Roman Chytilek
Roman Chytilek (* 24. února 1976 Brno) je český politolog a šachista. Ve svém oboru se věnuje především volebním systémům, stranickým systémům, metodologii politologie, teorii her a experimentální politologii. Od roku 2004 působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde kromě pedagogické činnosti zastává také funkci proděkana pro strategii a rozvoj fakulty. Jako šachista je dlouhodobě světovou jedničkou v oblasti korespondenčního šachu.
| doc. PhDr. Roman Chytilek, Ph.D. | |
|---|---|
| Narození | 24. února 1976 (48 let) Brno |
| Alma mater | Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity |
| Povolání | korespondenční šachista, politolog, vysokoškolský učitel a šachista |
| Zaměstnavatelé | Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity (od 2004) Masarykova univerzita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatV roce 2003 absolvoval v oboru politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Zde následně v roce 2007 úspěšně ukončil doktorské studium a v roce 2015 se habilitoval s prací Politické strany v politickém prostoru. Rámec pro analýzu.
Od roku 2004 působí na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, nejprve jako asistent, v letech 2007 - 2015 jako odborný asistent. Na fakultě vyučuje metodologii politologie, experimentální politologii, studium volebních a stranických systémů a teorii her v politickém rozhodování.[1] Od roku 2011 je proděkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Jako výzkumník se v rámci mnoha grantů zkoumal např. mechanické a psychologické účinky volebních systémů, politické strany a reprezentaci zájmů v evropských demokraciích.[1] Byl hlavním řešitelem grantového programu Grantové agentury České republiky, který experimentálně zkoumal volební chování a rozhodování v personalizovaných volbách. Byl také spoluřešitelem v týmu, který integroval ekonomickou a politologickou perspektivu v experimentální analýze opakovaného rozhodování.[2] V současnosti se zabývá na české poměry jedinečnými experimenty, ve kterých zkoumá volební rozhodování a jeho ekonomické i sociálně psychologické aspekty. Zaměřuje se také na experimentální výzkum bezpečnosti.
Byl členem redakční rady recenzovaného odborného periodika Evropská volební studia.[3]
Ve sportovní oblasti dosáhl největších úspěchů v oblasti korespondenčního šachu, kde dlouhodobě drží pozici světové jedničky v ratingu a má titul velmistra. V oblasti praktického šachu získal titul mezinárodního mistra. Rád sleduje, jak je politika reprezentována v seriálech (např. House of Cards), a své poznatky následně využívá i při svých přednáškách.[4] V roce 2012 se zúčastnil debaty na téma přímé volby prezidenta v rámci projektu Masarykovy debaty. Spolu s Tomášem Grulichem argumentovali proti zavedení přímé volby a zvítězili nad týmem Miloše Zemana a politologa Lukáše Jelínka.[5] V roce 2013 se pod záštitou stejného projektu zúčastnil debaty na téma většinového volebního systému, v jehož prospěch argumentoval například tím, že v takovém volebním systému mají voliči větší šanci ovlivnit politický život.[6]
Publikace
editovatOdborné knihy
editovat- 2018: Já platím, já rozhoduji! Političtí podnikatelé a jejich strany (spoluautoři: L. Kopeček, V. Hloušek, P. Svačinová)
- 2014: Politický prostor a politická témata. Studie k soutěži politických stran
- 2012: Teorie a metody politického marketingu (spoluautoři: O. Eibl, A. Matušková, B. Petrová, R. Brtník, M. Gregor, L. Hrbková, S. Hudáčková, O. Kóňa, M. Králíková, A. Macková, E. Pavlová, T. Škrha, M. Žižlavský)
- 2009: Volební systémy (spoluautoři: D. Čaloud, T. Lebeda, J. Šedo)
- 2009: Volební komplexy zemí V4. Studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru (spoluautoři: M. Strmiska, J. Šedo, O. Eibl)
- 2007: Federalism and Multi-Level Polity. The Canadian Case (spoluautoři: N. Hynek, M. Strmiska)
- 2007: Political Parties in Central and Eastern Europe. In Search of Consolidation (spoluautoři: L. Kopeček, V. Stojarová, J. Šedo)
- 2005: Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko-politických systémů (spoluautoři: V. Hloušek, L. Kopeček, M. Strmiska)
Kapitoly v knihách
editovat- 2019: Parties of political entrepreneurs in the Czech Republic and Slovakia: Unfolding tale of multifaceted actors (spoluautorka: P. Svačinová)
- 2017: Stopping the Evil or Settling for the Lesser Evil : An Experimental Study of Costly Voting with Negative Payoffs in a TRS Electoral System (spoluautor: M. Tóth)
- 2017: The Demand Side of Negativity and Privatization in News: Experimental Study of News Consumer Habits (spoluautoři: L. Hrbková, J. Zagrapan)
- 2016: Experimental test of motivated reasoning: Attitudes towards the Czech Presidents (spoluautoři: L. Hrbková, J. Janovský, O. Eibl, J. Zagrapan)
Odborné články
editovat- 2018: Fast, frugal and correct? An experimental study on the influence of time scarcity and quantity of information on the voter decision making process (spoluautor: M. Tóth)
- 2017: Party nomination strategies in flexible-list systems : Do preference votes matter? (spoluautoři: A. Audrey, S. Depauw, M. S. Shugart)
- 2016: Can (Inter-party) Politics “Disappear”?
