Wikipedie

Seznam hlav státu Afghánistánu

seznam na projektech Wikimedia

Tento článek uvádí hlavy států Afghánistánu od založení prvního moderního afghánského státu, Hotakské říše, v roce 1709.

Dějiny

editovat

Hotakská říše vznikla po úspěšném povstání vedeném Mirwajsem Hotakem a dalšími afghánskými kmenovými náčelníky z oblasti Kandaháru proti mughalské a safíovské nadvládě.[1][2]

Po dlouhé sérii válek byla Hotakská říše nakonec nahrazena afghánskou Durránskou říší, kterou založil Ahmad Šáh Durrání v roce 1747.[3][4]

Po rozpadu Durránské říše v roce 1823 založila Barakzajská dynastie Kábulský emirát, později známý jako Afghánský emirát. Durránská dynastie znovu získala moc v roce 1839, během první anglo-afghánské války, kdy se trůnu pod britskou záštitou zmocnil bývalý vládce Šáh Šudžáh Durráni. Šáh Šudžáh byl zavražděn v roce 1842 po britském ústupu. Poté Barakzajská dynastie znovu získala moc, nakonec v roce 1926 přetvořila Emirát na Afghánské království a vládla zemi (s přerušením v roce 1929), dokud nebyl poslední král Muhammad Záhir Šáh sesazen v roce 1973 státním převratem. jeho bratrancem Muhammadem Dáúdem Chánem. Přestože byl Dáúd Chán součástí Barakzajská dynastie, odchýlil se od tradice a neprohlásil se šáhem, místo toho zrušil monarchii a založil Afghánskou republiku, přičemž sám byl prezidentem.[5][6] Republika trvala až do saurové revoluce vedené LDSA v roce 1978.[7]

Od roku 1978 je Afghánistán ve stavu neustálého vnitřního konfliktu a zahraničních intervencí.

Prezident Hámid Karzaj se 7. prosince 2004 stal vůbec první demokraticky zvolenou hlavou státu Afghánistánu. Jeho nástupce Ašraf Ghaní byl u moci od 29. října 2014 do 15. srpna 2021, kdy uprchl ze země, když Kábul po ofenzivě v roce 2021 připadl Tálibánu.[8]

Po znovudobytí Kábulu Táliban obnovil Afghánský islámský emirát a jeho nejvyšší vůdce od roku 2016, islámský učenec Hajbatulláh Achúndzáda, de facto nahradil Ghaního jako hlavu státu.[9][10]

Seznam hlav států

editovat

(Data uvedená kurzívou označují de facto pokračování ve funkci.)

Panovníci

editovat

Hotakská říše (1709–1738)

editovat
Jméno Život Počátek vlády Konec vlády Poznámky Rodina Portrét
Mirwajs Hotak
Mirwajs Dědeček 		1673–1715 1709 1715 V Kandaháru založil Hotakskou dynastii. Hotakové
Abdul Azíz Hotak † 1717 1715 1717 Bratr Mirwajse Hotaka. Hotakové
Mahmúd Hotak 1697 – 22. dubna 1725 1717 22. dubna 1725 Syn Mirwajse Hotaka. Hotakové  
Ašraf Hotak † 1730 22. dubna 1725 1730 Synovec Mirwajse Hotaka. Hotakové  
Hussajn Hotak † 1738 1730 24. března 1738

(sesazen)

Syn Mirwajse Hotaka.
Sesazen Nádirem Šáhem při obléhání Kandaháru. 		Hotakové  

Durránská říše (1747–1823)

editovat
Jméno Život Počátek vlády Konec vlády Poznámky Rodina Portrét
Ahmad Šáh Durrání
Otec národa 		1720/1722 – 4. června 1772 1747 4. června 1772 Založil Durránskou dynastii a Durránskou říši. Durráníové  
Timur Šáh Durrání prosinec 1746 – 2. května 1793 listopad 1772 2. května 1793 Syn Ahmada Šáha Durráního.
Po smrti svého otce zachoval i přes občanskou válku v roce 1772 a několika povstáních Durránskou říši. 		Durráníové  
Zaman Šáh Durrání 1770–1844 20. května 1793 25. července 1801

(sesazen)

