018
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pavel Vavrys: Generál Stanislav Čeček; 2014; malba na dřevě – kruhový střelecký terč o průměru 60 cm; z cyklu Česká paměť

Životopis

editovat

Válečná kariéra

editovat

Narodil se v Líšně na Benešovsku. Vojenskou službu absolvoval u c. k. pěšího pluku č. 102 a do zálohy odchází jako poručík. Pak nastupuje k firmě Laurin a Klement a kolem roku 1911 je vyslán do její zahraniční obchodní pobočky v Moskvě.[2]

Od 30. srpna 1914, kdy vstoupil do České družiny, se držel na špici českého důstojnického sboru. Za statečnost a vynikající smysl pro vedení bojových operací si vysloužil celou řadu vyznamenání, včetně nejvyššího ruského válečného řádu – velkokříže svatého Jiří. Postupně velel rotě (1916), praporu (1917), pluku, divizi Husitské, Povolžské frontě a nakonec všem československým jednotkám na Dálném východě (vše během roku 1918). Zúčastnil se vítězně bitev u Zborova (1917) a Bachmače (1918)[3], u Lipjag i Bezenčuku. Bojoval na Volze a na Sibiři.[4] Do vlasti se vrátil jako generálmajor v roce 1920.

  • V československých legiích v Rusku
  •  
    Stanislav Čeček na ruské frontě jako jeden z prvních českých dobrovolníků – důstojníků[5]
  •  
    Stanislav Čeček[6]
  •  
    Stanislav Čeček

První republika

editovat

Od prosince 1920 do října 1921 působil ve funkci prvního zástupce náčelníka Hlavního štábu branné moci. Poté se vydal na studia na École Supérieure de guerre ve Francii, kterou absolvoval v roce 1923.[7] V roce 1924 se stal náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky, v roce 1926 pak přednostou leteckého odboru ministerstva národní obrany. Byl spoluzakladatelem Masarykovy letecké ligy v Praze.

V roce 1929 byl jmenován vojenským velitelem Českých Budějovic a zde dislokované 5. pěší divize. Hrál významnou roli při založení letiště v Plané a rozvoji českobudějovického letectví, byl úřadujícím předsedou Jihočeského aeroklubu. Během dvacátých let se postupně zhoršoval jeho zdravotní stav, který byl poznamenán následky strádání a zranění z bojů na východní frontě a v Rusku. Divizní generál Stanislav Čeček zemřel krátce po operaci 29. května 1930 ve věku 43 let. Pohřben je v Bystřici u Benešova.[8] V Českých Budějovicích je po něm pojmenována ulice.[9]

Vyznamenání

editovat
  Řád Bílého lva I. třídy
  Kříž sv. Jiří, IV. stupeň
  Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí
  Řád svatého Stanislava, II. třída s meči
  Řád sv. Anny, III. třída s meči a mašlí
  Řád sv. Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
  Řád sv. Anny, VI. třída
  Kříž sv. Jiří, IV. třída
  Řád čestné legie, IV. třída
  Válečný kříž
  Řád lázně, rytíř komandér (vojenský), II. třída
  Řád sv. Sávy, II. třída
  Řád sokola, s meči
  Válečný záslužný kříž[10]
  Řád rumunské koruny, III. třída s meči
  Československý válečný kříž 1914–1918
  Československá revoluční medaile
  Řád zlatého luňáka, II. třída
  Řád italské koruny, velkodůstojník II. třída
  Československá medaile Vítězství
  Řád čestné legie, III. třída
  Řád rumunské hvězdy, I. třída[11]
  Řád medvědobijce, II. třída[12]
  Řád Vytisova kříže, I. stupeň, II. třída[13]
  Řád bílého orla, II. třída
  Řád znovuzrozeného Polska, II. třída
  Pamětní Kříž na válku 1916-1919[14]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ FOLPRECHT, Radek. Bojoval proti rudým Rusům a později zakládal Masarykovu leteckou ligu. iDNES.cz [online]. 2023-11-28 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čeček Stanislav, s. 46. 
  4. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
  5. ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 54.
  6. ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. "Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920". Kniha 4, díl V, "Od Volhy na Urál, magistrála, návrat do vlasti", 1918-1920. Praha: Za svobodu, 1929. 900 stran, Strana 1 (obrazová příloha na samém úvodu knihy).
  7. ↑ FIDLER, Jiří. Na čele armády. Náčelníci Hlavního štábu branné moci 1919–1939.. [s.l.]: Naše vojsko, 2005. 132 s. ISBN 80-206-0756-0. S. 105. 
  8. ↑ Ing. Jana Tejnecká. Hrob Stanislav Čeček [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-09-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Názvy budějovických ulic. www.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-31. 
  10. ↑ Válečný záslužný kříž
  11. ↑ Řád rumunské hvězdy
  12. ↑ Řád medvědobijce
  13. ↑ Řád Vytisova kříže
  14. ↑ Pamětní Kříž na válku 1916-1919

Literatura

editovat
  • BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. 
  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. 
  • FIDLER, Jiří. Na čele armády. Náčelníci Hlavního štábu branné moci 1919-1939. [s.l.]: Naše vojsko, 2005. 132 s. ISBN 80-206-0756-0. 
  • NERAD, Filip. Generál Čeček v ruských legiích. Historický obzor, 2001, 12 (5/6), s. 127–131. ISSN 1210-6097.
  • PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.
  • STRAKA, Karel. Divizní generál Stanislav Čeček: příliš krátký život na velký úděl. [s.l.]: Ministerstvo obrany České republiky - VHÚ Praha, 2017. 70 s. ISBN 978-80-7278-726-5. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 187. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 545. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stanislav_Čeček&oldid=23419807“