Rothschildové

šlechtický rod

Rothschildové jsou dynastie židovských finančníků původem z Německa. V průběhu doby byli a jsou činní v mnoha ekonomických a hospodářských oblastech, mimo jiné v investičním bankovnictví a vinařství. Tento rod německých aškenázských židů původem z Frankfurtu nad Mohanem18. století rozšířil své aktivity po celé Evropě a některým z nich byly uděleny rakouské a britské šlechtické tituly.

Rothschildové
Erb Rothschildů
ZeměNěmecká říšeNěmecká říše Německá říše Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Spojené královstvíSpojené království Spojené království
TitulyBaroni, svobodní páni
Rok založení18.-19. století
Současná hlavaNathaniel Philip Rothschild, Simon de Rothschild, pátý baron Rothschild, David Mayer de Rothschild
Větve roduNěmecká, rakouská, britská, italská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dům ve frankfurtském ghettu, odkud Rothschildové pocházeli

Zakladatelem dynastie Rothschildů je Mayer Amschel Rothschild (původním jménem Mayer Amschel Bauer, 23. února 1744 Frankfurt nad Mohanem19. září 1812 tamtéž). Zkušenosti ve finančnictví získal u bankovní rodiny Oppenheimů v Hannoveru (část této rozvětvené rodiny byla usedlá i v Praze, viz například vrchní rabín David Oppenheim). Po smrti svého otce Mosese Amschela Bauera zdědil jeho obchod ve frankfurtském ghettu a přejmenoval se na Mayer Amsel Rothschild, podle červeného štítu, který visel před otcovým domem. Postupem času se stal velice vlivným a bohatým finančníkem, zvláště díky výnosným obchodům a transakcím a také díky tomu, že se stal správcem obrovského majetku lantkraběte Viléma I. Hesenského.

Mayer Amsel Rothschild se 29. srpna 1770 oženil s Gutele Schnapperovou (1753–1849), měli spolu pět synů a pět dcer. Své finanční impérium rozšířil za hranice Německa tím, že syny poslal do pěti měst v různých evropských zemích, aby tam začali podnikat (Frankfurt nad Mohanem, Vídeň, Londýn, Neapol a Paříž). V případě nepříznivé situace v jedné zemi si měli bratři navzájem pomáhat, což se opravdu dělo, po celou dobu jejich života úzce spolupracovali; každý ve své nové vlasti založil novou větev rodu. Rodinné bohatství mělo dále být zachováváno prostřednictvím dohodnutých svateb mezi bratranci z prvního nebo druhého kolene, hlava rodiny měla zůstat ve Frankfurtu. Posílání zboží mezi syny bylo základem pro mezinárodní přepravní právo v moderním pojetí (z domu do domu). V roce 2005 byl Mayer Amsel Rothschild označen časopisem Forbes jako sedmý nejvlivnější podnikatel všech dob a jako „zakladatel mezinárodního finančnictví“.[1]

První generace

editovat
 
 
 
 
  • Carl Mayer von Rothschild (1788–1855), sídlo: Neapol. Do Neapole se odstěhoval v roce 1821, kde spravoval finance rakouských vojáků. Založil bankovní instituci, která ale existovala jen do roku 1864. Později se přejmenoval z Kalman Rothschild na Carl Mayer von Rothschild.
 
  • James de Rothschild (1792–1868), sídlo: Paříž. Byl nejmladší z pěti bratrů, v roce 1812 odešel do Paříže, kde založil bankovní instituci Rothschild Frères; později se přejmenoval z Jakoba Rothschilda na James de Rothschild. Stal se jedním z nejvýznamnějších francouzských finančníků a sloužil jako poradce francouzských králů. Financoval také výstavbu železnic a dolů. Jeho banku znárodnil spolu s ostatními v roce 1982 François Mitterrand.

Všichni bratři byli 29. září 1822 uvedeni Rakouskem do šlechtického stavu a směli uvádět titul Freiherrsvobodný pán.

Další významní Rothschildové

editovat
 
Rodokmen Rothschildů

(podle data narození)

Aktivity Rothschildů

editovat

Desetiletí po smrti Mayera Amsela Rothschilda se stali Rothschildové nejvýznamnějšími bankéři Evropy, významně přispěli industrializaci Evropy a financovali mimo jiné železnice nebo stavbu Suezského kanálu. Pomocí zvláštního systému půjček učinili francouzskou vládu závislou na jejich (Rothschildovských viz Jan van Helsing "Tajné společnosti ") vlastních bankách, které vlastnili.[zdroj?] Rothschildové také našli zalíbení ve sběratelství cenných předmětů a filantropii.