Syn Timura Šáh Durráního.
Po smrti svého otce se zapojil do občanské války se svými bratry, později byl sesazen. 		Durráníové  
Mahmud Šáh Durrání
(1. vláda)
Šáh Mahmud 		1769 – 18. dubna 1829 25. července 1801 13. července 1803

(sesazen)

Syn Timura Šáha Durráního.
Po smrti svého otce se zapojil do občanské války se svými bratry, později byl sesazen. 		Durráníové  
Šáh Šudžá Durrání
(1. vláda)
Inajat-i-llahi, Šudža ul-Mulk, Muhammad Bahadur 		4. listopadu 1785 – 5. dubna 1842 13. července 1803 3. května 1809

(sesazen)

Syn Timura Šáha Durráního.
Po smrti svého otce se zapojil do občanské války se svými bratry, později byl sesazen a několikrát se pokusil získat zpět trůn. 		Durráníové  
Mahmud Šáh Durrání
(2. vláda)
Šáh Mahmud 		1769 – 18. dubna 1829 3. května 1809 1818

(sesazen)

Syn Timura Šáha Durráního.
Po svém sesazení během své druhé vlády byl vyhoštěn do Herátu. 		Durráníové  
Alí Šáh Durrání 1818 1819

(sesazen)

Syn Timura Šáha Durráního. Durráníové
Ajúb Šáh Durrání † 1. října 1837 1819 1823

(sesazen)

Syn Timura Šáha Durráního. Durráníové

Kábulský emirát / Afghánský emirát (1823–1926)

editovat
Jméno Život Počátek vlády Konec vlády Poznámky Rodina Portrét
Sultán Mohamed Chán
Mohamed Chán Telaj 		1792–1834 1823 1826

(sesazen)

Syn Sardára Pajendaha Chána, bratr Dósta Muhammada Chána.
První vládce Barakzajské dynastie. 		Barakzajové  
Dóst Muhammad Chán
(1. vláda)
Amir al-Mu'minin, Amir-i Kabir 		23. prosince 1792 – 9. června 1863 léto 1826 6. srpna 1839

(sesazen)

Syn Sardára Pajendaha Chána.
Bojoval za znovusjednocení Afghánistánu, který byl rozdělen kvůli občanským válkám mezi syny Timura Šáha Durríního. Vláda v letech 1839–1842 zpochybňována Šáhem Šudžou Durráním v první anglo-afghánské válce. 		Barakzajové  
Šáh Šudža Durrání
(2. vláda)
Inajat-i-llahi, Šudža ul-Mulk, Muhammad Bahadúr 		4. listopadu 1785 – 5. dubna 1842 7. srpna 1839 5. dubna 1842 Syn Timura Šáha Durráního.
Vrátil se na trůn s pomocí Britů v první anglo-afghánské válce, zavražděn v důsledku ústupu z Kábulu v roce 1842. 		Durráníové  
Akbar Chán
Amír Akbar Chán, Mohammad Akbar Chán 		1816–1847 květen 1842 1843 Syn Dósta Muhammada Chána. Barakzajové  
Dóst Muhammad Chán
(2. vláda)
Amir al-Mu'minin, Amir-i Kabir 		23. prosince 1792 – 9. června 1863 1843 9. června 1863 Syn Sardára Pajendaha Chána.
Na trůn se vrátil poté, co byli Britové a Šáh Šudža poraženi v první anglo-afghánské válce. Znovu sjednotil zemi po brutální občanské válce trvající 70 let v letech 1793–1863. 		Barakzajové  
Šér Alí Chán
(1. vláda) 		1825 – 21. února 1879 9. června 1863 květen 1866

(sesazen)

Syn Dósta Muhammada Chána. Barakzajové  
Muhammad Afzal Chán 1815 – 7. října 1867 květen 1866 7. října 1867 Syn Dósta Muhammada Chána. Barakzajové  
Muhammad Azam Chán 1820–1870 7. října 1867 21. srpna 1868 Syn Dósta Muhammada Chána. Barakzajové  
Šér Alí Chán
(2. vláda) 		1825 – 21. února 1879 9. září 1868 21. února 1879 Syn Dósta Muhammada Chána. Barakzajové  
Muhammad Jakúb Chán 1849 – 15. listopadu 1923 21. února 1879 12. října 1879

