Skupina typů geobiocénů

Skupina typů geobiocénů (označovaná také zkratkou STG) je základní jednotka geobiocenologického klasifikačního systému, která je výsledkem Zlatníkovy teorie typu geobiocénu. Skupina typů geobiocénů sdružuje několik typů geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami, které jsou bioindikovány rostlinnými společenstvy. Do těchto skupin jsou sdružovány na základě fytocenologické podobnosti přirozených lesních biocenóz ve stádiu zralosti. V rámci jedné skupiny typů geobiocénů jsou natolik homogenní ekologické podmínky (klimatické, trofické i hydrické), že se vyznačují určitým druhovým složením a prostorovou strukturou biocenóz, určitou produktivností a určitou dynamikou vývoje.^[1]

Skupina typů geobiocénů je také typologická biogeografická jednotka biogeografického členění krajiny v geobiocenologickém pojetí. Na území ČR se nachází asi 200 těchto skupin, v rámci 1 typu biochory se jich průměrně vyskytuje 5–12.

Označení STG

Každá skupina typů geobiocénů je nositelem určitých ekologických podmínek a na ně navázaných potenciálních společenstev, můžeme ji tedy pro snazší identifikaci označit tzv. geobiocenologickou formulí. V této formuli jsou použity nadstavbové jednotky geobiocenologického klasifikačního systému (tj. vegetační stupeň, trofická řada či meziřada a hydrická řada). V méně vyhraněných STG jsou běžná i různá rozpětí těchto kategorií. Název skupiny typů geobiocénů je tvořen podle hlavních dřevin potenciálních biocenóz.^[1]

1) číslice – vyjadřuje převažující vegetační stupeň v biochoře. Je použito členění podle A. Zlatníka, který pro ČR vymezil 8. vegetačních stupňů:

1. dubový
2. bukodubový
3. dubobukový
4. bukový

5. jedlobukový
6. smrkojedlobukový
7. smrkový
8. klečový^[2]

2) písmeno(a) – vyjadřuje trofickou řadu či meziřadu, které naznačují minerální bohatost a kyselost půdního prostředí:

Základní řada

A – oligotrofní (chudá a kyselá)
B – mezotrofní (středně bohatá)
C – nitrofilní (obohacená dusíkem)
D – bázická (živinami bohatá na bázických horninách, především na vápencích)

Meziřada

AB – oligotrofně-mezotrofní
BC – mezotrofně-nitrofilní
BD – mezotrofně bázická
CD – nitrofilně-bázická

3) číslice – označuje hydrickou řadu. Ta vystihuje ekologicky významné rozdíly ve vlhkostním režimu půd:

1. suchá (zakrslá)
2. omezená
3. normální
4. zamokřená
5. mokrá (s proudící nebo stagnující vodou)
6. rašelinná

Příklady STG

Například geobiocenologická formule 3 B 3 označuje skupinu typů geobiocénů Querci-fageta typica (typické dubové bučiny) ve 3. dubobukovém vegetačním stupni, mezotrofní řadě B a v normální hydrické řadě 3.

Méně vyhraněná skupina typů geobiocénů může mít označení např. (2)3 BC-C (4)5a. Ta označuje STG Fraxini-alneta inferiora (jasanové olšiny nižšího stupně), která se vyskytuje především ve 3. dubobukovém vegetačním stupni a do 2. stupně zasahuje jen okrajově. Troficky zaujímá široké rozpětí – od mezotrofně nitrofilní meziřady BC až po nitrofilní řadu C. Obdobně je širší i rozpětí hydrických kategorií – od zamokřené řady po mokrou řadu s tekoucí vodou.

Související články

Reference

↑ ^a ^b BUČEK, Antonín; LACINA, Jan. Geobiocenologie II.. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 1999. 240 s. ISBN 80-7157-417-1.
↑ CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.

[geobiocenologie-1] BUČEK, Antonín; LACINA, Jan. Geobiocenologie II.. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 1999. 240 s. ISBN 80-7157-417-1.

[culek2-2] CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.

[1]

[2]