S’-ma Čchien

starověký čínský historik

S’-ma Čchien (čínsky pchin-jinem Sīmǎ Qiān, znaky 司馬遷, 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.?86 př. n. l.?), zdvořilostním jménem C’-čchang (čínsky pchin-jinem Zǐcháng, znaky 子長), byl čínský historik a spisovatel. Je považován za zakladatele čínské historiografie. Spolu s Hérodotem, s nímž je často srovnáván, bývá dokonce nazýván otcem dějepisu jako takového.[2][3] Jeho zásadní dílo, Zápisky historika (Š’-ťi), neboli Kniha vrchních písařů, popisuje dějiny Číny od mytických počátků kolem roku 2600 př. n. l. i okolních národů. S’-ma Čchien se v něm pokusil uspořádat historické údaje, zevšeobecnit je a dobrat se pochopení zákonitostí dějin, „cesty Nebes“. Dílo mimořádné svým rozsahem i literární úrovní se stalo vzorem pro pozdější historiky, počínaje Kronikou Chanů z 1. století n. l., i spisovatele.

S’-ma Čchien
Jiná jménaC’-čchang (Zǐcháng, 子長)
Narození145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.
Lung-men, Chan-čcheng
Úmrtí86 př. n. l.
Povoláníhistorik a astrolog
Znám jakoautor Zápisků historika
Dětidcera S’-ma Čchiena
Sima Lin[1]
RodičeS’-ma Tchan
PříbuzníJang Jün (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S’-ma Čchien je čínské jméno, v němž S’-ma je příjmení a Čchien osobní jméno.

Pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii, jeho otec S’-ma Tchan vykonával u dvora Wu-tiho, císaře říše Chan, funkci dvorského písaře, se zodpovědností za kalendář, císařský archív a knihovnu. Už S’-ma Tchan začal shromažďovat materiály a sepisovat dějiny Číny, roku 110 př. n. l. však nad rozdělanou prací zemřel. S’-ma Čchien slíbil otci, že dílo sestaví. Po smrti otce převzal jeho úřad, roku 104 př. n. l. dokončil sbírání materiálů a začal psát Zápisky.

Roku 99 př. n. l. se zapletl do případu generála Li Linga, potrestaného za neúspěch tažení proti Siungnuům. S’-ma Čchien se Li Linga zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, uvěznění a odsouzení k smrti. Neměl prostředky na vykoupení se z trestu, proto náhradou za popravu přivolil k neméně potupné kastraci. Po propuštění z vězení ho císař jmenoval vrchním tajemníkem ve vnitřním sekretariátu čung-šu. V letech 93/91 př. n. l. dokončil své dílo a o několik let později zemřel.

Předkové, raná léta

editovat

S’-ma Čchien pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii a vědám. Ve své autobiografii uvedl, že hodnost dvorského historika zaujímal jeden jeho předek už za vlády čouského Süan-wanga (vládl 827–782 př. n. l.).[4] Je proto možné, že mezi historiky s příjmením S’-ma připomínanými v nápisech na bronzových obřadních nádobách 8. a 7. století př. n. l. jsou i předci S’-ma Čchiena. V 7. století př. n. l. S’-ma Čchienovi předkové přesídlili do státu Ťin, k historii se vrátil až po několika staletích jeho otec S’-ma Tchan,[4] přední učenec své doby.[5] Roku 140 př. n. l.,[6] za vlády chanského císaře Wu-tiho, byl jmenován dvorským písařem (太史令, tchaj-š’ ling)[pozn. 1] V této funkci měl na starosti „záležitosti Nebes“, to jest stanovení kalendáře, určování příznivých a nepříznivých dnů pro obřady a státní úkony, vedení záznamů o znameních. Také vedl zkoušky úředníků, dozíral na výuku na dvorské akademii tchaj-süe a patrně vedl i císařskou knihovnu.[7]