(sesazen)

Syn Šéra Alího Chána.
Sesazen během druhé anglo-afghánské války. 		Barakzajové  
Ajúb Chán
vítěz z Maiwandu
afghánský princ Charlie 		1857 – 7. dubna 1914 12. října 1879 31. května 1880

(sesazen)

Syn Šéra Alího Chána.
Poražen v bitvě o Kandahár a vyhoštěn na konci druhé anglo-afghánské války. 		Barakzajové  
Abdurrahmán Chán
Železný Amír 		1840/44 – 1. října 1901 31. května 1880 1. října 1901 Syn Muhammada Afzal Chána. Barakzajové  
Habibulláh Chán 3. června 1872 – 20. února 1919 1. října 1901 20. února 1919 Syn Abdurrahmána Chána. Barakzajové  
Nasrulláh Chán 1874–1920 20. února 1919 28. února 1919

(sesazen)

Syn Abdurrahmána Chána. Barakzajové  
Amanulláh Chán 1. června 1892 – 25. dubna 1960 28. února 1919 9. června 1926 Syn Habibulláha Chána. Barakzajové  

Afghánské království (1926–1929)

editovat
Jméno Život Počátek vlády Konec vlády Poznámky Rodina Portrét
Amanulláh Chán 1. června 1892 – 25. dubna 1960 9. června 1926 14. ledna 1929

(abdikoval)

Syn Habibulláha Chána. Barakzajové  
Inajatulláh Chán 20. října 1888 – 12. srpna 1946 14. ledna 1929 17. ledna 1929

(sesazen)

Syn Habibulláha Chána. Barakzajové  

Sakkávistický emirát a občanská válka v letech 1928–1929

editovat
Jméno Život Počátek vlády Konec vlády Poznámky Rodina Portrét
Habibulláh Kalakáni
Bacha-je Sakao 		19. ledna 1891 – 3. listopadu 1929 17. ledna 1929[pozn. 1][11][12][13] 13. října 1929 Oslovovaný jako král a emír;[pozn. 2][14][15] bojoval o trůn během občanské války v letech 1928–1929;[16] sesazen a popraven.[17] Nedynastická  
Alí Ahmad Chán 1883 – 11. července 1929 17. ledna 1929 9. února 1929 Oslovovaný jako král; byl v opozici vůči Kalakániovi během občanské války v letech 1928–1929; zajat a popraven. Barakzajové  
Amanulláh Chán 1. června 1892 – 25. dubna 1960 březen 1929 23. května 1929 Syn Habibulláha Chána.
Bývalý král; vrátil se do Afghánistánu, aby se během občanské války v letech 1928–1929 ucházel o trůn; nakonec ustoupil zpět do Britské Indie.[18] 		Barakzajové  

Afghánské království (obnoveno, 1929–1973)

editovat
Jméno Život Počátek vlády Konec vlády Poznámky Rodina Portrét
Muhammad Nádir Šáh 9. dubna 1883 – 8. listopadu 1933 15. října 1929[19] 8. listopadu 1933 Prasynovec Dósta Muhammada Chána.
Zavražděn Abdulem Chálikem Hazárem.[20] 		Barakzajové  
Muhammad Záhir Šáh
Otec národa (od roku 2004)[pozn. 3][21] 		15. října 1914 – 23. července 2007 8. listopadu 1933 17. července 1973

(sesazen)

Syn Muhammada Nádira Šáha.
Sesazen bratrancem Muhammadem Dáúdem Chánem při státním převratu v roce 1973.[5] 		Barakzajové  

Místní panovníci

editovat

Někteří vládci se pokusili využít vnitřních konfliktů v Afghánistánu k získání trůnu. Jejich vláda se však omezovala pouze na určité oblasti.

