Kečuánština

indiánský domorodý jazyk v Jižní Americe

Kečuánština, kečujština neboli kečua, španělsky quechua, vlastním jménem runa simi (doslova: „lidská řeč“)[zdroj?] nebo qichwa (doslova: „(jazyk) z horských údolí“)[zdroj?], je nejrozšířenější indiánský domorodý jazykAmerice, používaný zejména v Peru a Bolívii (v obou zemích je od roku 1975, respektive 1977, jedním z úředních jazyků), dále pak v přilehlých oblastech Ekvádoru, Kolumbie, Chile a Argentiny. Hovoří jím asi 14 milionů obyvatel, z toho 9,6 milionu představují rodilí mluvčí. V počtu mluvčích indiánských jazyků následují mluvčí ajmarštiny a guaraní.

Kečuánština (runa simi/qhichwa simi)
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
RozšířeníArgentina, Brazílie, Bolívie, Chile, Kolumbie, Ekvádor, Peru
Počet mluvčích9,6 milionů
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
RegulátorAcademia Mayor de la Lengua Quechua
Úřední jazykPeru, Bolívie
Kódy
ISO 639-1qu
ISO 639-2que (B)
que (T)
ISO 639-3que
Ethnologuerůzné
Wikipedie
qu.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dialektální dělení kečuánštiny

Historie

editovat

Původně se na pobřeží a v centrálním Peru setkáváme s protokečuánštinou, která sousedí s protoajmarštinou. Oba jazyky se vzájemně ovlivňují[zdroj?]. Kečuánština se postupně šíří na jih a částečně vytlačuje ajmarštinu. Když se v oblasti, hlavně v Cuzcu, usadili Inkové a založili inckou říši Tawantinsuyu, přijali kečuánštinu (původně hovořili jazykem puquina) jako úřední jazyk říše a postupně ji na přelomu 15. a 16. století prosadili jako linguu francu v celé své říši. Po degradaci zemědělské půdy v Andách v druhé polovině 20. století, došlo k přesídlení obyvatel do amazonské části Peru. Postupně se kečujština šíří i do ostatních států a rozdrobuje na dialekty.

Význam slova kečuánština

editovat

Čeština používá pro označení jazyka tři výrazy. Je to jednak kečuánština nebo kečujština, jednak kečua.[1] Tato slova vychází ze španělského slova „quechua“, což je španělský přepis, resp. přejímka, z kečuánského „qhishwa“ nebo „qichwa“ (podle nářečí); toto slovo v kečuánštině označuje „mírnou (klimatickou) zónu“ (šp. „zona templada“), tj. horská údolí[zdroj?], v protikladu k náhorním plošinám (puna), kde se mluví ajmarsky[zdroj?].

Jiné označení pro tento jazyk je v kečuánštině „runa simi“ nebo „runa shimi“, tj. „jazyk lidu“[zdroj?], v protikladu ke „qhapaq simi“ („jazyk mocných/šlechty'“, tj. buď jazyk incké šlechty (zřejmě ajmarština ovlivněná jazykem pukina), nebo případně jazyk Španělů)[zdroj?].

Ani jeden z těchto výrazů není zřejmě původní, objevují se až během koloniálního období[zdroj?]. V současnosti však téměř všechna nářečí používají jedno z těchto slov, příp. poněkud změněná v souvislosti s hláskovými odlišnostmi v nářečích[zdroj?]. Některá nářečí používají slovo „kichwa“ zpětně přejaté přes španělštinu, kde došlo k hláskovým změnám: keč. ⟨qichwa⟩ /qičwa/ [qečwa] > šp. ⟨quechua⟩ /kečwa/ [kečwa] > keč. ⟨kichwa⟩ /kičwa/ [kičwa][pozn. 1] (španělština nemá uvulární /q/, takže ho realizuje jako velární /k/, a v kečuánštině velární hláska nezpůsobí otevřenou výslovnost hlásky /i/ (otevírá se na [e] jen v sousedství uvulárního /q/)).