S’-ma Tchanův syn S’-ma Čchien se narodil v místě Lung-men („Dračí vrata“) v okrese Sia-jang (dnešní okres Chan-čcheng v prefektuře Wej-nan v provincii Šen-si)[8][9] nejspíše roku 145 př. n. l.[pozn. 2] Už v deseti letech znal klasickou literaturu, později studoval u předních učenců Kchung An-kuoa a Tung Čung-šua.[12] Ve dvaceti letech se vypravil na cestu po Číně, při které poznal zemi od řeky Jang-c’-ťiang po Šan-tung. Vyrazil z Čchang-anu nejdříve do Luo-jangu, pak na horní tok řeky Siang-ťiang, kde na hoře Ťiou-i-šan měl být pohřben legendární vládce Šun. Odtud po řece dorazil do Čchang-ša, u vod řeky Mi-luo-ťiang vzpomenul smrti básníka Čchü Jüana. Poté v dnešním Če-ťiangu navštívil horu Kuej-ťi-šan. Pak vyrazil severním směrem do oblastí starých států Čchi a Lu, kde v Čchü-fuKonfuciově chrámu uchovávali jeho oděv, vůz a obřadní náčiní. Zpět do metropole cestoval přes Pcheng-čcheng (dnes Sü-čou), rodiště Liou Panga, zakladatele dynastie Chan, kde vyzpovídal místní pamětníky. Délka cesty dosáhla 3–4 tisíc kilometrů a trvat mohla 3–4 roky.[13] Na cestách nasbíral množství materiálu pro připravované dějiny.

Po návratu byl jmenován členem císařské družiny (družiník lang-čung). Sloužil u dvora, byl vysílán na diplomatické mise do zahraničí i inspekční cesty do regionů. Například roku 115 př. n. l. vyjednával s panovníkem Jüe-č’uů spojenectví proti Siungnuům, roku 110 př. n. l. byl vyslán do oblastí Pa a Šu (dnešní S’-čchuan). Po návratu zastihl otce na smrtelné posteli.[14] Otec před smrtí zavázal S’-ma Čchiena k pokračování v jejich rozpracovaném historickém díle, budoucích Zápiscích historika. Po tříletém období smutku převzal roku 108 př. n. l. otcův úřad.[15]

Vrchní písař

editovat

Společně se svým učitelem a astronomem Tchang Tuem (唐都) a desítkami dalších učenců[pozn. 3] sestavil nový kalendář, nazvaný „kalendář [éry] tchaj-čchu“ (太初历, tchaj-čchu-li). S vyhlášením nového kalendáře byla totiž vyhlášena i nová éra vlády, éra Nového počátku (tchaj-čchu).[16] Nový kalendář založený na starším lunárním kalendáři (Čuan-sü-li, 顓頊曆; kalendář Čuan-süa) převzatém od dynastie Čchin, znamenal výrazný pokrok v měření času v Číně.[17] Učenci jej vytvořili s vysokou přesností na základě pečlivých astronomických pozorování. V kalendáři tchaj-čchu rok trval 365,25 dní (přesněji   dní) a sestával z 12 lunárních měsíců, každý z nich trval 29,52 dní (  dní).[18]

Ve své funkci relativně snadno shromažďoval podklady pro připravované dějiny – měl přístup do vládních archívů, doprovázel císaře při cestách po zemi. Sběr materiálu dokončil roku 104 př. n. l. a začal sepisovat Zápisky.[19]

Roku 99 př. n. l. se S’-ma Čchien zapletl do případu generála Li Linga, obviněného ze zodpovědnosti za neúspěch tažení proti Siungnuům.[12][20] Generála se zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, a následující rok[21] i uvěznění a obvinění ze zločinu pomluvy císaře, který byl trestán smrtí.[22] Podle tehdejších zákonů se mohl z nejvyššího trestu vykoupit, nebo se nechat vykastrovat. Na výkup neměl prostředky, a muž jeho postavení proto zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, ale tím by zmařil přání otce (i vlastní) dokončit Zápisky, proto si vybral kastraci.[22] Trest byl vykonán roku 97 př. n. l.[15] Z vězení ho propustili nejspíše při všeobecné amnestii roku 96 př. n. l.[23] Poté se zařadil mezi palácové eunuchy ve funkci vrchního tajemníka (čung-šu-ling) ve vnitřním sekretariátu čung-šu.[15][pozn. 4] Upnul se na dokončení Zápisků, k cíli, jenž mu umožnil vyrovnat se s ponížením, kterého se mu dostalo. Své dílo dopsal do roku 93 nebo 91 př. n. l.[15] Kromě Zápisků zmiňují Chan-šu, dějiny dynastie Chan sepsané počátkem 2. století, také osm S’-ma Čchienových popisných básní fu ().[22] Za základní kámen čínské prózy je dnes považován jeho Dopis Ren Anovi, který pojednává o jeho utrpení během aféry Li Ling i o psaní Zápisků. Obsahuje často citovanou větu „Je jen jedna smrt. Pro některé je těžká jako hora Tchaj-šan, pro jiné je lehká jako husí peří. Rozdíl je jen v tom, k čemu smrt používají.“ Tento citát se stal jedním z nejznámějších v celé čínské literatuře.[24][25]