Jméno Život Počátek vlády Konec vlády Poznámky Rodina Portrét
Džehandád Chán † 1914 květen 1912 květen 1912

(sesazen)

Oslovovaný jako emír; vládl pouze v Chóstu během povstání v roce 1912. Nedynastická
Abd-al Karím 1897 – 18. února 1927 červenec 1924 30. ledna 1925

(sesazen)

Syn Muhammada Jakúba Chána.
Oslovovaný jako emír; vláda omezená na Jižní provincii během povstání v letech 1924–1925. 		Barakzajové
Salemáj cca 1944 cca 1946

(sesazen)

Oslovovaný jako král; vláda omezená na Východní provincii během kmenových povstání v letech 1944–1947. Nedynastická

Nemonarchové

editovat
Jméno Portrét Život Funkční období Politická příslušnost
Převzal úřad Opustil úřad Čas v úřadu
Afghánská republika (1973–1978)
Muhammad Dáúd Chán   1909–1978 17. července 1973 28. dubna 1978 4 roky a 285 dní Nezávislý
(do roku 1974)
Národní revoluční strana
Prezident; člen Barakzajské dynastie (bratranec Muhammada Záhira Šáha); zavražděn s většinou své rodiny během saurové revoluce;[22] údajně zabit za to, že se odmítl vzdát novým úřadům.[7][23]
Afghánská demokratická republika (1978–1992)
Plukovník
Abdul Kádir 		  1944–2014 28. dubna 1978 30. dubna 1978 0 let a 2 dny Lidově demokratická strana
(Chalkská frakce)
Předseda předsednictva Vojenské revoluční rady.
Núr Mohammad Tarakí   1917–1979 30. dubna 1978 14. září 1979 1 rok a 137 dní Lidově demokratická strana
(Chalkská frakce)
Předseda předsednictva Revoluční rady; zavražděn na příkaz Hafizulláha Amína.
Hafizulláh Amín 1929–1979 14. září 1979 27. prosince 1979 0 let a 104 dní Lidově demokratická strana
(Chalkská frakce)
Předseda předsednictva Revoluční rady; zavražděn sovětskými speciálními jednotkami během operace Bouře 333.[24]
Babrak Karmal   1929–1996 27. prosince 1979 24. listopadu 1986 6 let a 332 dní Lidově demokratická strana
(Parchamská frakce)
Předseda předsednictva Revoluční rady; propuštěn.
Hadži Muhammad Chamkáni   1947–2012 24. listopadu 1986 30. září 1987 0 let a 310 dní Nezávislý
Předseda předsednictva Revoluční rady; jmenován při procesu Národního usmíření.
Muhammad Nadžíbulláh   1947–1996 30. září 1987 16. dubna 1992 4 roky a 199 dní Lidově demokratická strana
(Parchamská frakce)
(do roku 1990)
Strana vlasti
Prezident (předseda prezidia Revoluční rady do 30. listopadu 1987); odstoupil.
Abdul Rahím Hatíf   1926–2013 16. dubna 1992 28. dubna 1992 0 let a 12 dní Strana vlasti
Úřadující prezident; sesazen.
Islámský stát Afghánistán (1992–2002)
Sibghatulláh Modžaddedí   1926–2019 28. dubna 1992 28. června 1992 0 let a 61 dní Fronta národního osvobození Afghánistánu
Úřadující prezident; odstoupil.
Burhánuddín Rabbání   1940–2011 28. června 1992 22. prosince 2001 9 let a 177 dní Jamiat-e Islami
Prezident; uprchl z Kábulu po jeho pádu do rukou Tálibánu 27. září 1996;[25] během občanské války v letech 1996–2001 pokračoval ve funkci prezidenta v oblastech kontrolovaných Severní aliancí, dokud se plně nevrátil do funkce po znovudobytí Kábulu 13. listopadu 2001; mezi lety 1996 a 2001 zůstal Islámský stát mezinárodně uznávanou vládou, přestože kontroloval pouze asi 10 % afghánského území.
Hámid Karzaj   * 1957 22. prosince 2001 13. července 2002 0 let a 203 dní Nezávislý
Předseda Afghánské prozatímní správy; jmenován na konferenci v Bonnu v roce 2001.
Islámský emirát Afghánistán (1996–2001)
Mollá
Muhammad Umar 		   † 2013 27. září 1996 13. listopadu 2001 5 let a 47 dní Tálibán
Nejvyšší vůdce; sesazen během pádu Kábulu[26] a po pádu Kandaháru 7. prosince 2001 se ukryl;[27] mezi lety 1996 a 2001 Islámský emirát nikdy nedosáhl širokého mezinárodního uznání, přestože ovládal asi 90 % afghánského území. Tálibán jej však za vůdce považoval až do jeho smrti.
Přechodný islámský stát Afghánistán (2002–2004)
Hámid Karzaj   * 1957 13. července 2002 7. prosince 2004 2 roky a 147 dní Nezávislý
Přechodný prezident.
Afghánská islámská republika (2004–2021)
Hámid Karzaj   * 1957 7. prosince 2004 29. září 2014 9 let a 296 dní Nezávislý
Prezident; první demokraticky zvolená hlava státu; zvolen v roce 2004 a znovu zvolen v roce 2009.
Ašraf Ghaní   * 1949 29. září 2014 15. srpna 2021 6 let a 320 dní Nezávislý
Prezident; první mírové předání moci; zvolen v roce 2014 a znovu zvolen v roce 2019; sesazen během pádu Kábulu.
Afghánský islámský emirát (2021–dosud)
Mollá
Mawláwi
Hajbatulláh Achúndzáda 		  Datum narození není známo 15. srpna 2021[9][28][10] Úřadující 3 roky a 144 dní Tálibán
Nejvyšší vůdce; Islámský emirát v současnosti není mezinárodně uznán, přestože kontroluje celé afghánské území.[29]

