Wikipedie

Jmenný rod

mluvnická kategorie jmen
(přesměrováno z Rod mužský)

Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí. Jmenný rod je jedním z gramatických (mluvnických) rodů, často se zapomíná na existenci slovesného rodu (genus verbi) a ztotožňuje se jmenný rod s pojmem gramatického rodu, případně se mluví jen o rodu.[1]

Podobně jako v češtině se v mnoha jazycích rozlišuje rod mužský (lat. masculinum, počeštěně maskulinum[2]), ženský (femininum) a střední (neutrum). V různých jazycích se však tento systém rodů liší. Rod často souvisí s biologickou pohlavností a s životností (resp. neživotností) aj., ale je zpravidla od biologické pohlavnosti odlišný, ne zcela jí v některých jazycích odpovídá – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského.

V indoevropských jazycích se původně ve všech rozlišoval rod mužský, ženský a střední. V mnoha románských jazycích však dnes neexistuje rod střední. Naopak v některých severogermánských jazycích, např. ve švédštině, ženský rod splynul s mužským, takto vzniklý rod nazýváme společný (commune) – v jeho rámci pak u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla rozlišujeme podrod mužský, ženský a věcný (pro věci, které nejsou rodu středního). V angličtině zanikl systém mluvnických rodů, zachovalo se pouze rozlišení přirozeného rodu u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla, který se ale objevuje i u některých věcí, např. nebeských těles. Mnohé jazyky kategorii mluvnického rodu vůbec neznají, a to ani u osobních zájmen. Typickým případem jsou ugrofinské jazyky, jako je finština nebo maďarština. V některých jazycích se rozlišují jména do více než tří rodových kategorií a zahrnuje se do nich i kategorie životnosti.

Generický rod

editovat

Gramatický rod ne vždy přímo souvisí s pohlavím. U substantiv neoznačujících živé jedince je mnohdy spíše nahodilý (ten ústav, ale ta instituce; ten kopec nebo vrch, ale ta hora; ten bůh nebo duch, ale to božstvo a ta bytost nebo duše nebo síla nebo moc). Některé výrazy mužského nebo ženského rodu se používají i jako generický rod, tj. obecné označení pro jedince obou rodů, a to buď jako generické maskulinum (zaměstnanec, slon), nebo jako generické femininum (osoba, celebrita, opice, zebra, mrtvola), a to často i v případech, kdy slovo opačného rodu (zpravidla přechýlené) existuje (zaměstnankyně, slonice, opičák), v některých případech existuje i genetické neutrum (klíště, dítě, lamželezo, prase). Vztahem genderů a jazyka se zabývá genderová lingvistika, přičemž v rámci feministické genderové lingvistiky existují přístupy, které brojí zejména proti generickým maskulinům, jimž vytýkají, že v praxi si příjemce sdělení pod nimi představí spíše muže, a prosazují buď paralelní používání výrazů v obou rodech jako rovnocenných, nebo používání bezrodých výrazů, pokud to daný jazyk umožňuje, a v některých případech přechýlené tvary záměrně vytvářejí nebo prosazují (například v češtině hostka vedle slova host). V anglické gramatice rod prakticky zanikl a reliktně zůstal jen ve volbě osobního zájmena (he=on / she=ona / it=ono, him-his/her/its), případně je vnímán v některých částech složených slov (-man).

Rod v češtině

editovat

Čeština rozlišuje rod mužský, ženský a střední, u jmen mužského rodu se dále diferencuje na životná a neživotná. V češtině se jmenný rod podmětu shodou (kongruencí) promítá i do některých slovesných tvarů (příčestí). U některých substantiv gramatický rod kolísá a některá varianta může být příznaková (regionálně, stylisticky apod.). Ke změně rodu slouží tzv. přechylování.

Přehled jazyků

editovat

Jazyky bez mluvnických rodů

editovat

Jazyky se dvěma mluvnickými rody

editovat

Mužský a ženský rod

editovat

Společný a střední rod

editovat

Životný a neživotný rod

editovat

V mnoha těchto jazycích je pojmem "životnost" ve skutečnosti míněna spíše jiná distinkce, např. lidský a ne-lidský, racionální a neracionální, sociálně aktivní a sociálně pasivní aj.

Jazyky se třemi mluvnickými rody

editovat

Mužský, ženský a střední rod

editovat

Tři rody s jiným systémem rozdělení

editovat
  • Klingonština (umělý jazyk ze světa Star Treku; schopní mluvit, části těla a ostatní)
  • Litevština má ve skutečnosti tři rody: mužský, ženský a "bez rodu" - tedy nikoliv rod střední. Tvary bez rodu se vyskytují poměrně málo často, používají se u přídavných jmen a u některých tvarů přechodníků sloves.

Jazyky s více než třemi mluvnickými rody

editovat

Některé slovanské jazyky, jako čeština a ruština, rozlišují mužský rod životný a neživotný. Polština rozlišuje životný a neživotný mužský rod v jednotném čísle a v množném čísle rod mužský osobní a ostatní.

Švédština ve společném rodě u osobních zájmen třetí osoby jednotného čísla podrod mužský (han), ženský (hon) a věcný (den), ve středním rodě má zájmeno det.

Více než tři rody včetně označení míry

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ K tomu přispívá i to, že v mluvnicích jiných jazyků nepoužívají ekvivalent slova rod pro nic jiného, než právě jmenný a ztotožňují ho tak právem s mluvnickým rodem.
  2. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo maskulinum. 

Související články

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jmenný_rod&oldid=24035536“