Rozdělení

editovat

Klasifikace indiánských jazyků je složitá, často se vychází z geografického rozdělení. Takto lze kečuánštinu zařadit do skupiny andsko-ekvatoriálních jazyků (Greenberg 1956). Greenberg dále zmiňuje kečuánštinu ve skupině Andean A, spolu s ajmarštinou. Suarez (1974) oba jazyky slučuje pod kečumaránské jazyky. Podle nedávných výzkumů [zdroj?] spolu oba jazyky genealogicky nesouvisí, ale vzájemně se ovlivňovaly.

Už od prvních klasifikací ze 60. let je shoda mezi odborníky, že lze vydělit dvě základní skupiny nářečí: centrální kečuánština (Quechua B podle Parkera[2], Quechua I (Waywash) podle Torera[3]) a periferní kečuánština (Quechua A podle Parkera a Quechua II (Wampuy) podle Torera). Torero dále rozdělil nářečí skupiny Quechua II na tři skupiny: Q II A, přechodné dialekty mezi Q I a Q II; Q II B, severní nářečí, a Q II C, jižní nářečí. Cerrón-Palomino později tyto klasifikace zrevidoval, nářečí Pacaraos přesunul pod větev Q I a doplnil názvy pro některé podskupiny.[4] Diskuze probíhá především ohledně klasifikace přechodných nářečí (původně Q II A) a vnitřní klasifikace v rámci skupiny Q I.

Mezi nářečími centrálními (střední Peru) a periferními (jižní Peru a Bolívie, severní Peru a Ekvádor) jsou výrazné fonologické a morfologické rozdíly (např. plurál u sloves). Mezi jednotlivými nářečími centrální kečuánštiny (Q I) jsou zároveň výrazné fonologické i morfologické rozdíly, které leckdy znemožňují komunikaci i mezi mluvčími sousedních nářečí.[5] Naopak dialekty v rámci periferní kečuánštiny (Q II) jsou výrazně homogennější; severní kečuánština Q II B má oproti jižní (Q II C) poněkud zjednodušenou morfologii a došlo zde k posunu funkcí některých slovesných aspektuálních přípon. V jižní kečuánštině (Q II C) je rozdíl hlavně v tom, že na západě (Ayacucho, nářečí „chanka“) je toto nářečí fonologicky konzervativní, zatímco na východě (Cuzco, Puno, Bolivie) se změnila výslovnost hlásek na konci slabiky (frikativizace) a v těchto nářečích se pod vlivem ajmarštiny objevují ejektivní (glotalizované) a aspirované souhlásky (aspirované souhlásky se objevují i v ekvádorské kečuánštině, ale až jako pozdější vliv jihokečuánského centra v Cuzku).[4][6]

Kečua patří k aglutinačním jazykům příponového typu. Bohatá slovní zásoba se liší podle nářečí.

Z kečujštiny pocházejí mimo jiné slova jako chinin, guáno, kokain, kondor, lama, pampa, puma nebo oka (jihoamerická plodina podobná bramborám) či jerky (sušené maso).

Dialekty

editovat

Kečuánština má dva hlavní dialekty, severní a jižní, jež se dále člení (poddialekty se označují čísly) a některé nejsou mezi sebou v mluvené formě vzájemně srozumitelné.

Relexifikací kečuánštiny vznikl v Ekvádoru jazyk Media lengua, jenž používá španělské lexémy a kečujskou gramatiku.

Literární tvorba

editovat

S prvopočátky se setkáváme v průběhu incké říše. Inkové ale nezanechali žádné písemné památky. Záznamový systém kipu, používaný v jejich době, sloužil zřejmě pouze k uchovávání číselných údajů. Proto se setkáváme s tvorbou z této doby zejména v ústní slovesnosti a dále díky kronikářům, kteří v období po příchodu Španělů provedli přepis kečujštiny do latinky. Za vlády inků vzniká hlavně poezie a dále také drama. Vrcholným počinem dramatu této doby je Apu Ollantay. Toto a jiná díla nalezneme v českém překladu ve Vrhel, F; Kašpar, O: Texty nativní Iberoameriky I, předkolumbovské literatury, SPN, Praha 1978. V současné době se rozvíjí hlavně kečujská poezie, a pokud se rozhlédneme po internetu, tak nalezneme nejenom poezii, ale i rádio vysílané v runa simi.

