Wikipedie

Sezima z Vrtby

český hofmistr a šlechtic

Sezima Jan hrabě z Vrtby (1578 Červený Hrádek – 6. března 1648 Praha) byl český šlechtic a zakladatel hraběcí linie Vrtbů. Od mládí se angažoval ve veřejném dění, uplatnil se především v pobělohorském období jako stoupenec habsburské politiky a v roce 1624 získal hraběcí titul. Desítky let zastával vysoké funkce ve správě Českého království, naposledy byl nejvyšším zemským komorníkem (1644–1648). Dědictvím a nákupy z pobělohorských konfiskací získal značný majetek především na Sedlčansku. V Praze nechal postavit Vrtbovský palác, který potomci obohatili o proslulou Vrtbovskou zahradu.[2]

Sezima z Vrtby
Pečeť Sezimy z Vrtby
Pečeť Sezimy z Vrtby
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
9. srpen 1644 – 6. březen 1648
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceOldřich František Libštejnský z Kolovrat
NástupceBernard Ignác Jan z Martinic
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
11. říjen 1638 – 1644
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceJindřich Libštejnský z Kolovrat
NástupceBernard Ignác Jan z Martinic
Dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci:
1624 – 1640
PanovníkFerdinand II., Ferdinand III.
Prezident české komory
Ve funkci:
1624 – 1625
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceVilém Slavata z Chlumu a Košumberka
NástupceVilém z Vřesovic
Narození1578
Úmrtí6. března 1648 (ve věku 69–70 let)
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě 1624 hraběcí stav
ChoťI. (1609) Dorota z Říčan
II. Judita Španovská z Lisova
III. (1630) Barbora Eusebie z Martinic ( († 1656)
DětiJan František z Vrtby
Magdalena Alžběta z Vrtby
Ferdinand František z Vrtby
Eliška Marie z Vrtby
PříbuzníJan Josef z Vrtby, Uršula Barbora z Vrtby a Therese Felicitas Franziska, Gräfin Wrtby[1] (vnoučata)
Profesešlechtic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Erb pánů z Vrtby

Pocházel ze starého českého rodu pánů z Vrtby, narodil se pravděpodobně na Červeném Hrádku[3] jako mladší syn Jana z Vrtby († 1616) a jeho manželky Magdaleny, rozené z Říčan († 1617). Svou kariéru zahájil ve službách Rožmberků a v roce 1591 se připomíná na Bechyni, sídla Petra Voka z Rožmberka.[4] Později byl několikrát hejtmanem Vltavského kraje za panský stav (1606–1607, 1608–1609, 1610–1611).[5] Svůj další vzestup ve službách Habsburků spojil s přestupem na katolickou víru (1615), za vlády císaře Matyáše se stal císařským radou, komorníkem a hejtmanem Nového Města pražského.[6] V letech 1615–1616 byl naposledy hejtmanem Vltavského kraje a v roce 1617 byl jmenován přísedícím zemského soudu.[7]

 
Zámek Červený Hrádek

Během stavovského povstání zachoval věrnost Ferdinandovi II., po Bílé hoře se zařadil mezi přední osobnosti rekatolizace a zastával vysoké funkce ve správě Českého království. Znovu převzal úřad hejtmana Nového Města Pražského a jako člen konfiskační komise se výrazně obohatil nákupy statků zabavených povstalcům. V roce 1624 byl za zásluhy povýšen do hraběcího stavu, téhož roku byl jmenován prezidentem české komory (1624–1625). Tuto funkci zastával jen krátce a poté byl v letech 1624–1640 dvorským hofmistrem. Souběžně byl od roku 1638 nejvyšším zemským sudím a nakonec se stal nejvyšším zemským komorníkem (1644–1648).[8] Proslul také jako mecenáš katolické církve. Z jeho iniciativy vznikl františkánský klášter ve Voticích (1627–1631), který přislíbil založit v případě narození syna. Z vděčnosti ke sv. Františkovi z Assisi dostávali pak potomci dalších generací Vrtbů jako druhé křestní jméno František (tato tradice byla víceméně dodržována až do vymření rodu v roce 1830).[9]

Hrabě Sezima z Vrtby zemřel v Praze 6. března 1648 ve věku sedmdesáti let a byl pochován ve františkánském klášteře ve Voticích. Krátce poté se na zámku ve Voticích zastavil na své cestě po Čechách císař Ferdinand III. a již v této době se tradovaly pověsti o tom, že hrabě Sezima po své smrti straší, což vycházelo z jeho nepříliš dobré pověsti u poddaných.[10]