Standarty hlav států

editovat
  •  
    Standarta krále Afghánistánu, 1931–1973
  •  
    Standarta prezidenta Afghánistánu, 1974–1978
  •  
    Standarta prezidenta Afghánistánu, 2004–2013
  •  
    Standarta prezidenta Afghánistánu, 2013–2021

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Většina zdrojů uvádí 17. leden 1929, den, kdy Kalakáni dobyl Kábul, jako datum, kdy začala jeho vláda. Titul emíra si však formálně nárokoval již od 14. prosince 1928.
  2. ↑ Kalakáni se označoval jako „král“ i „emír“.
  3. ↑ „O zesnulém králi všichni Afghánci vždy s oblibou mluvili jako o „Baba-e-Millat“ nebo „Otec národa“, což je postavení, které mu oficiálně přisoudila ústava země vyhlášená v lednu 2004 asi dva roky po pádu vlády Tálibánu. Titul „Otec národa“ zaniká jeho smrtí.“

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of heads of state of Afghanistan na anglické Wikipedii.

  1. ↑ INCORPORATED, Facts On File. Discover Countries - Afghanistan. [s.l.]: Infobase Publishing 145 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-2242-7. (anglicky) 
  2. ↑ MALLESON, George Bruce. History of Afghanistan, from the Earliest Period to the Outbreak of the War Of 1878. [s.l.]: Adegi Graphics LLC 534 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4021-7278-6. (anglicky) Google-Books-ID: pqNGBEmHUd4C. 
  3. ↑ CIA - The World Factbook -- Field Listing :: Background. web.archive.org [online]. 2009-07-26 [cit. 2023-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-26. 
  4. ↑ Afghanistan | History, Map, Flag, Capital, Population, & Languages | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Afghan King Overthrown; A Republic Is Proclaimed. The New York Times. 1973-07-18. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  6. ↑ BARFIELD, Thomas. Afghanistan: A Cultural and Political History. [s.l.]: Princeton University Press 404 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-3453-2. (anglicky) Google-Books-ID: fqRFCkpTdUcC. 
  7. ↑ a b TIMES, William Borders Special to The New York. Coup Is Reported in Afghanistan. The New York Times. 1978-04-28. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  8. ↑ Taliban take control of Kabul as president flees Afghanistan. South China Morning Post [online]. 2021-08-15 [cit. 2023-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b The Taliban has retaken control of Afghanistan. Here’s what that looked like last time.. Washington Post. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  10. ↑ a b KABUL, Charlie Faulkner. Spiritual leader is Afghanistan’s head of state — with bomb suspect set to be PM. www.thetimes.co.uk. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  11. ↑ QASSEM, Dr Ahmad Shayeq. Afghanistan's Political Stability: A Dream Unrealised. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd. 230 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4094-9942-8. (anglicky) Google-Books-ID: DDtanmJCVuUC. 
  12. ↑ WAZIR, Azmatullah Khan. The Immediate Solution of Afghan Crisis. [s.l.]: A.K. Wazir 200 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: vg5uAAAAMAAJ. 
  13. ↑ MUḤAMMAD, Fayz̤; MUḤAMMAD, Faiḍ; HAZĀRAH, Fayz̤ Muḥammad Kātib. Kabul Under Siege: Fayz Muhammad's Account of the 1929 Uprising. [s.l.]: Markus Wiener Publishers 328 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55876-154-4. (anglicky) Google-Books-ID: A4_jAAAAMAAJ. 
