Rudolf I. z Vermandois
Rudolf I. z Vermandois (francouzsky Raoul le Vaillant nebo Raul le Borgne, 1094 – 13. října 1152)[1] byl hrabě z Amiens, Vermandois a Valois, francouzský senešal a regent království z dynastie Kapetovců. Během svého života byl jedním z nejvlivnějších velmožů na královském dvoře,[2] svým manželským životem si přivodil vyobcování z náruče církve svaté.
| Rudolf I. z Vermandois | |
|---|---|
| hrabě z Amiens, Vermandois a Valois | |
 Nákres Rudolfovy pečeti | |
| Narození | 1094 |
| Úmrtí | 13. října 1152 |
| Pohřben | klášter Crépy |
| Manželky | Eleonora z Blois Petronila Akvitánská Laureta Flanderská |
| Potomci | Hugo II. z Vermandois Alžběta z Vermandois Rudolf II. z Vermandois Eleonora z Vermandois |
| Dynastie | Dynastie z Vermandois |
| Otec | Hugo I. z Vermandois |
| Matka | Adelaida z Vermandois |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatRudolf byl synem Huga z Vermandois (bratra francouzského krále Filipa I.) a Adély, dcery a dědičky hraběte Herberta z Vermandois. Po otcově smrti ve Svaté zemi roku 1101 převzal hraběcí titul, ale skutečné vlády se dočkal až roku 1117.[2] Roku 1128 přišel při obléhání hradu Livry o oko a jeho královský bratranec Ludvík VI. utrpěl zranění na noze. Těžce zraněného Rudolfa jmenoval po Štěpánovi z Garlande francouzským senešalem.[3] Úřadu se však fakticky ujal až o tři roky později, v roce 1131.[4]
Okolo roku 1138 byl Rudolf krátce v opozici vůči mladému Ludvíkovi VII. a podporoval královnu vdovu Adélu Savojskou. O rok později došlo mezi hrabětem a králem k usmíření.[1] Život si opět zkomplikoval roku 1142 zapuzením své ženy Eleonory kvůli Petronile, sestře královny Eleonory. Příbuzenství, tak potřebné pro rozluku s první manželkou, mu odsvědčili tři vysoce postavení biskupové.
| „ | Zvěst o křivé přísaze se rozšířila po celém kraji a přičiněním Thibauda ze Champagne se dostala až k papežskému dvoru. Raoulem zapuzená manželka byla jeho neteří a on tu pohanu nemohl snést... | “ |
| — Heřman z Tournai[5] | ||
Zapuzená žena byla sestrou,[6] ne neteří hraběte ze Champagne a na její stranu se postavil i Bernard z Clairvaux. Následoval koncil v Lagny, který potvrdil platnost Rudolfova prvního manželství, suspendoval tři provinilé biskupy a nad jeho hrabstvím vyhlásil interdikt.[7] Král Ludvík vojensky podpořil svého senešala a pak se celý život trápil výčitkami nad tisíci ubožáky, kteří uhořeli v kostele ve Vitry. Roku 1143 strany uzavřely ve Vitry mír. Exkomunikovaný Rudolf zůstal s Petronilou.
Roku 1146 král přijal kříž a o rok později[8] jmenoval švagra Rudolfa společně s opatem Sugerem a remešským arcibiskupem Samsonem regenty království.[4] V době královy nepřítomnosti se Rudolfovi podařilo vyřešit nepříjemnou záležitost se svou první ženou. Roku 1148 v Remeši došlo k konsistoři, které se zúčastnila i zapuzená choť s příbuzenstvem.
| „ | Stěžuješ si, že se ti nedostalo sluchu, že ti bylo způsobeno násilí, protivná strana tě poškodila, navracím tě do míst spravedlnosti, abyste mohli ty a tvoji lidé, stejně jako i hrabě, vypovědět, co budete chtít... | “ |
| — Římský biskup | ||
Eleonora z Blois však pravila, že zpět muže, jehož duše jí byla uloupena, již nechce a manželství bylo rozvedeno za podmínky, že bude opuštěné ženě vráceno věno. Tehdy vyšlo najevo, že k vrácení věna již došlo a hrabě Theobald již odškodnění za sestřinu pohanu dostal. Přítomní muži církve byli pohoršeni a předpověděli hraběti Rudolfovi za dlouhodobé zostuzování církve chmurný konec.[9]
| „ | Z jeho lože nevzejde nic dobrého | “ |
| — Bernard z Clairvaux[10] | ||
Bernardova předpověď se vyplnila. Petronila časně zemřela. Hrabě Rudolf se roku 1152[1] znovu oženil a již krátce po svatbě onemocněl. Lékař senešalovi zakázal milostné obcování, vášnivý muž jej však neposlechl a za tři dny zemřel.[10] Byl pohřben v opatství Saint-Arnoul v Crépy-en-Valois.[1] Syn Rudolf onemocněl malomocenstvím, dcery byly výhodně provdány, ale zemřely bezdětné.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d www.fmg.ac
- ↑ a b www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 128. Dále jen Francouzští králové.
- ↑ a b BARBER, Malcolm; BATE, Keith. Letters from the East : crusaders, pilgrims and settlers in the 12th-13th centuries. 1. vyd. Farnham: Ashgate Publishing, 2010. 188 s. ISBN 978-0-7546-6356-0. S. 46. (anglicky) Dále jen Letters.
- ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. České Budějovice: Garamont, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 162. Dále jen Rytíř.
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ Rytíř, str. 163
- ↑ Francouzští králové, str. 138
- ↑ Rytíř, str. 164–165
- ↑ a b Rytíř, str. 165
Literatura
editovat- BARBER, Malcolm; BATE, Keith. Letters from the East : crusaders, pilgrims and settlers in the 12th-13th centuries. 1. vyd. Farnham: Ashgate Publishing, 2010. 188 s. ISBN 978-0-7546-6356-0. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf I. z Vermandois na Wikimedia Commons - Genealogie (německy)
| Předchůdce: Adéla a Hugo I. |
|
Hrabě z Vermandois Rudolf I. 1102–1152 |
|
Nástupce: Rudolf II. |