O závěru jeho života není mnoho známo, zemřel snad roku 86 př. n. l.[11], zvažována jsou ale i jiná data: kolem roku 90 př. n. l.,[12] v letech 86/85 př. n. l. nebo až roku 78 př. n. l.[22] nejopatrnější historikové považují rok jeho smrti za nezjistitelný.[11]

Zápisky historika

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Zápisky historika.
 
První stránka 2. kapitoly („Dynastie Sia“) Zápisků historika

Nejdůležitějším dílem S’-ma Čchiena jsou Zápisky historika, neboli Kniha vrchních písařů (pod tímto názvem roku 2012 vyšel v nakladatelství Karolinum obsáhlý výbor v překladu Olgy Lomové).[26] Jeho novátorská historická práce překonala úroveň tradičních čínských dynastických kronik. Kroniky ve stručných zápisech zachycovaly události u dvora toho kterého státu. S’-ma Čchien naproti tomu popisuje dějiny čínských států a říší i okolních národů po dobu dvou tisíciletí – od mytických dob po jeho současnost.[27] O posledním století, vládě dynastie Chan, měl nejvíce informací, a tak je mu věnována polovina Zápisků.[28]

Ve svém díle se S’-ma Čchien snažil se pochopit „cestu Nebes“, logiku vzestupu a úpadku států a dynastií a objasnit principy života v Podnebesí. Vzhledem ke svým neblahým zkušenostem s poměry u císařského dvora je v Zápiscích otevřený a kritický, především k císaři Wu-timu.[28]

Zápisky historika sestávají ze 130 kapitol, mají přes půl miliónu znaků čínského písma.[27] Kompozičně jsou složitým dílem, rozděleným na části uspořádané chronologicky i tematicky. Sestávají z pěti oddílů: nejdříve je ve 12 kapitolách „Kořenů a počátků“ podán přehled dvou a půl tisíciletí čínských dějin od Žlutého císaře po současnost autorů; klíčové události jsou znovu shrnuty v 10 kapitolách chronologicky uspořádaných „Tabulek“;[29] následuje 8 kapitol „Pojednání“ rozebírajících témata podle autorů významná pro správnou vládu – hudbu, obřady, kalendář, věštění a hospodářství; 30 kapitol „Dědičných rodů“ rekapituluje čínskou historii tentokrát z pohledu regionů, zahrnují i životopis Konfucia a některých významných císařských pomocníků a rádců; a konečně 70 kapitol „Příběhů“ obsahuje biografie významných osobností. Zpravidla se v kapitole autor věnuje jednomu či dvěma hrdinům, několik kapitol jsou však kolektivní životopisy několika osob spojených povoláním či postavením a mezi „Příběhy“ jsou zahrnuty jsou i historie nečínských států a národů sousedících s říší Chan. Poslední kapitola „Příběhů“ je věnována S’-ma Čchienovu rodu a samotným Zápiskům.[29][30]

Zápisky historika byly soukromým dílem, nikoliv oficiální prací, což autorovi umožnilo využít méně formální sloh. Pro výstižné charakteristiky postav, neochvějnou snahu o pravdivost díla, kritické hodnocení vlád a císařů, jednoduchý a současně živý jazyk, se dílo stalo literárním vzorem pro historiky i spisovatele následujících staletí. Autory pozdějších dějin dynastií byla kromě jazyka a stylu přejímána i jeho struktura.[31]

Kniha měla obrovský vliv na čínskou kulturu. Zavedla některé pojmy, jimiž Číňané začali strukturovat své dějiny a dějiny svého myšlení - například pojem taoismus, do té doby neznámý, který takto oddělil učení Lao-c' od hlavního proudu čínského myšlení. Dalším takovým pojmem je legismus, jímž byla jistá tradice rovněž vyňata z hlavního konfuciánského proudu a osamostatněna. Řadu těchto pojmů vymyslel již S’-ma Tchan.[32]

