Wikipedie

Smysl lásky

Smysl lásky (orig. Смысл любви) je spis Vladimira Solovjova, napsaný mezi lety 1892–1894.[1][2][3] Před dílem Smysl lásky Solovjov sepsal kratší studii Krása v přírodě, která jeho pohled na krásu lásky začleňuje do širšího smyslu evolučního vývoje v přírody.[4]

Smysl lásky
AutorVladimir Sergejevič Solovjov
Původní názevSmysl ljubvi
ZeměRuské impérium
Jazykruština
Žánrfilozofie lásky
Datum vydání1892–1894
Český vydavatelRefugium Velehrad-Roma
Česky vydáno2000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah díla

editovat

V tomto díle vyjádřil ruský filozof své názory na pohlavní styk a kritizoval tehdy převládající teorii, která považovala sexuální lásku za pouhý nástroj pro reprodukci druhu.[1] Lidskou lásku vede vyšší síla a její význam překračuje plození dětí.[5] Solovjov, stejně jako jeho předchůdce N. F. Fjodorov, vidí ve stálém plození smrtelnost a nakaženost hříchem.[6] Netačí proto zdůvodňovat pohlavní život, musí se rozvíjet jeho plný dynamismus v dějinách spásy, které postupují od hmoty k Duchu.[7] Cesta k „Bohočlověku“ je tak cestou takové „vyšší lásky“, jejímž prostřednictvím dojde ke spojení božského s lidským, tj. spojení mužského a ženského duchovního a tělesného principu v jediný celek.[8] Ve vztahu mezi mužem a ženou viděl Solovjov vztah dvou nedokonalých potencí a domníval se, že je opravdová láska procesem integrace lidské bytosti a obnovení Božího obrazu v ní.[9] Solovjov také poukazuje na to, že vztah muže a ženy má být analogický vztahu Krista a Církve: muž v ženě nalézá „materiál“ pro svou tvůrčí činnost, stejně jako Kristus vybudovává církev z materiálu již oduševnělého.[10]

Přijetí a kritika

editovat
Související informace naleznete také v článcích Náboženství a sexualita a Pohled katolické církve na pohlavní styk.

Nikolaj Berďajev vysoce oceňoval toto Solovjovovo dílo:

Solovjovův článek Smysl lásky, nejpozoruhodnější věc, kterou napsal, je opravdu první původní myšlenka o lásce-erósu v celých křesťanských dějinách. [...] Solovjov je první křesťanský myslitel, který hleděl na tělesnou lásku nejen jako na rozmnažovací činnost, nýbrž jí dal osobní smysl.
Статья Вл. Соловьева «Смысл любви» — самое замечательное из всего им написанного, это даже единственное оригинальное слово, сказанное о любви-эросе в истории христианской мысли. [...] Вл. Соловьев — первый христианский мыслитель, по-настоящему признававший личный, а не родовой смысл любви между мужчиной и женщиной.

—  Nikolaj Berďajev: Ruská idea : základní otázky ruského myšlení 19. a počátku 20. století.

Olivier Clément prohlásil, že tajemství lásky mezi mužem a ženou byl Církví přehlížen a Solovjov byl první, kdo se touto tematikou začal zabývat.[11] Křesťanská etika obhajovala posvátnost manželství z pohledu rozmnožování a plodnosti manželské dvojice. Je něco prorockého v tom, že křesťanský myslitel měl odvahu tvrdit a napsat, že pohlavní láska má smysl mimo tento požadavek trvání lidského druhu.[12]

Solovjovova teorie lásky však byla příčinou ostrých kritik dokonce ze strany jeho spolupracovníků a pokračovatelů. Vytýkání slabin a chyb této teorie přináší kniha Jevgenije Trubeckého Světonázor Vl. S. Solovjova.[13] Sergej a Jevgenij Trubečtí považovali Solovjovovy myšlenky o lásce za snižování křesťanské ideje rodiny. [14] Sergej Nikolajevič Bulgakov charakterizoval Solovjovovo učení o lásce jako „bojovné donchuánství a duchovní hetérismus“ (rusky воинствующее донжуанство и духовный «гетеризм»).[15]

Alexej Losev se domníval, že interpretace Solovjovovy teorie lásky ve jmenované knize Jevgenije Trubeckého není zcela správná.[16] Kvůli zlehčování této teorie vzbuzovalo Trubeckého dílo u některých Solovjovových příznivců rozpaky.[17]

Česká vydání

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Naldoniová 2010, s. 115.
  2. ↑ Losskij 2004, s. 148.
  3. ↑ Losev 2018, s. 92, 98.
  4. ↑ Sládek 2009, s. 140.
  5. ↑ Sládek 2009, s. 142.
  6. ↑ Naldoniová 2010, s. 120.
  7. ↑ Špidlík 1996, s. 262.
  8. ↑ Vorel 2007, s. 69–70.
  9. ↑ Sládek 2005.
  10. ↑ Naldoniová 2010, s. 122.
  11. ↑ Naldoniová 2010, s. 125.
  12. ↑ Tenace 2000, s. 82.
  13. ↑ Трубецкой 1913.
  14. ↑ Losev 2018, s. 98.
  15. ↑ БУЛГАКОВ, С. Н. «Свет невечерний». Созерцания и умозрения. Moskva: Путь, 1917. 417 s. Dostupné online. Kapitola "Человек. I. Первый Адам 2. Пол в человеке". (rusky) 
  16. ↑ Losev 2018, s. 476–477.
  17. ↑ Sládek 2009, s. 21.

Literatura

editovat
v cizích jazycích

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Smysl_lásky&oldid=23910364“