Rubén Darío

nikaraguajský diplomat

Rubén Darío, vlastním jménem Félix Rubén García Sarmiento, (18. ledna 1867 Metapa, dnes Ciudad Darío, Nikaragua6. února 1916 León, Nikaragua) byl nikaragujský básník, diplomat a novinář; iniciátor a čelný představitel modernismu (hnutí modernismo) ve španělskojazyčné literatuře, který ovlivnil především španělskou Generaci 98; autor básnických sbírek Prosas profanas y otros poemas (1901), Cantos de vida y esperanza (1905) a El canto errante (1907).

Rubén Darío
Rodné jménoFélix Rubén García Sarmiento
Narození18. ledna 1867
Ciudad Darío
Úmrtí6. února 1916 (ve věku 49 let)
León
Příčina úmrtíjaterní cirhóza
Místo pohřbeníKatedrála Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie
PseudonymEl Príncipe de las Letras Castellanas
Povoláníbásník, novinář, diplomat, reportér, spisovatel a autor autobiografie
Významná dílaAzul
Zpěvy života a naděje
Prosas profanas y otros poemas
Manžel(ka)Rafaela Contreras (1890–1893)
Rosario Murillo (od 1893)
Francisca Sánchez del Pozo (1899–1916)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Publikoval již od čtrnácti let.[1] V roce 1886 opustil Nikaraguu a začal cestovat. Na čas se usadil v Chile, kde v roce 1888 publikoval své první velké dílo, sbírku povídek Azul. Byl v ní ovlivněn parnasismem, ale řada jeho fantastických povídek (a později takových v jeho tvorbě přibývalo, ačkoli již žádné povídky nevydal knižně) již předznamenávala jihoamerický magický realismus.[2]

V roce 1893 se stal kolumbijským konzulem v Buenos Aires. Zde vydal další významné dílo, sbírku Prosas profanas y otros poemas (1896), která tentokrát reagovala na francouzský symbolismus. V roce 1898 se stal evropským dopisovatelem buenosaireských novin La Nación. Sídlil v Paříži a na Mallorce, ale hodně cestoval i po jiných evropských zemích, delší čas pobýval zejména v Itálii. Porážka Španělska ve válce se Spojenými státy v roce 1898 ho přivedla k mnohem většímu zájmu o politiku. Stal se velkým propagátorem solidarity všech španělsky mluvících národů. Tento zlom se dobře odráží v jeho sbírce Cantos de vida y esperanza (1905). V roce 1907 jmenován nikaragujským velvyslancem v Paříži.[1]

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 opustil Evropu. Byl nemocný a neměl dostatek prostředků. Ty se rozhodl získat přednáškovým turné po Severní Americe, ale v New Yorku dostal zápal plic a musel se vrátit do vlasti. Krátce poté zemřel.[3]

Jeho roli ve španělskojazyčné literatuře popsal literární teoretik Ángel Rama slovy: „je to on, kdo rozděluje vody: před Daríem, po Daríovi.“[4]

Fotogalerie

editovat

Bibliografie

editovat

Česky vyšlo

editovat
  • Zpěvy života a naděje, Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1963 (překlad Ivan Slavík)
  • Toulavý zpěv, Praha, Mladá fronta, edice Květy poezie 1979 (překlad Václav Suchý)
  • El retorno de las carabelas (zvláštní číslo časopisu Svět literatury / El mundo de la literatura). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016. ISSN 0862-8440 (print), 2336–6729 (online). Dostupné online
  • Kentaurovy slzy a jiné povídky, Volvox Globator 2019

Reference

editovat
  1. a b Rubén Darío. The Poetry Foundation [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  2. POLÁKOVÁ, Dora. Literatura jako útočiště a prostor pro krásu. iLiteratura [online]. 2019-05-12 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  3. Rubén Darío. Britannica.com [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. RAMA, Angel. Rubén Darío y el modernismo: (circunstancia socioeconómica de un arte americano).. [s.l.]: Ediciones de la Biblioteca de la Universidad Central de Venezuela 136 s. Dostupné online. (španělsky) Google-Books-ID: IYZdAAAAMAAJ. 

Literatura

editovat
  • Poláková, Dora: Mezi propastí a nebem: fin de siècle v prozaickém díle Rubéna Daría, Praha, Karolinum 2017,

Související články

editovat
  • Tereza Dubrovská – česká překladatelka, která přeložila několik jeho básní

Externí odkazy

editovat