Majetkové poměry

editovat
 
Vrtbovský palác v Praze

Se svou první manželkou Dorotou z Říčan vyženil statek Křešice u Votic, k němuž v roce 1616 přikoupil nedaleké Podolí. Již od roku 1609 spravoval také Vrchotovy Janovice[11] s městečkem, zámkem, pěti vesnicemi a hospodářským dvorem, které krátce předtím koupil jeho otec.[12] Po matčině úmrtí pak zdědil navíc Červený Hrádek (1617). Jako člen konfiskační komise využil po Bílé hoře možnosti levných nákupů a získal několik velkých panství. V roce 1621 koupil za 18 000 zlatých panství Votice[13] s třinácti vesnicemi a několika poplužními dvory zabavené Kaplířům ze Sulevic. Další velkou akvizicí byl nákup panství Kosova Hora s městečkem a zámkem, tvrzí ve Vojkově, čtrnácti vesnicemi, příslušenstvím v dalších sedmi vesnicích a čtyřmi poplužními dvory.[14][15] Tento majetek získal v roce 1623 za 27 644 zlatých od Albrechta z Valdštejna, který je o rok dříve převzal jako konfiskát po rodu pánů z Říčan. K Voticím pak v roce 1623 přikoupil ještě sousední statek Beztahov s dvěma tvrzemi a šesti vesnicem, taktéž konfiskát po Říčanských. Z odhadní ceny 21 238 kop grošů míšeňských mu bylo odpuštěno 7 000 zlatých za zásluhy. Dědictvím a nákupy vytvořil na Sedlčansku rozsáhlé panství, které pak dědicové ještě rozšířili.

 
Františkánský klášter ve Voticích

Nakupoval ale i v jiných částech Čech. Na Táborsku získal v roce 1622 statek Neznašov[16] s vesnicí Temelín zkonfiskovaný Bohumilu a Zdeňkovi Kořenským z Terešova. Ti zemřeli ještě během povstání, posmrtně ale byli osvobozeni od trestu. V nepřehledných poměrech měl Sezima z Vrtby vyplatit část předepsané odhadní ceny nezletilým synům Zdeňka Kořenského, vyrovnání s potomky Kořenských však nebylo dořešeno ještě koncem 17. století. Jako konfiskát získal také dům v Karmelitské ulici na Malé Straně zabavený Kryštofu Harantovi (1623). K němu přikoupil v roce 1627 ještě sousední dům a v letech 1627–1631 nechal oba domy spojit a přestavět do podoby pozdně renesančního paláce známého dodnes pod názvem Vrtbovský palác.[17] V okolí Prahy získal statek Nusle (1628), kde nechal kolem roku 1640 postavit raně barokní zámek.[18] a nakonec koupil Mikovice u Kralup nad Vltavou (1641) s výstavní tvrzí a rozsáhlým hospodářským zázemím.[19] V roce 1646 ke svému majetku připojil ještě panství Křimice na Plzeňsku, které zdědil po švagrovi Jindřichovi Strojetickém ze Strojetic, nevlastním synovi Purkarta Točníka z Křimic.[20] Křimické panství patřilo dlouhodobě k dobře obhospodařovanému majetku a bylo základem domény Vrtbů až do vymření rodu v roce 1830. Ke Křimicím patřily ještě připojené statky Cebiv a Tlučná.

Rodina

editovat

Sezima z Vrtby byl celkem třikrát ženatý. První sňatek uzavřel v roce 1609 s Dorotou z Říčan, jeho druhou manželkou byla Judita Španovská z Lisova a nakonec se v roce 1630 oženil s Barborou Eusebií z Martinic († 1656), dcerou Jaroslava Bořity z Martinic. Jaroslav z Martinic se zároveň oženil se Sezimovou nejstarší dcerou Eliškou (Alžbětou).[21] Sezimova třetí manželka Barbora Eusebie se dva roky po ovdovění provdala podruhé za braniborského kurfiřta Kristiána Viléma (1588–1665), s nímž pak žila na zámku Nový hrad v severních Čechách, zároveň ale spravovala majetek za nezletilé syny Jana Františka a Ferdinanda Františka. Z prvního Sezimova manželství pocházel syn Václav František († 1686), který byl rytířem Maltézského řádu a zdědil panství Neznašov. Křimické panství zdědil syn Jaroslav František († 1659), po jeho předčasném úmrtí přešly Křimice na Václava Františka. Další majetek si rozdělili synové ze třetího manželství Jan František (1631–1687; Červený Hrádek, Kosova Hora) a Ferdinand František Leopold (1636–1712; Votice, Vrchotovy Janovice), kteří založili dvě nové rodové linie. K rozdělení dědictví mezi Sezimovo potomstvo došlo až v roce 1657 a při té příležitosti byl pořízen podrobný soupis, který dokládá rozsah rodového majetku a stav panských rezidencí.[22]

