Rudolf Pohl
Rudolf Pohl (8. března 1912[1] Olomouc – 14. června 1951 Brněnská káznice) byl český úředník a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.[2]
| Rudolf Pohl | |
|---|---|
| Narození | 8. března 1912 Olomouc  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. června 1951 (ve věku 39 let) Brněnská káznice  Československo |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Národnost | česká |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatNarodil se v roce 1912 v Olomouci otci Rudolfovi a matce Marii.[3] V dětství nejprve navštěvoval obecnou školu v Luběnicích, ve studiu poté pokračoval na měšťanské škole a svá studia završil na vyšší průmyslové škole, na níž získal výuční list s stal se zedníkem. Učil se přitom v Lutíně.[4] Po studiu pracoval ve funkci stavebního asistenta ve Studnici a žil v Pustiměři. Angažoval se v místní organizace spolku Sokol. V Pustiměři byl v rámci organizace do roku 1947 okresním náčelníkem.[5] Byl ženatý se svou ženou Helenou.[6]
V letech 1934 až 1939 působil v Československé armádě, konkrétně u cyklistického praporu v Olomouci. Po německé okupaci Československa byl, již ve funkci četaře, demobilizován. Poté pracoval v Pustiměři jako správce místní cihelny. Během druhé světové války se pokusil emigrovat ze země. Dopaden měl být u hranic nedaleko Jugoslávie. Poté byl uvězněn a postupně přemisťován mezi koncentračními tábory (konkrétně Dachau, Mauthausen a Gusen).[6] Věznění ovšem přežil a po konci války se odešel zpět do Pustiměře. Začal zároveň pracovat jako technický úředník a ještě v roce 1945 se stal členem České strany národně sociální. Byl poté rovněž členem Svazu osvobozených politických vězňů ve Vyškově.[4]
Po únoru 1948
editovatPo komunistickém převratu v roce 1948 se měl podle obvinění Státní bezpečnosti zapojit do protikomunistického odboje. Podle své výpovědi nesouhlasil s nastoupivším režimem a poté, co se doslechl o odbojové organizaci kolem Petra Křivky, se do ní na jaře 1949 zapojil.[7] Poté začal na Vyškovsku vytvářet protirežimní odbojovou skupinu, jejíž cílem bylo například shromažďování zbraní či dokonce příprava na seskok parašutistů ze západu.[6] V rámci své činnosti měl navíc vypracovat plán na atentát na stranického funkcionáře KSČ Ottu Šlinga (který byl přitom tou dobou již ve vazbě a i vůči jeho osobě byl připravován politický proces). Zatčen byl v srpnu 1949.[8]
Za trestné činy velezrady a vyzvědačství byl v březnu 1951 odsouzen k trestu smrti a ztrátě občanských práv na dobu 10 let.[8] Proti rozsudku se odvolal, ale v dubnu 1951 rozsudek potvrdil Nejvyšší soud.[6] Popraven byl v červnu 1951.[9] Již v roce 1956 poté soud konstatoval, že udělený trest byl nepřiměřeně přísný. V Pustiměři byla k uctění jeho památky v roce 2006 instalována pamětní deska.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rudolf Pohl. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
- ↑ seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Třetí odboj - Pohl, Rudolf. tretiodboj.sdruzenipamet.cz [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d TRKAN, Tomáš. Brněnský státní soud v letech 1948–1952: Popravení v Brně. is.muni.cz. Dostupné online.
- ↑ Pomník osvobození | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Vojenská pietní místa v Praze 8 ( strana 4 ). SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.