Sběrné surovosti
Sběrné surovosti je název debutového filmu režiséra Juraje Herze na motivy povídky „Baron Prášil“ Bohumila Hrabala ze sbírky Perlička na dně s premiérou v roce 1965. Je považován za jednu z nejlepších filmových adaptací Hrabalova díla. Svoji délkou je to snímek středometrážní, vzhledem k rozdílnosti definic ještě může spadat do kategorie krátkých filmů.
| Sběrné surovosti | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 31 min. |
| Žánr | komedie/podobenství |
| Námět a scénář | Bohumil Hrabal Juraj Herz |
| Režie | Juraj Herz |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Václav Halama František Ketzek Jan Vlček Libuše Palečková Bobina Maršatová Olga Novotná |
| Produkce | Filmové studio Barrandov |
| Hudba | Zdeněk Liška |
| Kamera | Rudolf Milič |
| Střih | Jaromír Janáček |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1. září 1965 |
| Distribuce | AČFK |
| Sběrné surovosti na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Film vznikl v rámci projektu adaptující více povídek z Hrabalovy sbírky, na kterém pracovali režiséři Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm a Ivan Passer. Z tohoto projektu vznikly tři filmy: pětipovídkové Perličky na dně, Passerovo Fádní odpoledne a tento film.
Film zachycuje život jednoho stanoviště sběrny papíru v 50. letech 20. století v Praze. Na tomto pracovišti se setkávají svébytné existence, mezi nejvýznačnějšími je potom Haňťa (Václav Halama), „baron Prášil“, původně komediant, který vymýšlí historky a s velkým halasem je vypráví. Nicméně zde je šéf Bohouš (František Ketzek), jenž se utíká od strastí světa k umělecké tvorbě nebo Mařenka (Bobina Maršatová), která pochází z vyšších kruhů, ale teď ji zbyla jenom hrobka na Olšanech. Při obsazování rolí režisér vsadil na neherce, což nakonec není pro čs. novou vlnu nic neobvyklého.
Problémy
editovatHerz se k tomuto projektu dostal skrze pozvání od Jaromila Jireše, ale musel se od počátku potýkat s tím, že ho ostatní režiséři podceňovali a přehlíželi, protože nestudoval režii na FAMU, ale režii se naučil jako samouk (formálně byl studovaný loutkoherec). Nakonec se za jeho způsobilost musel zaručit na vlastní zodpovědnost Ján Kadár, s kterým Herz spolupracoval – například na Obchodu na korze. S tím je spojen, že tehdejší nejlepší kameraman Jaroslav Kučera odmítl pro Herze točit a on si musel sehnat Kadárova Rudolfa Miliče. Film nakonec překročil třicetiminutovou stopáž a nebyl do společného filmu zařazen.[1]
Reference
editovat- ↑ KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Jsem žid antisemita [online]. Reflex.cz, 2009-06-11 [cit. 2009-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-20.
Externí odkazy
editovat- Sběrné surovosti ve Filmovém přehledu
- Sběrné surovosti na Kinoboxu
- Sběrné surovosti na stránkách ČT
- Od kolážové stylizace k náladové impresi – popis Sběrných surovostí a Sladkých her minulého léta od Marie Mravcové pro Projekt 100
- Sběrné surovosti v Česko-Slovenské filmové databázi