Překlady Zápisků historika

editovat
  • S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 648 s. ISBN 978-80-246-2154-8. Překlad zhruba čtvrtiny díla doplněný úvodní studií. 
  • СЫМА, Цянь. Исторические записки. В 9 т. Překlad Р. В. Вяткин et al. М.: Наука (Главная редакция восточной литературы)-Восточная литература, 1972–2010. («Памятники письменности Востока»; sv. XXXII). ISBN 5-02-018264-8. (rusky) Úplný překlad v devíti svazcích. 
  • SSU MA, Ch’ien. The Grand Scribe’s Records. Překlad William H. Niehauser et al. Bloomington: Indiana University Press, 1994–. (anglicky) Nedokončený překlad do angličtiny, roku 2010 vyšel šestý svazek. 
  • Records of the Grand Historian: Han Dynasty I. – II. Překlad Burton Watson. New York – Hong Kong: Renditions – Columbia University Press, 1993. (anglicky) Překlad částí Zápisků vztahujících se k dynastii Chan. 
  • Records of the Grand Historian: Qin Dynasty. Překlad Burton Watson. New York – Hong Kong: Renditions – Columbia University Press, 1993. Dostupné online. (anglicky) Překlad částí Zápisků vztahujících se k dynastii Čchin. 
  • Le mémoires historique de Se-ma Ts'ien. Překlad Edouarde Chavannes. Paris: Ernest Leroux, 1895–1905. Dostupné online. (francouzsky) Vydáno též Paris: Maisonneuve, 1962. Překlad části Zápisků. 

Zajímavost

editovat

S’-ma Čchienovo jméno nese planetka hlavního pásu 12620 Simaqian.[33]

Poznámky

editovat
  1. Do evropských jazyků překládáno i jako dvorský astrolog, historik, archivář či vrchní úředník, v závislosti na tom, jakou stránku jeho povinností překladatelé zdůrazňují.[7]
  2. S’-ma Čchien datum svého narození nezmiňuje, raní komentátoři uvádějí roky 135 (S’-ma Čeng) a 145 (Čan Šou-ťie) př. n. l., diskuze se vede v zásadě o těchto dvou datech, byť japonští a čínští historikové navrhují i roky 129, 150 a 163 př. n. l. K roku 135 př. n. l. se v úvodní stati u Vjatkinova překladu Zápisků historika přiklání ruský historik Michail Krjukov;[10] nejběžněji je však uváděn rok 145 př. n. l., kterého se drží i Olga Lomová v úvodní studii svého výboru ze Zápisků.[11]
  3. Mimo jiné Teng Pchingem (邓平) a Luo Sia-chungem (落下闳).
  4. Krjukov jeho úřad nazývá strážce císařské pečeti.[23]

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků S’-ma Čchien na slovenské Wikipedii a Сыма Цянь na ruské Wikipedii.

