Srbobran
Srbobran (v srbské cyrilici Србобран, maďarsky Szenttamás) je město na severu Srbska, ve Vojvodině. Administrativně spadá pod Jihobačský okruh. V roce 2011 mělo město dle sčítání lidu 12 009 obyvatel.
| Srbobran | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°33′8″ s. š., 19°48′6″ v. d. |
| Nadmořská výška | 80 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát |  Srbsko |
  Srbobran | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 284 km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 021 |
| PSČ | 21480 |
| Označení vozidel | NS |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poloha
editovatSrbobran se rozkládá v široké rovině Panonské nížiny. Protéká jím řeka Krivaja a vede tudy Kanál DTD. Západně od města prochází dálnice A2, která spojuje Subotici a Novi Sad.
Název
editovatSvůj maďarský název získalo sídlo podle svého středověkého kláštera zasvěceného sv. Tomášovi. Tento název se objevoval i v srbském jazyce ve fonetickém přepisu. V roce 1922 byl název změněn na Srbobran, odkazující na události z revolučních let 1848 a 1849.
Historie
editovatMěsto je poprvé připomínáno v roce 1338. Název získalo podle zasvěcení nedalekého kláštera a patrona okolních vesnic. Až do příchodu Turků bylo součástí středověkého Uherska. Po roce 1699 se stalo opět součástí Uher, do roku 1751 spadalo ale do tzv. Vojenské krajiny. V revolučním roce 1848 zde došlo k ozbrojeným střetům mezi srbským a maďarským obyvatelstvem, který přerůstal až do rozměrů občanské války a vedl k různým krutostem na obou stranách.[1] Od roku 1918 bylo město s etnicky smíšeným obyvatelstvem (cca 30 % obyvatel tvoří Maďaři) součástí Království SHS, později Jugoslávie. V roce 1941 bylo město připojeno k horthyovskému Maďarsku, v roce 1944 jej znovu obsadili partyzáni. Po roce 1945 se stalo součástí autonomní oblasti Vojvodina v rámci Srbska. V 90. letech 20. století do města přišli někteří uprchlíci z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Kosova.
Kultura
editovatVe městě se nachází dva barokní kostely; jeden římskokatolický a druhý pravoslavný.
Doprava
editovatZápado-východním směrem prochází Srbobranem silnice celostátního významu č. 15, která spojuje Kikindu s Vrbasem přes Srbobran. Silnice je také hlavním spojením z města k nedaleké dálnici A1. Silnice nižších tříd zajišťují obslužnost města s okolními obcemi; silnice č. 100 potom představuje původní silniční trasu z Nového Sadu do Subotice z doby ještě před výstavbou dálnice.
Na jižním okraji města se nachází stanice trati Bečej – Vrbas, ta je však opuštěná.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ DJORDJEVIĆ, Dimitrije. Istorija moderne Srbije: 1800–1918. Bělehrad: Zavod za udžbenike, 2017. ISBN 978-86-17-18636-2. S. 128. (srbština)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Srbobran na Wikimedia Commons
