Wikipedie

Ryšánové z Modřic

Ryšánové z Modřic (též Ryšanové z Modřic) byli moravský šlechtický rod. Jejich prokazatelně nejstarší předkové a příbuzní se připomínají v polovině 15. století, původně šlo o příslušníky brněnského měšťanstva.[1] Rod vymřel po meči patrně ve druhé polovině 16. století.

Ryšánové z Modřic
(Ryšanové z Modřic)
Erb rodu Ryšánů z Modřic
ZeměMoravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
TitulyErbovní měšťané, vladykové
ZakladatelJan Ryšán
Rok založení15. století
Vymření po meči2. polovina 16. století
Vymření po přeslicipo roce 1629
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Kapitola, věnovaná Ryšánům z Modřic, na stránkách Paprockého Zrcadla slavného Markrabství moravského (1593)

Podle renesančního heraldika a rodopisce Bartoloměje Paprockého z Hlohol (1540/1543–1614) byl jedním z prvních prapředků rodu jistý Petr Ryšán z Modřic, který měl v roce 1417 odprodat několik svých lánů a podsedků vladykům z Kostelce; týž autor uvádí, že ještě v roce 1593 byl údajně v brněnském dominikánském kostele k vidění náhrobní kámen s letopočtem 1360 a erbem rodu Ryšánů, z nějž už ale nebylo možné přesně zjistit, kterému členovi rodu náleží.[2] Souvislou genealogii je tak možno odvíjet až od Jana (Hanse) Ryšána, zámožného brněnského měšťana, který se živil jako obchodník s vínem a suknem.[1] Spolu s blíže neznámou manželkou Kateřinou zakoupili v roce 1456 ves Vítovice u Rousínova a roku 1464 jim Václav Perman intabuloval Řečkovice i s tvrzí a patronátním právem k místnímu kostelu.[3][4] Mezi léty 1464–1473 se podruhé oženil s Dorotou, dcerou někdejšího moravského nejvyššího sudího Zbyňka Doubravky z Doubravice († 1446) a Elišky z Cimburka, které pojistil důchod na Želešicích.[1] V témže období se v písemných pramenech objevuje osoba Matyáše Ryšána či Reisnara z Modřic, snad Janova blízkého příbuzného, jemuž k roku 1463 patřil hospodářský dvůr v Chrlicích.[1] Po Janovi zůstaly dcery Regina (manželka brněnského měšťana Hericha Špána), Marta (v roce 1494 držela dvůr v Řečkovicích), Kateřina (provdaná za olomouckého advokáta Lukáše Žalčara z Loděnice) a syn Václav, pokračovatel rodu, jenž na sklonku 15. století držel díl biskupského lenního statku Želešice.[5] Paprocký udává, že z roku 1493 pocházel náhrobní kámen blíže neznámého Ryšána z Modřic, který se roku 1593 nacházel v původním brněnském františkánském klášteře.[2]

 
Erb rodu Ryšánů z Modřic dle Zrcadla slavného Markrabství moravského (1593)

Václavův syn Jan († 1562) byl držitelem hospodářského dvora v Modřicích. Jeho manželkou se stala Bohunka z Drnovic, dcera Bohuslava z Drnovic († 1548) a Aleny, členky napajedelské větve rodu Žerotínů.[6][7] Roku 1545 přijal od olomouckého biskupa Jana Dubravia (episkopát 1541–1553) v léno polovinu Želešic, kterou po jeho smrti v roce 1562 převzali synové Jan, Václav a Jindřich Ryšánové z Modřic. Kromě nich měl ještě dceru Dorotu, jež byla manželkou Jana Morkovského ze Zástřizl.[1] Václav a Jindřich odprodali své podíly na želešickém léně už v roce 1564 Janovi Pačlavskému z Hofu,[5] ale Jan Ryšán z Modřic si svůj díl ponechal a je zde uváděn ještě v roce 1570. Z Janova prvního manželství s Kateřinou z Čertorej pocházela zřejmě nejvýznamnější členka rodu Ryšánů, Andělína Ryšánová z Modřic († po 1629), která se počátkem 80. let 16. století provdala za trojnásobného vdovce Jana Losinského ze Žerotína († 1608).[8] Do manželství přinesla věno ve výši 1 000 kop grošů českých, k nimž jí její manžel roku 1586 připsal coby nadvěno dalších 2 500 kop grošů, pojištěných na Rapotíně, Petrově nad Desnou, Vikýřovicích a nově zbudovaném zámku ve Velkých Losinách.[8][9][10] V tamním rytířském sále dal pak postavit 3,50 m vysoká majoliková kamna, dekorovaná glazovanými erby rodu Ryšánů z Modřic a jejich erb i s iniciály Andělíny Ryšánové byl ve formě intarzie vyveden též na několika dveřích v zámeckém interiéru.[11][12] Po manželově smrti v roce 1608 pobývala společně s rodinou svého mladšího syna Přemyslava (II.) ze Žerotína († 1652) na panském dvoře Vízmberku a žila ještě 7. dubna 1629, kdy se o ní ve své korespondenci zmínil Karel Zdeněk Žampach z Potštejna.[9] Pravděpodobně šlo o poslední členku rodu Ryšánů z Modřic vůbec.

