Wikipedie

Sikorsky SH-60 Seahawk

americký vojenský vrtulník
(přesměrováno z SH-60 Seahawk)

Sikorsky SH-60 Seahawk je rodina amerických dvoumotorových středně těžkých vrtulníků, jejichž hlavním uživatelem je námořnictvo Spojených států amerických. Jedná se o pro námořní službu upravený derivát armádního vrtulníku UH-60 Black Hawk, patřící do širší rodiny vrtulníků Sikorsky S-70. Základní verze je primárně protiponorková a protilodní, další jsou využívány například pro letecké zásobování, záchranné operace nebo likvidaci min.

Sikorski SH-60 / HH-60 / MH-60 Seahawk
Vrtulník MH-60R Romeo amerického námořnictva
Vrtulník MH-60R Romeo amerického námořnictva
Určenívíceúčelový námořní vrtulník
PůvodSpojené státy americké
VýrobceSikorsky Aircraft Corporation
Mitsubishi Heavy Industries
První let12. prosince 1979
Zařazeno1983
UživatelUS Navy
Japonské námořní síly sebeobrany
Australské královské námořnictvo
Thajské královské námořnictvo
a další
Výroba1983–dosud
Vyrobeno kusů338 (SH-60B/S-70B Seahawk)
76 (SH-60F Oceanhawk)
42 (HH-60H Rescue Hawk)
154 (MH-60S Knighthawk)
332 (MH-60R Romeo)
Vyvinuto z typuSikorsky UH-60 Black Hawk
VariantySikorsky HH-60 Jayhawk
Další vývojPiasecki X-49
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Základní variantou jsou roku 1984 zavedené protiponorkové vrtulníky SH-60B Seahawk (exportní verze je označena S-70B Seahawk), na základě kterých vznikly další specializované varianty: palubní protiponorkový vrtulník SH-60F Oceanhawk, bojový záchranný vrtulník HH-60H Rescue Hawk a záchranný vrtulník pro pobřežní stráž HH-60J Jayhawk. Po roce 2000 americké námořnictvo zahájilo přechod na novou generaci vrtulníků rodiny SH-60, kterou představuje víceúčelový vrtulník MH-60S Knighthawk a protiponorkový vrtulník MH-60R Romeo.[1] Nejnovější verze MH-60R je považována za vůbec nejvýkonnější protiponorkový vrtulník.[2] Vrtulníky rodiny SH-60 byly exportovány do 13 států. Jejich nejvýznamnějším zahraničním uživatelem je Japonsko, které je staví licenčně.

Historie

editovat
 
SH-60B Seahawk
 
HH-60H Rescue Hawk

Protiponorkové vrtulníky SH-60B Seahawk byly vyvinuty jako platformy pro vedení protiponorkového a protilodního boje. Byly součástí systému LAMPS Mk.III (Light Airborne Multi-Purpose System), který nahradil starší systém LAMPS Mk.I s vrtulníky SH-2 Seasprite. Vyvinuty byly na základě armádních vrtulníků UH-60 Blackhawk. Mezi hlavní změny patřily silnější motory, zvětšená zásoba paliva, schopnost doplňování paliva za letu, automatické sklápění hlavního rotoru a ocasního pylonu, rotorová brzda, zjednodušený podvozek, posuvné dveře kabiny či prvky proti potopení při přistání na hladině. První prototyp YSH-60 vzlétl 12. prosince 1979. Prototypy byly celkem tři. První sériový vrtulník vzlétl roku 1983.[3] Do služby byly zavedeny roku 1983.[1] Vrtulníky SH-60B primárně operují z křižníků, torpédoborců a fregat.[4]

Dalším vývojem vznikla řada odvozených a modernizovaných variant tohoto stroje. Palubní varianta SH-60F Oceanhawk určená pro ochranu bojových skupin letadlových lodí. Místo systému LAMPS.III dostala jiné vybavení. Např. ponorný sonar Bendix ASQ-13F. První sériový vrtulník SH-60F vzlétl roku 1988. Další verze tohoto vrtulníku byla vyvinuta pro americkou pobřežní stráž. Vrtulníky HH-60J Jayhawk byly zavedeny roku 1992.[3]

