Vrubounovití

Vrubounovití
	Představitel podčeledi Melolonthinae
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Řád	brouci (Coleoptera);
Podřád	všežraví (Polyphaga);
Čeleď	vrubounovití (Scarabaeidae); Latreille, 1802
Podčeledi
	Acanthocerinae; Aegialiinae; Allidiostomatinae; Aphodiinae; Cetoniinae; Dynastinae; Euchirinae; Melolonthinae; Orphninae; Pachypodinae; Phaenomeridinae; Phileurinae; Rutelinae; Scarabaeinae; Trichiinae; Valginae
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrubounovití (Scarabaeidae) jsou čeleď brouků, která v současnosti zahrnuje přes 30 000 druhů z celého světa. Výrazně se rozšířili v období druhohor, a to možná v souvislosti s živením se na trusu dinosaurů a dalších tehdejších terestrických plazů.^[1]

Charakteristika

Vrubouni jsou zavalití brouci, často světlých kovových barev, velcí 5-60 mm. Mají charakteristická paličkovitá tykadla, složená z destiček (lamel), které mohou být stlačeny do koule nebo rozloženy jako vějíř, aby zachytily pachy. Přední nohy jsou široké a přizpůsobeny k hrabání.

Larvám tvaru písmene C se říká ponravy (jsou světle žluté nebo bílé). Dospělí jedinci jsou aktivní převážně v noci, výjimkou jsou zlatohlávci (Cetoniinae) a mnozí listokazi (Rutelinae), kteří jsou aktivní ve dne. Ponravy žijí pod zemí nebo v detritu, takže nejsou vystaveny slunečnímu světlu. Mnozí vrubouni jsou čističi, kteří likvidují a recyklují hnůj, zdechliny, nebo hnijící rostliny, některé druhy vrubounů jsou však považovány za škodlivé.

Ve starověkém Egyptě byli vrubouni uctíváni jako nedotknutelní. Nejznámějšími brouky z čeledi Vrubounovití jsou hnojníci, chrousti, zlatohlávci, nosorožíci, herkulové a goliášové.

Zajímavosti

Do této skupiny patří i extrémně silní brouci, schopní uzvednout nebo utáhnout břemeno o stonásobcích jejich vlastní tělesné hmotnosti.^[2]

Obrázky

Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata)
Brouk rodu Liparetrus, podčeledi Melolonthinae
Brouk rodu Onthophagus, podčeledi Scarabaeinae
zlatohlávci Polystigma punctatum
Copris fricator
Herkules antilský (Dynastes hercules)

Odkazy

Reference

↑ Fernando Lopes, Michele Rossini, Federica Losacco, Giulio Montanaro, Nicole Gunter & Sergei Tarasov (2023). Metagenomics reveals that dung beetles (Coleoptera: Scarabaeinae) broadly feed on reptile dung. Did they also feed on that of dinosaurs? Frontiers in Ecology and Evolution. 11: 1132729. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2023.1132729
↑ https://www.stoplusjednicka.cz/lamzelezove-bez-publika-kdo-jsou-nejvetsi-silaci-mezi-zviraty

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scarabaeidae na anglické Wikipedii.

Literatura

SLÁDEČEK, František Xaver Jiří. „Jen trochu blíže, Hrdobci...“ aneb ne každý hovnivál válí. Živa. 2014, č. 5, s. 227–229. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/jen-trochu-blize-hrdobci-aneb-ne-kazdy-hovnival-va.pdf

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu vrubounovití na Wikimedia Commons
Taxon Scarabaeidae ve Wikidruzích
Family SCARABAEIDAE

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Fernando Lopes, Michele Rossini, Federica Losacco, Giulio Montanaro, Nicole Gunter & Sergei Tarasov (2023). Metagenomics reveals that dung beetles (Coleoptera: Scarabaeinae) broadly feed on reptile dung. Did they also feed on that of dinosaurs? Frontiers in Ecology and Evolution. 11: 1132729. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2023.1132729

[2] ttps://www.stoplusjednicka.cz/lamzelezove-bez-publika-kdo-jsou-nejvetsi-silaci-mezi-zviraty

[1]

[2]