Erb

editovat

Ryšánové z Modřic nosili modrý štít, v něm dvě zlatá břevna, mezi nimi dvě a v patě štítu zpravidla jednu zlatou růži. Podle Paprockého byl erb kryt dvěma turnajovými helmy; helm heraldicky vpravo měl mít přikryvadla modro-zlatá, nad nimi listovou korunku a v klenotu modré rozkřídlené orličí křídlo s břevny a růžemi jako ve štítě. Přikryvadla levého helmu byla pak rovněž modro-zlatá s býčím rohem v klenotu.[2] Heinrich von Kadich s Konrádem Blažkem i Josef Pilnáček však uvádějí mírně odlišné varianty erbu, lišící se jak v počtech a podobě helmů, tak ve výzoru klenotu a z něj vycházejících přikryvadel.[13][1]

Majetek

editovat
 
Zámek v Řečkovicích stojí na místě tvrze, kterou od roku 1464 drželi Ryšánové z Modřic

Kromě několika svobodných hospodářských dvorů na Brněnsku (Chrlice, Modřice) v průběhu dějin drželi tyto statky:



Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. 1. vyd. Vídeň: Josef Pilnáček, 1930. 630 s. S. 288–289. 
  2. ↑ a b c PAPROCKÝ Z HLOHOL A PAPROCKÉ VŮLE, Bartoloměj. Zrcadlo slavného Markrabství moravského, v kterémž jeden každý stav, dávnost, vzáctnost i povinnost svau uhléda, krátce sebrané a vydané roku 1593 skrze Bartoloměje Paprockého. Reprint 1. vyd. Ostrava: Genealogická agentura, 1993. ISBN 80-900647-1-X. S. CCCLXVI. 
  3. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 209. 
  4. ↑ MUSIL, František. Neznámé zámky Moravy a Slezska. 1. vyd. Ostrava: Šmíra-Print, 2015. ISBN 978-80-87427-97-2. S. 350. 
  5. ↑ a b Hosák 2004, s. 220.
  6. ↑ STIBOR, Jiří. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. Redakce Milan Myška, Lumír Dokoupil. První. vyd. Sešit 10. (22.). Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2007. S. 108.
  7. ↑ Pilnáček 1930, s. 136.
  8. ↑ a b Stibor 2007, s. 121.
  9. ↑ a b POLÁCH, Drahomír. Osudy losinských paní v 16. a 17. století. Cour d'honneur. 1998, čís. 1, s. 35–40. 
  10. ↑ MATĚJEK, František. Moravské zemské desky 1567–1642. III. díl. Kraj Olomoucký.. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1953. S. 127. 
  11. ↑ POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem II. 1. vyd. Štíty: Pavel Ševčík-Veduta, 2017. ISBN 978-80-86438-71-9. S. 116–126. 
  12. ↑ BŘEZINA, Jan. Vlastivěda a místopis okresů Šumperského, Staroměstského a Vízmberského z roku 1932. 2. doplněné a upravené. vyd. Štíty: Pavel Ševčík-Veduta, 2021. ISBN 978-80-86438-83-2. S. 187. 
  13. ↑ VON KADICH, Heinrich; BLAŽEK, Conrad. Der mährische Adel. 1. vyd. Nürnberg: Bauer und Raspe, 1899. S. 237.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ryšánové_z_Modřic&oldid=24381483“