Stavitelství

editovat
 
Waddesdon Manor

V letech 1874–1889 byla na zakázku Ferdinanda von Rothschild vystavěna rezidence Rothschildů v anglickém Buckinghamshire: Waddesdon Manor, kde se nachází archiv přes 15 000 lahví vín z rothschildovských vinic. James de Rothschild postavil mezi lety 1855–1859 zámek Ferrières en Brie, na konci 19. století postavil Nathaniel Meyer von Rothschild Schloss RothschildDolním Rakousku.

Vinařství

editovat

Rothschildové jsou dodnes velice činní ve vinařství. Nathaniel, třetí syn Nathana, získal v roce 1853 Château Mouton-RothschildBordeaux, James de Rothschild získal v roce 1868, krátce před svou smrtí, renomovanou vinici Château Lafite-Rothschild. Edmond James de Rothschild se stal v roce 1873 vlastníkem Château Clarke a podporoval výstavbu dalších vinic, mimo jiné i u prvních novodobých židovských osadníků v Palestině.

Sionismus

editovat

Rothschildové byli přívrženci vzniku samostatného židovského státu, Edmond James de Rothschild byl patronem prvních novodobých židovských osad v Palestině. Balfourova deklarace, ve které se britská vláda vyjádřila pro založení židovské domoviny v Palestině, byla adresována předsedovi britské sionistické organizace Walteru Rothschildovi, druhému baronu Rothschildovi.

Rothschildové v populární kultuře

editovat

Příběhy rodu Rothschildů byly ztvárněny v řadě děl, např. v hollywoodském filmu The house of Rothschild z roku 1934 nebo v muzikálu The Rothschilds z roku 1970. Za německého nacistického režimu byli Rothschildové v propagandistickém filmu Der ewige Jude (Věčný žid) dáváni jako příklad sílícího vlivu a nečestnosti židovského obyvatelstva.

Ve Francii je jméno Rothschild asociováno s extrémním bohatstvím, le goût Rothschild znamená velice okázalý způsob života; stejně tak jako v Izraeli, kde je rozšířené pořekadlo „kdybych byl Rothschild“.

Konspirační teorie

editovat

Díky svému obrovskému bohatství a vlivu Rothschildové figurují v množství antisemitských a konspiračních teorií.

Americký spisovatel Ezra Pound je při svých rádiových vstupech z Itálie za druhé světové války obvinil z toho, že prostřednictvím bankovních domů zapříčinili obě světové války, aby po nich následně profitovali z půjček centrálním bankám zdevastovaných zemí. Pound měl být po válce souzen za zradu, byl ale prohlášen neschopným předstoupit před soud a dalších třináct let strávil v sanatoriu pro duševně nemocné.

Rothschildové se objevují v teoriích Iluminátů jako jedna ze třinácti dynastií, které vládnou světu, nebo v teorii Nový světový řád (New World Order), kde spolu s Rockefellery, DuPonty, Vanderbilty a členy rodu Bushů jsou jediní praví vládci světového dění.

Rothschildové dnes

editovat

Rothschildové dnes vlastní velké množství podniků a institucí, z nichž jsou nejvýznamnější tyto:

V roce 2003 se spojily francouzské a britské banky vlastněné Rothschildy pod společný holding Concordia BV, s ředitelem Davidem René de Rothschild. Dodnes funguje institut N. M. Rothschild & Sons, který se specializuje na poradenství při akvizicích (v této oblasti je ve Spojeném království druhý nejvýznamnější). V roce 2006 měl zisk před zdaněním 83,2 milionů GBP a aktiva ve výši 5,5 miliard GBP.

Jamesův potomek, Edmond Adolphe de Rothschild (1926–1997) založil LFC Rothschild Group se sídlem v Ženevě, která zahrnuje některé další podniky Rothschildů; specializuje se na asset management a soukromé bankovnictví, stejně tak jako na vinařství, luxusní hotelnictví a jachtařské závody. LFC Rothschild Group v současnosti předsedá Benjamin Rothschild, syn Edmonda Adolpha.

Jakob Rothschild, čtvrtý baron Rothschild (1936–2024) byl vlastníkem IT Capital Partners, největšího investičního trustu ve Spojeném království.

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Rothschild family na anglické Wikipedii a Rothschild na německé Wikipedii.

  1. NOEL, Michael. The Twenty Most Influential Businessmen Of All Time [online]. Forbes, 2005-07-29 [cit. 2007-07-14]. Dostupné online. 
  2. Rothschild.com. www.rothschild.com [online]. [cit. 2008-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-10. 

Literatura

editovat
  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat