Semnopithecus
Semnopithecus (česky hulman, toto jméno je však používáno pro větší množství rodů) je rod opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a podčeledi hulmani (Colobinae). V české literatuře se jeho zástupci někdy označují jako pozemní hulmani. Jde o nějvětší hulmany, kdy hmotnost samců může přesahovat i 18 kg.[1]
 Hulman | |
|---|---|
 Hulman posvátný (Semnopithecus entellus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Haplorhini |
| Infrařád | opice (Simiiformes) |
| Čeleď | kočkodanovití (Cercopithecidae) |
| Podčeleď | hulmani (Colobinae) |
| Rod | hulman (Semnopithecus) Desmarest, 1822 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika a evoluce
editovatZa popisnou autoritu rodu Semnopithecus je považován francouzský zoolog Anselme Gaëtan Desmarest (1822), historicky byl rod Semnopithecus klasifikován i v rámci rodu Presbytis. Zahrnuje hulmany žijící na Indickém subkontinentu, přičemž tradičně byl rozpoznáván pouze jeden jejich druh: hulman posvátný (S. entellus). Na začátku 21. století začal být zastáván koncept většího počtu druhů, které se etablovaly z některých původních poddruhů hulmana posvátného. Počty uznávaných samostatných druhů byly v pojetí různých autorů proměnlivé, pohybovaly se od dvou do sedmi.[2]
Třetí vydání sborníku Mammal Species of the World z roku 2005 respektovalo systém založený na sedmi druzích.[3] Fleagle (2013) klasifikuje následujících šest druhů hulmanů rodu Semnopithecus:[4]
- Semnopithecus ajax (Pocock, 1928);
- Semnopithecus entellus (Dufresne, 1797);
- Semnopithecus hector (Pocock, 1928);
- Semnopithecus hypoleucos Blyth, 1841;
- Semnopithecus priam Blyth, 1844;
- Semnopithecus schistaceus Hodgson, 1840.
Fakticky přebírá koncept původních sedmi druhů vyjma druhu S. dussumieri, jenž je pokládán za mladší synonymum druhu hypoleucos.[5]
Systém založený na více druzích podpořila i molekulárně-fylogenetická data, protože S. entellus v širším smyslu nemusí být monofyletický taxon. Zjistilo se totiž, že se v rámci S. entellus v širším smyslu mohou odvozovat další dva druhy, původně klasifikované zejména v rodu Trachypithecus, které jsou si sice podobné, ale nemusejí si být navzájem ani sesterské:[2][6]
- hulman rudolící (S. vetulus) (Erxleben, 1777);
- hulman nilgirský (S. johnii) (J. B. Fischer, 1829).
Rod Semnopithecus může, ale nemusí být vůči rodu Trachypithecus sesterský.[7] Podle některých hypotéz mohla historická hybridizace mezi zástupci rodu Semnopithecus a Trachypithecus dát vzniknout druhům hulman chocholatý (T. pileatus) a hulman zlatý (T. geei),[8] jiné studie však tyto závěry nepodporují. Výskyt obou rodů se každopádně protíná v himálajském podhůří, přičemž jejich současné rozšíření je zřejmě výsledek postglaciální expanze. Během pliocenního zalednění mohl rod Semnopithecus přežívat ve vlhčích lesních oblastech na jihu Indie, nicméně vzhledem k jeho pozemním návykům nelze vyloučit ani přizpůsobení se sušším otevřeným oblastem na severu.[9]
Zástupci rodu Semnopithecus se přirozeně vyskytují na celém Indickém subkontinentu (včetně Cejlonu a Pákistánu), směrem východně až po Nepál a Myanmar. Vzhledově specifičtí hulmani nilgirští, resp. rudolící se vyskytují v Západním Ghátu, resp. na Cejlonu. Hulmani rodu Semnopithecus představují jedny z nejpřizpůsobivějších hulmanů vůbec; tolerují široké spektrum ekosystémů, včetně polopouštních a vysokohorských oblastí, a na rozdíl od většinou listožravých hulmanů se živí takřka všežravě.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 81–82.
- ↑ a b OSTERHOLZ, Martin; WALTER, Lutz; ROOS, Christian. Phylogenetic position of the langur genera Semnopithecus and Trachypithecus among Asian colobines, and genus affiliations of their species groups. BMC Evolutionary Biology. 2008-02-25, roč. 8, čís. 1, s. 58. Dostupné online [cit. 2024-11-30]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/1471-2148-8-58. PMID 18298809.
- ↑ Semnopithecus. Mammal Species of the World [online]. Bucknell Univesity [cit. 2024-11-30]. Dostupné online.
- ↑ FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 137, 136–142.
- ↑ ITIS - Report: Semnopithecus dussumieri. www.itis.gov [online]. [cit. 2024-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PRAVEEN KARANTH, K. Molecular systematics and conservation of the langurs and leaf monkeys of South Asia. Journal of Genetics. 2010-12, roč. 89, čís. 4, s. 393–399. Dostupné online [cit. 2024-11-26]. ISSN 0022-1333. DOI 10.1007/s12041-010-0057-3. (anglicky)
- ↑ WANG, Xiao Ping; YU, Li; ROOS, Christian. Phylogenetic Relationships among the Colobine Monkeys Revisited: New Insights from Analyses of Complete mt Genomes and 44 Nuclear Non-Coding Markers. PLoS ONE. 2012-04-27, roč. 7, čís. 4, s. e36274. Dostupné online [cit. 2024-11-26]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0036274. (anglicky)
- ↑ AREKAR, Kunal; PARIGI, Abhijna; KARANTH, K. Praveen. Understanding the convoluted evolutionary history of the capped-golden langur lineage (Cercopithecidae: Colobinae)†. Journal of Genetics. 2021-10, roč. 100, čís. 2. Dostupné online [cit. 2024-11-30]. ISSN 0022-1333. DOI 10.1007/s12041-021-01329-8. (anglicky)
- ↑ WANGCHUK, Tashi; INOUYE, David W.; HARE, Matthew P. The Emergence of an Endangered Species: Evolution and Phylogeny of the Trachypithecus geei of Bhutan. International Journal of Primatology. 2008-06-01, roč. 29, čís. 3, s. 565–582. Dostupné online [cit. 2024-11-30]. ISSN 1573-8604. DOI 10.1007/s10764-008-9258-5. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Semnopithecus na Wikimedia Commons 
Taxon Semnopithecus ve Wikidruzích
