Plynárna Žižkov
Plynárna Žižkov (Pražská obecní plynárna na Žižkově) v Praze je zaniklá plynárna, která stála v místech fotbalového stadionu Viktorie Žižkov a Domu odborových svazů, na pozemku ohraničeném ulicemi Seifertova, Krásova, Vlkova a U Rajské zahrady.
Plynárna Žižkov | |
---|---|
Letecký obrázek z roku 1931 | |
Základní informace | |
Výstavba | 1866 |
Zánik | po 1926 |
Poloha | |
Adresa | Seifertova, U Rajské zahrady, Praha 3 - Žižkov, Česko |
Souřadnice | 50°5′2,26″ s. š., 14°26′41,38″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatPlynárna byla postavena v roce 1866 podle projektu Augusta Jahna pro město Žižkov jako první obecní plynárna v Čechách (komerční plynárny byly od roku 1847 v Karlíně a od roku 1857 na Smíchově). Vyráběla plyn pro osvětlení ulic, veřejných budov i domácností. Jejím prvním ředitelem byl August Jahn, bývalý ředitel plynárny v Drážďanech. Výstavbě plynárny padla za oběť usedlost Boudečka, která stále v místech dnešního parčíku Radost a fotbalového stadionu, a usedlost Dirixka v místech pozdějšího paláce Všeobecného penzijního ústavu (Dům odborových svazů, dům Radost).
Vedle plynárny byla roku 1868 postavena továrna na čpavek, která zpracovávala odpadní vody z plynáren podle vlastní technologie - destilací čpavkové vody s vápnem. Plynárna se čpavkárnou byly v provozu do roku 1926, v průběhu dalších 7 let byly postupně zbořeny. Plynárnu nahradila nová plynárna v Michli. V roce 2019 zmizela poslední dochovaná část po původní plynárně, zeď v Krásově ulici.
Na místě plynárny a čpavkárny vznikl palác Všeobecného penzijního ústavu (1934) a travnaté fotbalové hřiště projanaté v 60. letech městským obvodem klubu FK Slavoj Žižkov, v roce 1965 přejmenovanému zpět na FK Viktoria Žižkov; v roce 1968 bylo hřiště doplněné tribunou a v roce 1973 osvětlovacími stožáry, čímž vznikl dnešní stadion FK Viktoria Žižkov.
Zajímavosti
editovatPři rozebrání Krocínovy kašny ze Staroměstského náměstí v roce 1862 byl městský znak umístěn nad bránu tehdy budované plynárny na Žižkově a materiál použit při její výstavbě.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Teige, Josef a Herain, Jan. Staroměstský rynk v Praze. Díl 1. Praha: Společnost přátel starožitností českých, [1899]-1908. 430, xxvi s., [52] složených l. obr. příl. S. 241. Dostupné online.
Literatura
editovat- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 05 Karlín, Žižkov; 150 Plynárna na Žižkově, s. 119
- DVOŘÁK, Tomáš a kol. Žižkov: svéráz pavlačí a strmých ulic. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2012. 139 s. ISBN 978-80-85394-90-0. S. 37. (obr. 103, 105)
- Velké podniky pražské obce. Český svět. Rok vydání 1911-1912. Ročník 8, Číslo 23. 9.2.2012. S. 614. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Plynárna Žižkov na Wikimedia Commons
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 11, vydáno 03/1910; Mapový list č. 12, vydáno 10/1910. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum
- Zdeněk Svoboda: Víte, kde se nacházely pražské plynárny a co místo nich dnes stojí? Tu holešovickou připomínají už jen názvy ulic, Krajské listy, 13. 3. 2020
- První žižkovská obecní plynárna, Praha 3 - Žižkov, KODA – komínová databáze, 5. 1. 2014
- Pražská obecní plynárna na Žižkově, Praha 4D, 4. 11. 2019
- Stará žižkovská plynárna, Žižkovské listy, 8. 11. 2014