Sítinovité

Sítinovité
	Bika lesni (Luzula sylvatica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	jednoděložné (Liliopsida);
Řád	lipnicotvaré (Poales);
Čeleď	sítinovité (Juncaceae); Juss., 1789
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sítinovité (Juncaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu lipnicotvaré (Poales). Jsou to převážně byliny s přízemními trávovitými listy a nenápadnými drobnými květy v květenstvích. Čeleď zahrnuje asi 430 druhů v 7 rodech a je rozšířena téměř po celém světě. V České republice ji zastupují rody bika a sítina.

Popis

Jedná se o byliny, výjimečně keře. Jsou to jednoleté nebo vytrvalé pozemní rostliny, nebo vodní rostliny kořenící ve dně, pokud jsou vytrvalé, pak zpravidla s hlízami nebo oddenky. Jsou to jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy, vzácně dvoudomé. Listy jsou často nahloučeny na bázi, vzácněji nikoliv, jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, uspořádané nejčastěji trojřadě, vzácněji dvouřadě, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, ploché či žlábkovité nebo svinuté, někdy jsou dokonce oblé, žilnatina souběžná. Okraje listových pochev jsou srostlé nebo volné. V některých případech jsou listy částečně až silně redukovány (někdy z nich zbyly pouze listové pochvy, např. sítina rozkladitá – Juncus effusus) a fotosyntetickou funkci listů pak přebírá stonek. Na svrchní straně báze čepele listu je většinou přítomen jazýček. Květy jsou oboupohlavné, vzácně jednopohlavné, jsou v květenstvích, zpravidla ve vrcholících, kruželech, hlávkách či chocholících. Květenství, větve květenství a květy často podepřeny listeny, někdy je listen na bázi květenství ve tvaru toulce. Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, vzácně jen 3 v 1 přeslenu. Okvětní lístky jsou často nenápadné, hnědé či zelené, ale někdy nápadnější, bílé, purpurové, černé či průhledné. Tyčinek je 6 ve 2 přeslenech, vzácně 2-3 v 1 přeslenu, tyčinky jsou volné. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, blizny zpravidla 2, semeník je svrchní. Plod je suchý, většinou pukavý, vzácně nepukavý, převážně tobolka.

Rozšíření

Je známo asi 7 rodů a asi 430 druhů^[1], které jsou rozšířeny téměř po celém světě, v tropech ale zpravidla jen v horách.

V ČR rostou zástupci pouze 2 rodů: sítina (Juncus) a bika (Luzula), celkem asi 30 druhů.

Taxonomie

Starší taxonomické systémy často řadily čeleď Juncaceae do samostatného řádu sítinotvaré (Juncales). Rod Prionium, který je domovem v Jižní Africe a byl dříve často řazen mezi sítinovité, systém APG II řadí do čeledi Thurniaceae.^[1]

Zástupci

bika (Luzula)
sítina (Juncus)^[2]

Seznam rodů

Andesia, Distichia, Juncus, Luzula, Marsippospermum, Oxychloe, Rostkovia

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

Literatura

Květena ČR: 8 díl

Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu sítinovité na Wikimedia Commons
Taxon Juncaceae ve Wikidruzích

[rfr1-1] ttp://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/

[bsl-2] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[1]

[2]

Sítinovité
Bika lesni (Luzula sylvatica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	jednoděložné (Liliopsida)
Řád	lipnicotvaré (Poales)
Čeleď	sítinovité (Juncaceae) Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.