  14. ↑ ExecutedToday.com » 1929: Habibullah Kalakani, Tajik bandit-king [online]. [cit. 2023-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-07-19. (anglicky) 
  15. ↑ MUḤAMMAD, Fayz̤; HAZĀRAH, Fayz̤ Muḥammad Kātib. Kabul Under Siege: Fayz Muhammad's Account of the 1929 Uprising. [s.l.]: Markus Wiener Publishers 324 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55876-155-1. (anglicky) Google-Books-ID: qJpXJXOno9IC. 
  16. ↑ TIMES, Wireless to THE NEW YORK. REBEL BECOMES KING IN AFGHANISTAN; Ex-Water Boy, Revolutionary Leader, Takes Kabul and Forces Inayatullah to Abdicate. ORDER REIGNS IN CAPITAL Amanullah Raises Royal Standard at Kandahar and Plans to Continue Fight. Amanulah to Fight On. Souriya Awaits the Stork. Rebels Get Guns and War Stores. "Water Boy" a Romantic Figure. Britain Denies Intriguing.. The New York Times. 1929-01-18. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  17. ↑ AFHGAN USURPER YIELDS TO NEW KING; Bacha Sakao, Former Water Boy, Surrenders Fortress Held for Nearly a Week. WINS PROMISE OF AMNESTY Telegram Wishing Nadir Khan Success Is Sent to Kabul by the British Foreign Secretary.. The New York Times. 1929-10-24. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  18. ↑ AMANULLAH HUNGRY IN FLIGHT TO INDIA; Former Ruler of Afghanistan Had Difficult Trip--Nadir Khan Note Bids for Throne.. The New York Times. 1929-05-26. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  19. ↑ TIMES, Special Cable to THE NEW YORK. NADIR KHAN IS ELECTED AMIR OF AFGHANISTAN; Habibullah Is Driven Out of Citadel--Opposing Tribes March Toward Capital.. The New York Times. 1929-10-18. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  20. ↑ TIMES, Special Cable to THE NEW YORK. King of Afghanistan Is Slain at Kabul; Stable Boy Won Throne by Military Skill. The New York Times. 1933-11-09. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  21. ↑ Zee News - Last King of Afghanistan dies at 92. web.archive.org [online]. 2007-09-30 [cit. 2023-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-30. 
  22. ↑ EWANS, Martin. Afghanistan: A Short History of Its People and Politics. [s.l.]: Harper Collins 372 s. Dostupné online. ISBN 978-0-06-050508-0. (anglicky) 
  23. ↑ 1978: Afghan coup rebels claim victory. news.bbc.co.uk. 1978-04-29. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. (anglicky) 
  24. ↑ How Soviet troops stormed Kabul palace. news.bbc.co.uk. 2009-12-27. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. (anglicky) 
  25. ↑ REUTERS. Afghan Fundamentalists Sweep Into Kabul. The New York Times. 1996-09-27. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  26. ↑ FILKINS, David Rohde With Dexter. Taliban Troops Abandon Capital Without a Fight. The New York Times. 2001-11-13. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  27. ↑ ONISHI, David Rohde With Norimitsu. A NATION CHALLENGED: LAST STRONGHOLD; TALIBAN ABANDON LAST STRONGHOLD; OMAR IS NOT FOUND. The New York Times. 2001-12-08. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  28. ↑ The Taliban has decided on its government. Here’s who could lead the organization.. Washington Post. Dostupné online [cit. 2023-02-09]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  29. ↑ TROFIMOV, Yaroslav. As Taliban Seek International Acceptance, Countries Seek to Engage—but Stop Short of Recognition. WSJ [online]. [cit. 2023-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_hlav_státu_Afghánistánu&oldid=24218125“