Slabikář

Slabikář^{[p 1]} je učebnice čtení ve vybraném (obvykle mateřském) jazyce určená pro žáky prvních tříd základních škol.

Historie

Alšův slabikář (1898)

Azbuka Ivana Fjodorova (Lvov 1574)

Francouzský slabikář z roku 1861 (Písmeno T)

Pro učení čtení a latině vznikaly ve středověku abecedáře, tabulky s písmeny. První slabikáře v mateřském jazyce vznikaly s rozšířením městských škol v 16. století a obsahovaly abecedu i jednoduché texty ke čtení, základy náboženství, případně i básně. Staré slabikáře patří mezi nejvzácnější tištěné knihy, protože se jich zachovalo velmi málo. V 19. století se začaly tisknout obrázkové slabikáře, kde bylo na každé stránce písmeno a odpovídající obrázek. Začátkem 20. století se užívala jiná, tzv. globální metoda učení čtení, kde se děti učily rozpoznávat celá (jednoduchá) slova. Takovým slabikářem byla Poupata. Na slabikář pak navazovala Čítanka a další učebnice.

Používané české slabikáře a první čítanky

Nejstarší český slabikář je Slabikář Czeský a jiných náboženství počátkové, kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají, Prostějov, 1547
První státem schválený český slabikář je z roku 1775
Slabikář autorů Adolfa Frumara a Jana Jursy, s ilustracemi Mikoláše Alše, později i s ilustracemi Adolfa Kašpara, 1898
Po roce 1918 se na českých školách vyučovalo podle 26 druhů různých slabikářů. Byly vydávány v češtině, slovenštině, němčině, rusínštině, rumunštině a maďarštině. Existovaly také specializované slabikáře např. pro pomocné školy.
První schválený slabikář používaný v Československé republice po roce 1918 byl Poupata – čítanka malých od autora Josefa Kožíška, s ilustracemi Aloise Mudruňky, poprvé vydaný nakladatelstvím UNIE v roce 1913, později i s ilustracemi Marie Fischerové-Kvěchové, 1923–1948; v reedici vyšel v roce 2007^[1]
Sluníčka, čítanka pro československé školy obecné z roku 1933
Úly
Studánky
Červený slabikář, Václav Junek 1960–1975
Živá abeceda, ilustrátoři Antonín Pospíšil a Václav Junek, 1962–1970
Slabikář ABC, ilustrátor Ota Janeček, 1975–1990, používal se nejen do roku 1990, pro svou jednoduchost byl slabikář oblíben a na mnoha školách končilo je používání až kolem poloviny 90. let.
Po roce 1989 bylo vydáno více slabikářů, např. od básníka Jiřího Žáčka a ilustrátorky Heleny Zmatlíkové, 1992
Romano hangoro, první slabikář romštiny vydaný na území někdejšího Československa, autor slovenský romský básník Dezider Banga (* 1939), 1993 Slovensko-romský slabikář vydala i základní škola Mariánska Dlhá Lúka (autor kolektivní), 2014^[2]
Slabikář (multimediální interaktivní) je určen pro všechny děti od 4 let, slouží jako prevence počátečních problémů se čtením (dyslexie) a psaním (dysgrafie)., autor – výtvarná umělkyně Alena Kupčíková, programoval Michal Klega, namluvil Jiří Lábus, hudba Jan Urban 2010^[3]

Odkazy

Poznámky

↑ Slovo „slabikář“ je tradiční, ale trochu nepřesné označení, protože jde o seznamování s písmem, složeným z písmen, a mohl by se tak nazývat spíše např. *písmenář*.

Reference

Externí odkazy

Slovníkové heslo slabikář ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu slabikář na Wikimedia Commons

Literatura

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou slabikáře
Ottův slovník naučný nové doby, heslo Slabikář. Sv. 10, str. 1306

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Slovo „slabikář“ je tradiční, ale trochu nepřesné označení, protože jde o seznamování s písmem, složeným z písmen, a mohl by se tak nazývat spíše např. *písmenář*.

[2] webmagazin Rozhledna:Nejkrásnější slabikář

[3] Slovensko-romský slabikář^{[nedostupný zdroj]}

[4] Slabikář DYS

[p 1]

[1]

[2]

[3]