Seifertova (Praha)

ulice v Praze

Seifertova ulice v Praze je jedna z významných ulic Žižkova. Její délka je asi 1,1 km. Dnešní název ulice připomíná básníka Jaroslava Seiferta (19011986), žižkovského rodáka a laureáta Nobelovy ceny za literaturu v roce 1984.

Seifertova
Část ulice u Sladkovského náměstí, v pozadí Pražský hrad
Část ulice u Sladkovského náměstí, v pozadí Pražský hrad
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 3
Část obceVinohrady, Žižkov
Poloha
Začíná naHusitská
50°5′11″ s. š., 14°26′16″ v. d.
Končí naLipanská
50°5′2″ s. š., 14°27′13″ v. d.
Historie
Pojmenováno poJaroslav Seifert
Další údaje
Délkaasi 1,1 km
Kód ulice451240
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trasa ulice

editovat

Ulice začíná na rozhraní Nového Města, Vinohrad a Žižkova u křižovatky U Bulhara, a mírně stoupá zhruba východním směrem až k ulici Lipanská, kde končí a odkud je jejím pokračováním ulice Táboritská. Celou trasou ulice vede tramvajová trať, spojující stanici Hlavní nádraží (v Bolzanově ulici) přes stanice Viktoria Žižkov a Lipanská se stanicí na Olšanském náměstí.

Asi 300 metrů Seifertovy ulice – od jejího začátku až k Italské ulici – patří k Praze 2, a tento úsek také tvoří hranici mezi městskými částmi Praha 2 a Praha 3. Dál již ulice pokračuje na Žižkov a je součástí Prahy 3.

Na své cestě prochází Seifertova ulice nejprve pod mostem železniční tratě vedoucí od Hlavního nádraží, které leží jižně od Seifertovy ulice, k tzv. Novému spojení.[1] Od jihu pak do ní ústí Italská ulice, nad ní je náměstí Winstona Churchilla. Na druhé, severní straně je na začátku Seifertovy ulice blok domů v místech, kde dříve bývala usedlost Komotovka.

Dále je na jižní straně ulice dům Radost, náměstí Radost a fotbalový stadion Viktoria Žižkov v místech zaniklé žižkovské plynárny, a potom Sladkovského náměstí s kostelem sv. Prokopa. Na celé severní straně Seifertovy ulice a na její jižní straně od náměstí Radost až ke Sladkovského náměstí a pak dále za ním jsou převážně činžovní domy s obchody či provozovnami služeb v přízemích.

Na horním konci Seifertovy ulice, hned za křižovatkou s Lipanskou ulicí, je umístěn památník v podobě stuhy mířící k nebi. Připomíná básníka Jaroslava Seiferta, který nedaleko prožil své dětství. Autorem památníku z litého betonu, odhaleného v roce 2016, je sochař Jan Roith. Na stuze je citát z básně „Prosinec 1920“: To slovo letělo jako pták do sítě hvězd.

Historie a názvy

editovat

Ulice vznikla ze starobylé silnice mířící z centra Prahy Horskou branou k Olšanským hřbitovům, proto se jí říkávalo „umrlčí cesta“. Také zde kdysi – tehdy za pražskými hradbami – stávala na vršku šibenice. Po výstavbě Žižkova ve 2. polovině 19. století, od roku 1875, se ulice jmenovala Karlova (na počest císaře Karla IV.).[2] Za protektorátu se jmenovala Lutherova (podle německého teologa a reformátora Martina Luthera) a v období socialistického režimu Kalininova (Michail Ivanovič Kalinin byl sovětský revolucionář a politik).

Své nynější jméno Seifertova dostala ulice až po sametové revoluci.[3]

Ulice se má v příštích letech revitalizovat,[4] cílem je zlepšit podmínky pro chodce i pěší, vyřešit dopravní zátěž[5] a také zmírnit důsledky klimatické změny zadržováním dešťové vody a výsadbou nové zeleně.[6]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Přemostění Seifertovy ulice. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  2. Karlova třída (dnes Seifertova) a Sladkovského náměstí. Praha 3 [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  3. Seifertova. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2018-08-25 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  4. Seifertova ulice. praha.camp [online]. 2021-06-14 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  5. Tramvaje dostanou v Seifertově ulici na Žižkově větší prostor, Praha 3 zkrátí parkovací pruh [online]. 2023-05-09 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  6. Seifertova ulice plná zeleně pomůže v boji s klimatickou změnou (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 475. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 332, 333. 
  • LAŠTOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, et al. Pražský uličník – 2. díl (O-Ž). 1. vyd. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-25-7. 
  • POLÁK, Milan. Praha a železnice. 1. vyd. Praha: MILPO, 2005. 231 s. ISBN 80-903481-3-0. 

Externí odkazy

editovat