V průběhu 90. let byl zahájen vývoj nové generace vrtulníků rodiny SH-60, konkrétně modelů MH-60S Knighthawk a MH-60R Romeo, kterými americké námořnictvo nahradilo první generaci těchto vrtulníků.[1] Víceúčelový vrtulník MH-60S Knighthawk byl vyvíjen od roku 1997 jako náhrada vrtulníků CH-46D Sea Knight (vyřazeny 2004). Původně měl sloužit především pro zásobování, čemuž odpovídalo původní označení CH-60S. Během vývoje však byly schopnosti vrtulníků významně rozšířeny (likvidace hladinových cílů a palebná podpora, bojové záchranné mise, likvidace min), takže bylo jejich označení změněno. Prototyp vzlétl v lednu 2000. Typ MH-60S byl zaveden v únoru 2002 a v srpnu 2002 byla zahájena jeho sériová výroba. Do ledna 2011 americké námořnictvo převzalo 154 vrtulníků MH-60S. Jako bojové záchranné vrtulníky od roku 2007 nahradily starší verzi HH-60H Rescue Hawk.[5]

 
Dvojice vrtulníků MH-60S Knighthawk

Verze MH-60R Romeo byla vyvinuta jako náhrada starších verzí SH-60B a SH-60F. Prototyp verze MH-60R poprvé vzlétl v červenci 2001. Do amerického námořnictva byl zaveden v srpnu 2005.[6] Počátečních bojových schopností dosáhl roku 2006.[1] V rámci tzv. nízkosériové počáteční výroby LRIP (Low Rate Initial Production) byly nejprve na standard MH-60R přestavovány starší vrtulníky SH-60B. První kusy z novovýroby byly dodány v srpnu 2005 a plná sériová výroba vrtulníku byla zahájena v srpnu 2006. První námořní nasazení vrtulník absolvoval v letech 2008–2009.[6]

Dne 12. května 2021 proběhl první let prototypu japonské protiponorkové verze SH-60L, vyvinuté společností Mitsubishi Heavy Industries (MHI). Vrtulník je vylepšenou verzí protiponorkového vrtulníku SH-60K. Dne 3. ledna 2024 japonské ministerstvo obrany informovalo o úspěšném dokončení vývoje SH-60L.[7]

Konstrukce

editovat

Vrtulník SH-60B má možnost doplňovat palivo za letu. Je vybaven vyhledávacím radarem, zařízením ESM v přídi, pylonem pro detektor magnetických anomálií (MAD), závěsníkem pro akustické bóje a dalšími technickými zařízeními. Výzbroj nebo přídavné nádrže mohou být podvěšeny pad dva pylony. Může nést například protiponorková torpéda Mk.46 a Mk.50, protilodní střely AGM-119 Penguin, nebo kulomety. Pohání jej dva turbohřídelové motory General Electric T700-GE-401C, každý o výkonu 1425 kW. Má čtyřlistý hlavní rotor a čtyřlistý vyrovnávací rotor.[8]

Verze MH-60R má moderní skleněný kokpit Lockheed Martin se čtyřmi velkoplošnými multifunkčními displeji (obdobně je vybavena rovněž verze MH-60S).[2] Vybavení mimo jiné zahrnuje senzorový systém Raytheon AN/AAS-44 (včetně hlavice FLIR s laserovým značkovačem), multifunkční radar Telephonics AN/APS-147, sonar Raytheon AN/AQS-22 ALFS (Airborne active low frequency sonar) a datalink AN/SRQ-4 Hawklink. Paleta výzbroje byla rozšířena o protiponorková torpéda Mk.54 a řízené střely AGM-114 Hellfire.[9]

Verze

editovat
 
Vrtulník MH-60R vypouští řízenou střelu Hellfire
 
Vrtulník SH-60F Oceanhawk po přistání na křižníku USS Bunker Hill (CG-52)

Základní verze:

  • SH-60B Seahawk – Základní protiponorková verze s radarem APS-124. Operuje z válečných lodí.[4]
  • SH-60F Oceanhawk – Palubní protiponorkový vrtulník upravený pro nasazení v rámci bojových skupin letadlových lodí.[8]
  • HH-60J Jayhawk – Záchranný vrtulník provozovaný americkou pobřežní stráží.
  • HH-60H Rescue Hawk – Bojový záchranný vrtulník pro operace z pevniny i lodí.[8]
  • SH-60J – Japonská protiponorková verze. Modernizovaná verze SH-60B Seahawk společnosti MHI byla stavěna v Japonsku.
  • SH-60K – Japonská protiponorková verze. Modernizovaná verze japonských SH-60J s výkonnějšími motory a modernější avionikou společnosti MHI byla stavěna v Japonsku.[8]
  • SH-60L – Japonská protiponorková verze. Pokročilá verze SH-60K společnosti MHI byla stavěna v Japonsku.
  • MH-60R Romeo – Druhá generace protiponorkového vrtulníku.
  • MH-60S Knighthawk – Víceúčelový vrtulník (zásobování, bojové záchranné mise, likvidace min).
  • MH-60T Jayhawk – Modernizované vrtulníky HH-60J pro pobřežní stráž.