- 2016: Obrana, akvizice či nesoutěž? Jak se měnila podoba a intenzita soutěže mezi českými stranami v letech 2006–2014? (spoluautoři: L. Linek, O. Eibl)
- 2015: Příliš dobré kauzální argumenty na to, aby byly pravdivé? Experimentalní validita v postlacourovské době (spoluautorka: L. Hrbková)
- 2014: Vzhled jako kognitivní zkratka v politickém uvažování: Experimentální studie vlivu stereotypů na hodnocení politiků v prostředí se silnou přítomností politických témat (spoluautoři: O. Eibl, L. Hrbková, J. Zagrapan, J. Janovský)
- 2013: Předvolební průzkumy veřejného mínění a předpojatost tisku v České republice (spoluautorka: L. Hrbková)
- 2012: Strany a stranické soustavy v Jihovýchodní Asii a Oceánii: subkontinentální rámce, srovnávací výzkum a utváření teorie politických stran (spoluautor: M. Strmiska)
- 2011: Office Allocation in the Czech Government and Chamber of Deputies in Light of Coalition Theory (spoluautorka: P. Svačinová)
- 2011: České politické strany v policy prostoru (spoluautor: O. Eibl)
- 2010: Utváření typologií politických stran a problém jejich teoretického a empirického ukotvení (spoluautor: M. Strmiska)
- 2007: How the Tailor of Marrakesh Suit Has Been Altered: Advantage Ratio as a Tool in Post-Communist Electoral Reforms Research (spoluautor: J. Šedo)
- 2007: FPTP v britských volbách 2005 a kanadských volbách 2006. Dvě strany téže mince?
- 2002: Možnosti a limity analýzy mikrosystémové roviny stranické soutěže - případ Kanady
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b UNIVERZITA, Masarykova. doc. PhDr. Roman Chytilek, Ph.D.. Masarykova univerzita [online]. [cit. 2019-12-03]. Dostupné online.
- ↑ doc. PhDr. Roman Chytilek, Ph.D. | IIPS. www.iips.cz [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-19.
- ↑ Editorial Board – European Electoral Studies [online]. [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAN, David. Politolog Chytilek: Seriál House of Cards politiku znázorňuje velmi přesně. munimedia.cz [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-23.
- ↑ FOJTŮ, Martina. Přímá volba prezidenta? Účastníci debaty byli proti. em.muni.cz [online]. [cit. 2019-12-12]. Dostupné online.
- ↑ FOJTŮ, Martina. Volební systém neměňme, změny jsou třeba jinde. em.muni.cz [online]. [cit. 2019-12-12]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Seznam děl[nedostupný zdroj] v katalogu Národní knihovny ČR, jejichž autorem je Roman Chytilek
- Dvoudílný rozhovor s Romanem Chytilkem o volebním systému, rozhodování voličů a metodě experimentu v politologii: 1. díl, 2. díl
- Debata nad tezí "Český prezident by měl být volen přímo"
- Komentář Romana Chytilka k alternativním volebním systémům
