Sámské jazyky
Sámské, saamské neboli laponské jazyky je skupina ugrofinské větve uralských jazyků, kterým hovoří Sámové převážně v Laponsku, severní Evropě (v částech severního Finska, Norska, Švédska a úplného severozápadu Ruska). V závislosti na povaze a podmínkách existuje dělení na deset nebo více sámských jazyků.
| Sámské jazyky | |
|---|---|
 1. Jižní sámština, 2. Umeská sámština, 3. Piteská sámština, 4. Luleská sámština, 5. Severní sámština, 6. Skoltská sámština, 7. Inarijská sámština, 8. Kildinská sámština, 9. Terská sámština | |
| Rozšíření | Norsko, Švédsko, sever Finska, Murmanská oblast (Rusko) |
| Počet mluvčích | 25 000 - 30 000 |
| Počet jazyků | 12 z toho 9 živých |
| Klasifikace | |
| ISO 639-2 | smi |
| Dělení | |
Historie názvu
editovatTradičnější označení laponština, které se uchytilo v mnoha jazycích Evropy, je exonymem, které obyvatelé získali kdysi s pejorativním nádechem od germánského obyvatelstva dle Lappi - hařík (dle způsobu odívání, přičemž později pejorativní nádech vymizel). Novější varianta sámština vychází ze sámského endonyma.[1][2][3][4]
Popis
editovatSámské jazyky, stejně jako ostatní uralské jazyky, patří typově především k aglutinačním jazykům, tzn. že k základu slova se připojují gramatické morfémy, kterým v jazycích jiného typu funkčně odpovídají celá slova. S aglutinací souvisí například výskyt posesivních sufixů. Dále v sámských jazycích chybí kategorie rodu, člen, do jisté míry v nich lze najít vokálovou harmonii, jestliže ji nechápeme pouze jako jednoduchou alternaci předních a zadních samohlásek koncovek a přípon. Sámské jazyky mají menší počet pádů, než je tomu běžné u jiných jazyků této skupiny. Obvyklými pády jsou nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ a essiv. Sámská slovesa mají i tvar duálu pro vyjádření dvou životných osob. Sámská adjektiva mají dva základní tvary: tvar atributivní a predikativní, tzn. že užití jednoho z těchto tvarů závisí na postavení adjektiva ve větě – je-li atributem, nebo částí predikátu.
Dělení
editovatSámové dodnes mluví devíti sámskými jazyky, ve dvou zaniklých se dochovaly texty. Mnoho těchto jazyků má navíc několik dialektů, takže mezi jednotlivými jazyky jsou plynulé přechody.
Dělení podle Ethnologue:[5]
- Východosámské jazyky - akkalská sámština, inarijská sámština, kildinská sámština, skoltská sámština, terská sámština
- Západosámské jazyky
- Severní západosámské jazyky - severní sámština, lulejská sámština, pitejská sámština
- Jižní západosámské jazyky - umejská sámština, jižní sámština
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ PŘIBÁŇ, Pavel. Sámové v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku (analýza politického vývoje a sámské samosprávy). 2010 [cit. 2023-05-08]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Tomáš Lebeda. s. 5, 9. Dostupné online.
- ↑ GRIMES, Barbara F; GRIMES, Joseph Evans, Summer Institute of Linguistics. Ethnologue. Michigan: SIL International, 2000. 966 s. Dostupné online. ISBN 1-55671-103-4. S. 54, 688, 695. (anglicky)
- ↑ International Union of Anthropological and Ethnological Sciences Commission on Nomadic Peoples. Nomadic Peoples. [s.l.]: Commission on Nomadic Peoples, 1983. Dostupné online.
- ↑ Ole Magnus Rapp; Catherine Stein. Sámis don't want to be 'Lapps'. Aftenposten. Aftenposten, 2008-02-08. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ http://www.ethnologue.com/show_family.asp?subid=1159-16
Literatura
editovat- Kovář, Michal 2009 „Stručný přehled rysů severosámské gramatiky“ IN Hingarová – Hubáčková – Kovář : Sámové, jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec, Mervart.
- Hingarová, Vendula 2009. "Vitalita sámštiny napříč generacemi". IN Hingarová – Hubáčková – Kovář : Sámové, jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec, Mervart.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu sámské jazyky na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo sámština ve Wikislovníku