Exportní verze:

  • S-70B Seahawk – Exportní verze SH-60B.[8]
    • S-70B-1 Seahawk – Vrtulníky pro Španělsko.
    • S-70B-2 Seahawk – Vrtulníky pro Austrálii.
    • S-70B-3 Seahawk – Vrtulníky pro Japonsko.
    • S-70B-6 Aegean Hawk – Vrtulníky pro Řecko.
    • S-70B-7 Seahawk – Vrtulníky pro Thajsko.
    • S-70B-28 Seahawk – Vrtulníky pro Turecko.
    • S-70C(M) Thunderhawk – Vrtulníky série pro Čínskou republiku.

Uživatelé

editovat
 
Řecký vrtulník S-70B-6 Aegean Hawk
 
Japonský vrtulník SH-60J
 
Americký vrtulník MH-60T Jayhawk
Austrálie  Austrálie
  • Australské královské námořnictvo – Původně získalo 16 kusů verze S-70B-2 Seahawk, které byly vyřazeny roku 2017. V letech 2013–2016 bylo dodáno 24 vrtulníků MH-60R.[10] Roku 2022 objednáno dalších 12 MH-60R.[11]
Brazílie  Brazílie
Dánsko  Dánsko
Indie  Indie
Japonsko  Japonsko
Jižní Korea  Jižní Korea
Norsko  Norsko
Řecko  Řecko
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie
Singapur  Singapur
Španělsko  Španělsko
  • Španělské námořnictvo – V letech 1988–2001 získalo 12 vrtulníků S-70B.[8] Později zakoupilo 8 americkým námořnictvem vyřazených MH-60F. Roku 2023 objednáno 8 vrtulníků MH-60R.[15]
Thajsko  Thajsko
Tchaj-wan  Tchaj-wan
Turecko  Turecko
USA  USA
  • Americké námořnictvo – Jako hlavní uživatel typu odebralo 181 vrtulníků verze SH-60B, 76 kusů SH-60F, 42 kusů HH-60H, 154 kusů MH-60S a 289 kusů MH-60R.[9]

Specifikace (SH-60B)

editovat
 
SH-60

Citováno dle:[8]

Technické údaje

editovat
  • Osádka: 4
  • Délka trupu: 15,26 m
  • Délka s rotorem: 19,76 m
  • Výška: 5,18 m
  • Průměr rotoru: 16,36 m
  • Průměr vyrovnávacího rotoru: 3,35 m
  • Hmotnost prázdného vrtulníku: 6191 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 9926 kg
  • Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor General Electric T700-GE-401C
  • Výkon motoru: 1425 kW (3400 shp)

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 272 km/h
  • Počáteční stoupavost: 3,55 m/s
  • Dolet: 592 km
  • Dostup: 5790 m

Výzbroj

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d MH-60 Sea Hawk Helicopter [online]. US Navy [cit. 2020-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-03. (anglicky) 
  2. ↑ a b c MH-60R Romeo Seahawk technical review world’s most advanced maritime helicopter [online]. Navyrecognition.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. (anglicky) 
  3. ↑ a b WÁGNER, Jirka. Sikorsky SH-60B Seahawk [online]. Military.cz [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b SH-60 Sea Hawk [online]. Military.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b MH-60S Knighthawk (Seahawk) Multimission Naval Helicopter [online]. Naval-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c MH-60R Seahawk Multimission Naval Helicopter [online]. Airforce-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Japan successfully completes development of SH-60L ASW helicopter [online]. Navyrecognition.com, rev. 2024-01-03 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n SH-60B Seahawk Multimission Naval Helicopter [online]. Airforce-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c 21 MH-60R Seahawk Maritime Helicopters on Order for the Indian Navy [online]. Navalnews.com, rev. 2020-05-15 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Sikorsky MH-60R Seahawk [online]. Navy.gov.au [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Australian Navy to receive 12 additional MH-60R helicopters [online]. Navaltoday.com, rev. 2022-09-21 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ South Korea Selects MH-60R Helicopter for ROK Navy [online]. Navalnews.com [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Lockheed Martin to produce six MH-60R Seahawk helicopters for Norway [online]. Navaltoday.com, rev. 2023-10-27 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Lockheed Martin to produce four MH-60R naval helicopters for Greece [online]. Navyrecognition.com [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Lockheed Martin to provide eight MH-60R Seahawk helicopters for Spanish Navy [online]. Navaltoday.com, rev. 2023-10-16 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sikorsky_SH-60_Seahawk&oldid=24295097“