Legenda o bílé paní

editovat

Se Sezimou z Vrtby je úzce spojen také portrét, nacházející se na zámku ve Vrchotových Janovicích, jež zachycuje mladou dívku ve zdobné róbě. Historie obrazu není zcela přesně známá, ale právě on dal vzniknout pověsti o bílé paní, která je dnes považována za strážkyni zámku.

O tajemné dámě z plátna tradují hned dvě verze. Ta první mluví o Juditě Španovské z Lisova, manželce Sezimy z Vrtby. Judita se údajně zamilovala do kněze z nedalekého panství a žárlivý manžel ji za to dal přísně potrestat. Juditina milence čekala okamžitá smrt, ona sama byla uvězněna a následně zazděna tak, aby jen hlava zůstala venku a mohla jí být podávána potrava, než zemřela. Méně rozšířená je druhá teorie, kdy se má jednat o krásnou dceru pana Sezimy, která se ovšem vzepřela příkazu vdát se za muže určeného svým otcem. Za svou neposlušnost proto byla v den svatby zazděna v janovickém zámku do skrýše pod podlahou jedné z komnat, která nejspíše sloužila pro ukládání bohatství.[23]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Ottův slovník naučný, XXVII. díl; Praha, 1907; s. 1058 (heslo z Vrtby)
  3. ↑ Sezima z Vrtby na webu františkánského kláštera ve Voticích
  4. ↑ BŘEZAN, Václav: Životy posledních Rožmberků (ed. Jaroslav Pánek), díl II.; Praha, 1985; s. 495
  5. ↑ MAREŠ, Petr: Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 155–156 dostupné online
  6. ↑ ROUBÍK, František: Královští hejtmané v městech pražských v letech 1547 až 1785, Praha, 1933; 68 s. dostupné online
  7. ↑ MAREŠ, Petr: Přísedící zemského soudu Českého království (1542–1620) na habsburských dvorech a na dvoře Fridricha Falckého in: Paginae historiae, Sborník Národního archivu; Národní archiv Praha, 2010; s. 41, 61 ISBN 978-80-86712-83-3 dostupné online
  8. ↑ PALACKÝ, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; Praha, 1941 (edice Jaroslav Charvát); s. 385, 388 dostupné online
  9. ↑ Historie františkánského kláštera ve Voticích dostupné online
  10. ↑ Historie Votic. Kapitola Po třicetileté válce na webu města Votice [dostupné online]
  11. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. díl Západní Čechy; Praha, 1985; s. 394
  12. ↑ VLASÁK, Antonín: Okres Votický. Nástin statisticko-historický. IV. Janovice Vrchotovy; Praha, 1873; s. 37–38 dostupné online na webu Muzea České Sibiře
  13. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. díl Západní Čechy; Praha, 1985; s. 392
  14. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. díl Západní Čechy; Praha, 1985; s. 155
  15. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl; Praha, 1998; s. 78 ISBN 80-85985-15-X
  16. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jižní Čechy; Praha, 1986; s. 136
  17. ↑ VLČEK, Pavel: Umělecké památky Prahy. Malá Strana; Academia, Praha, 1999; s. 471–475 ISBN 80-200-0771-7
  18. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 5. díl; Praha, 2002; s. 570 ISBN 80-7277-039--X
  19. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 309–310
  20. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. díl Západní Čechy; Praha, 1985; s. 172–173
  21. ↑ Rodokmen rodu Martiniců dostupné online
  22. ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr: Ceny nemovitostí hrabat z Vrtby v roce 1657 in: Hláska. Zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka; Praha, 2019; s. 37–41 dostupné online Archivováno 6. 8. 2022 na Wayback Machine.
  23. ↑ Vrchotovy Janovice. Příprava vydání Olga Čadilová. Praha: Maroli, 2001. 101 s. ISBN 978-80-86453-07-1. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sezima_z_Vrtby&oldid=24298852“