Jiří Menzel

český filmový režisér, herec, scenárista, spisovatel a vysokoškolský pedagog

Jiří Menzel (23. února 1938 Praha5. září 2020[1][2] Praha) byl český filmový a divadelní režisér, herec a spisovatel. Je jedním z mála českých filmařů oceněných Oscarem, proslavil se zejména adaptacemi děl Bohumila Hrabala.

Jiří Menzel
Jiří Menzel v roce 2017
Jiří Menzel v roce 2017
Narození23. února 1938
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. září 2020 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtícovid-19
Alma materAMU v Praze
Povoláníherec, filmový režisér, pedagog, spisovatel, scenárista a divadelní režisér
RodičeJosef Menzel
Manžel(ka)Olga Menzelová (2004–2020)
DětiAnna Menzelová
Eva Menzelová
Významná dílaOstře sledované vlaky
Vesničko má středisková
Skřivánci na niti
Postřižiny
Obsluhoval jsem anglického krále
… více na Wikidatech
OceněníOscar za nejlepší cizojazyčný film (1967)
Zlatý medvěd (1990)
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (1996)
Artis Bohemiae Amicis (2013)
Řád umění a literatury řul
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století se svou tvorbou zařadil mezi zakladatele filmové československé nové vlny. Hned jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77.[3] Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili.[4]

V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana,[5] k čemuž se dostal přes přátelství se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem, s nimiž rok předtím natočil podle jejich scénáře film Na samotě u lesa. Zejména se Svěrákem spolupracoval často, obsadil ho do malých rolí v několika svých filmech (první byl Zločin v šantánu) a s velkým úspěchem realizoval jeho scénář k filmu Vesničko má, středisková.

Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii (sám o sobě prohlašoval, že je hlavním povoláním divadelní režisér, který se jen pouhou náhodou dostal k filmování). Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo.

 
Bývalý ministr Vladimír Dlouhý, Jiří Menzel a jeho manželka Olga na pohřbu Václava Havla

Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury (Chevalier des Arts et Lettres). Stal se zakladatelem kabelové televize CS film.

V 90. letech přispíval pravidelnými fejetony do časopisu Story, rubrika se jmenovala „Tak nevím“. Pod tímto titulem tyto texty později vyšly i knižně.

Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou (* 25. ledna 1978).[6] 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. V roce 2015 se narodila druhá dcera Eva Maria Menzelová.

V listopadu 2017 podstoupil náročnou operaci, která trvala několik hodin.[7]

Zemřel dne 5. září 2020 ve věku 82 let[8] na komplikace virózy covid-19.[9] Jeho hrob s náhrobkem od Davida Vávry je na Vyšehradském hřbitově.[10]

Filmografie

editovat
 
Menzel převzal na mezinárodním filmovém festivalu v indickém Goa cenu za celoživotní přínos kinematografii
 
Jiří Menzel v německém Wiesbadenu v roce 2016

Ačkoliv Menzel proslul primárně jako režisér, jeho herecká činnost je rovněž významná. Většinou ztvárňoval menší role, několikrát si ale zahrál i jednu z hlavních. Do svých vlastních filmů se obsazoval jen někdy (nejvýrazněji Báječní muži s klikou a Rozmarné léto), častěji hrál ve snímcích jiných režisérů. Pro svůj intelektuálský zjev a specifický projev hrál velmi často různé doktory nebo vědce.

Divadlo Járy Cimrmana

editovat

Jiří Menzel působil v letech 1977–1979 v souboru Divadla Járy Cimrmana. Objevil se v těchto hrách a rolích:

Menzela působení u Cimrmanů bavilo, ale po dvou sezónách odešel, protože mu na něj nezbýval čas. Zdeněk Svěrák se k tomu vyjádřil v deníku: „Sezóna 1980/81 máme o dva muže míň. (Jsou myšleni Josef Koudelka, který emigroval do Západního Německa, a František Petiška, který zemřel na infarkt.) Ani Menzel nám není nic platný – buď je v cizině, nebo točí. Teď Postřižiny.“ Svěrák také vzpomínal, že Menzel zpočátku nepochopil správně cimrmanologický způsob přednášení a snažil se „hrát vědce“, místo aby byl civilní jako ostatní.[11]

Reference

editovat
  1. V osmdesáti dvou letech zemřel režisér Jiří Menzel. Deník N [online]. N Media, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  2. V 82 letech zemřel oscarový filmový režisér Jiří Menzel. CNN Prima News [online]. FTV Prima, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  3. Anticharta se podepisovala a podepisuje denně, říká režisér Jiří Menzel. Český rozhlas [online]. 2017-01-12 [cit. 2017-04-03]. Dostupné online. 
  4. Rozhovory: Za podpis Anticharty se nestydím, říká filmový režisér Jiří Menzel. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 3. dubna 2017. Dostupné online. 
  5. 50 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Cimrman.at [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. 
  6. ČTK. Režisér Jiří Menzel se oženil. iDnes.cz [online]. 2004-11-24. Dostupné online. 
  7. Režisér Jiří Menzel se probral z umělého spánku. V listopadu podstoupil náročnou operaci hlavy. Lidovky.cz [online]. 24. prosince 2017. Dostupné online. 
  8. Zemřel Jiří Menzel. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-09-06. Dostupné online. 
  9. SEZNAM.CZ. Covid byl pro Jiřího Menzela (✝82) poslední ranou. Vdova Olga popsala, jak se nejspíš nakazil. www.super.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  10. David Vávra: Náhrobek Jiřího Menzla, Vyšehradský hřbitov č. 13-11. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2022-11-27 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  11. V souboru Divadla Járy Cimrmana si zahráli i Jiří Menzel a Jaroslav Uhlíř. Radiožurnál [online]. 2016-09-21 [cit. 2022-06-08]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • ČERMÁKOVÁ, Dana. Pábitel Jiří Menzel. Praha : Imagination of People, 2010. 216 s. ISBN 978-80-904214-8-6.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 186–189. 
  • GAVALIER, Peter. Hrabalovský svet očami Jiřího Menzla. Bratislava : Slovenský filmový ústav, 2012. 161 s. ISBN 978-80-85187-60-1.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 601. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 419. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 457. 
  • POŠOVÁ, Kateřina. Jiří Menzel. Praha : Český filmový ústav, 1992. 46 s. ISBN 80-7004-042-4.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376–377. 
  • HORÁKOVÁ, Daňa. O Pavlovi, Torst 2020, ISBN 9788072155927. S 284.

Externí odkazy

editovat