  1. Biografická databáze čínských historických postav.
  2. KLEIN, Esther S. Reading Sima Qian from Han to Song: The Father of History in Pre-Modern China. [s.l.]: BRILL 449 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-37687-8. (anglicky) Google-Books-ID: LdJ7DwAAQBAJ. 
  3. STUURMAN, Siep. Herodotus and Sima Qian: History and the Anthropological Turn in Ancient Greece and Han China. Journal of World History. 2008, roč. 19, čís. 1, s. 1–40. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 1045-6007. 
  4. a b КРЮКОВ, М. В. Сыма Цянь и его «Исторические записки». In: СЫМА, Цянь. Исторические записки (Ши цзи). Т. I.. 2., opravené a doplněné. vyd. М: «Восточная литература» РАН, 2001. Úvodní stať M. V. Krjukova k prvnímu dílu překladu Zápisků historika. [Dále jen Krjukov]. ISBN 5-02-018277-X, ISBN 5-02-018264-8. S. 16. (rusky)
  5. David. Sima Qian and His Life Experiences [online]. Seeraa International [cit. 2012-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-11. (anglicky) 
  6. Krjukov, s. 17.
  7. a b LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In: S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. [Dále jen Lomová (Úvodní studie)]. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80, na s. 39.
  8. THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-10-16]. Kapitola Persons in Chinese History - Sima Qian 司馬遷. Dostupné online. (anglicky) 
  9. КРОЛЬ, Ю.Л. Сыма Цянь [online]. Синология.Ру, 2009–2014 [cit. 2014-03-07]. Stať z ДуXовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / Гл. ред. М.Л.Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. - М.: Вост. лит., 2006. Т. 1. Философия / ред. М.Л.Титаренко, А.И.Кобзев, А.Е.Лукьянов. - 2006. - 727 с. С. 401-403. Dostupné online. (rusky) 
  10. Krjukov, s. 18–19.
  11. a b c Lomová, s. 23.
  12. a b c YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong: City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, ISBN 9789629371401. S. 300. (anglicky) 
  13. Krjukov, s. 20–21.
  14. Krjukov, s. 21–22.
  15. a b c d Lomová, s. 41.
  16. Krjukov, s. 23.
  17. Ye, s. 326.
  18. DENG, Yinke. Ancient Chinese Inventions. 3., ilustrované a přepracované. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. 155 s. ISBN 0521186927, ISBN 9780521186926. S. 78. (anglicky) 
  19. Krjukov, s. 24.
  20. Krjukov, s. 25.
  21. NIENHAUSER, JR., William H. Sima Qian and the Shiji. In: FELDHERR, Andrew; HARDY, Grant. The Oxford History of Historical Writing: Volume 1: Beginnings to ad 600. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 978-0-19-921815-8. S. 463–484, na s. 468. (anglicky)
  22. a b c d DURRANT, Stephen. Ssu-ma Ch'ien. In: WILLIAM H., Nienhauser. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington, Indiana: Indiana University Press, 1986. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 722. (anglicky)
  23. a b Krjukov, s. 27.
  24. KNECHTGES, David R. "Key Words," Authorial Intent, and Interpretation: Sima Qian's Letter to Ren An. Chinese Literature: Essays, Articles, Reviews (CLEAR). 2008, roč. 30, s. 75–84. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 0161-9705. 
  25. SCHWERMANN, Christian. Stephen Durrant, Wai-yee Li, Michael Nylan and Hansvan Ess. The Letter to Ren An and Sima Qian’s Legacy.. The American Historical Review. 2017-10-01, roč. 122, čís. 4, s. 1194–1195. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 0002-8762. DOI 10.1093/ahr/122.4.1194. 
  26. S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 648 s. ISBN 978-80-246-2154-8. Překlad zhruba čtvrtiny díla. 
  27. a b Krjukov, s. 15.
  28. a b Ye, s. 301.
  29. a b Lomová, s. 64–66.
  30. ALLEN, Joseph Roe. An Introductory Study of Narrative Structure in the Shi ji. Chinese Literature: Essays, Articles, Reviews (CLEAR). 1981, roč. 3, čís. 1, s. 31–66. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 0161-9705. DOI 10.2307/495336. 
  31. Ye, s. 306.
  32. SMITH, Kidder; TAN, Sima. Sima Tan and the Invention of Daoism, "Legalism," "et cetera". The Journal of Asian Studies. 2003, roč. 62, čís. 1, s. 129–156. Dostupné online [cit. 2021-10-03]. ISSN 0021-9118. DOI 10.2307/3096138. 
  33. JPL Small-Body Database Browser : 12620 Simaqian (6335 P-L) [online]. NASA, Jet Propulsion Laboratory, rev. 2008-3-5 [cit. 2012-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • LOMOVÁ, Olga. Písaři? Astrologové? Historici? : K počátkům historiografie v Číně. In: S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 23–80.
  • WATSON, Burton. Ssu-ma Ch'ien: Grand Historian of China. New York: Columbia University Press, 1958. xii, 276 s. (anglicky) 
  • YANG, Hsien-yi; YANG, Gladys. Records of the Historians. Hong Kong: Commercial Press, 1974. 461 s. (anglicky) 
  • КРОЛЬ, Юрий Львович. Сыма Цянь-историк. М.: Наука, Главная редакция восточной лит-ры, 1970. 447 s. (rusky) 

Externí odkazy

editovat