Sebeupálení

druh demonstrativní sebevraždy, používané pro rituální nebo protestní důvody

Sebeupálení je druh demonstrativní sebevraždy, spočívající většinou v polití těla hořlavou látkou a zapálení. Motivem je silný negativní postoj. Při společenských motivech se jedná o extrémní formu protestu, například proti politickým problémům. Některé filozofické nebo náboženské směry připouštějí sebeupálení jako vlastní oběť za vyšším účelem. Buddhismus tradičně praktikuje tuto formu již několik století například v Číně a v nejnovější době v jejích Tibeťany obývaných oblastech. Také u hinduistů – rádžpútský džauhar a vdovské sebeupálení zvané satí. Tento bolestivý čin konají lidé typicky idealističtí. Pokusy o sebeupálení z různých (převážně osobních) důvodů jsou v ČR relativně časté.[1]

Obřad satí, při kterém se hinduistická vdova upálila spolu s tělem jejího mrtvého manžela

Významné případy sebeupálení

editovat
 
Thích Quảng Đức se upálil na protest proti perzekuci buddhistických mnichů v Jižním Vietnamu, foto: Malcolm Browne
 
Mapa sebeupálení v Tibetu (2009-2013)

Reference

editovat
  1. http://zpravy.idnes.cz/krimi.aspx?y=krimi%2Fupaleni.htm - POSLEDNÍ PŘÍPADY UPÁLENÍ
  2. Klaus vyzval mladé lidi, aby se neupalovali. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. 
  3. Self-immolations by Tibetans
  4. ČTK. Bulharský "Jan Palach" po dvou týdnech boje s popáleninami zemřel. Deník.cz. 2013-03-04. Dostupné online [cit. 2020-08-06]. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • BLAŽEK, Petr: Živé pochodně v sovětském bloku. Politicky motivované případy sebeupálení 1966-1989. Praha, ÚSTR 2019. ISBN 978-80-88292-58-6.