Příklady

editovat

Číslovky

editovat
Kečujsky Česky
huk jeden
iskay dva
kimsa tři
tawa čtyři
pisqa pět
suqta šest
qanchis sedm
pusaq osm
isqun devět
chunka deset

Užitečné fráze

editovat
Kečujsky Česky
Imaynallam! Ahoj!
Allillanña! Na shledanou!
Allillanchu? Jak se máš?
Arí / Manam Ano / Ne
Ama hina kaychu Prosím
Añáy! Děkuji!
Anchatam añanchakuyki! Děkuji mnohokrát!
Pampachaykuway Promiň
Lluqʼi / Paña Levý / Pravý

Slovník

editovat
Kečujsky Česky
puka červená
qomer zelená
q’ellu žlutá
puka-q’ellu oranžová
anqas tmavě modrá
q’ayma anqas světle modrá
chumppi hnědá
kulli fialová
yuraq bílá
suqri růžová
yana černá
uqi šedá
tiliphunu telefon
llawikuna klíče
puñuna postel
wasi dům
mayllikuna ukhu koupelna
phaqchachikuna sprcha
Maypim malitakuna? Kde jsou kufry?
pasapurti cestovní pas
manukunapaq tarhita kreditní karta
hawun mýdlo
sunkha thupana břitva
kiru hawi zubní pasta
kiru qhituna zubní kartáček
ñaqch’a hřeben
chucka sipillu kartáč na vlasy
ch’akichikuna ručník
kuchuna nůž
trinchi vidlička
wisllacha lžíce
qhata p’uku talíř
k’aspichakuna hůlky
chupayuq manka pánev
gasyusa kola
mati čaj
unu voda
sirwisa pivo
winu víno
ñukñu mléko
kaphiy káva
runtu vajíčka
t’anka hank’a toust
asukar cukr
mantikilla máslo
kisu sýr
t’anta chléb
arus rýže
challwa ryba
ahus česnek
papa thiqti pomfrity
pisa pizza
amburgisa hamburger
mangu mango
latanus banán
mansana jablka
pira hrušky
phrutilla jahody
pumilu grep
limun citron
laranha pomeranč
phramwisa maliny
uwas hrozny
sirwila švestka
tumati rajčata
chuqilu sladká kukuřice
sanawriya mrkev
siwila cibule
pipinu okurka
papa brambory
k’allampa houby
uma hlava
uya tvář
kunka krk
chukcha vlasy
ninri ucho
ñawi oko
sinqa nos
simi ústa
muqu koleno
kukuchu loket
chaki muquchu kotník
chaka noha
chaki chodidlo
kuraq rawk’a palec
rawk’a prst
muquchu zápěstí
marq’a paže
maki ruka

Vzorový text

editovat

Otčenáš (modlitba Páně):

Yayayku hanaq pachapi kaq,
sutiyki yupaychasqa kachun,
Qhapaqsuyuyki hamuchun,
manayniyki kay pachapi ruwakuchun,
imaynan hanaq pacahapipas ruwakun hinata.
Sapa p'unchay t'antaykuta qowayku.
Huchaykutapas pampachawayku,
imaynan ñoqaykupas contraykupi
huchallikuqta pampachayku hinata.
Amataq wateqaymanqa urmanaykuta munaychu,
aswanpas mana allikaqmanta qespichiwayku.

Všeobecná deklarace lidských práv

editovat
kečujsky Tukuy kay pachaman paqarimujkuna libres nasekunku tukuypunitaj kikin obligacionesniyojllataj, jinakamalla honorniyojtaj atiyniyojtaj, chaytaqa razonwantaj concienciawantaj dotasqa kasqankurayku, kawsaqe masipura jina, tukuy uj munakuyllapi kawsakunanku tian.
kečujsky
(jiný pravopis)
(španělská slova
kurzívou)
Tukuy kay pachaman paqarimuqkuna libres nasekunku tukuypunitaq kikin obligacionesniyuqllataq, hinakamalla honorniyuqtaq atiyniyuqtaq, chaytaqa razonwantaq concienciawantaq dotasqa kasqankurayku, kawsaqi masipura hina, tukuy uk munakuyllapi kawsakunanku tiyan.
česky Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Poslechněte si text deklarace...

Poznámky

editovat
  1. Závorky označují různé typy reprezentace: závorky ⟨píše se⟩ označují grafickou formu, závorky /fonologicky/ označují fonologickou reprezentaci (jaké hlásky jazyk rozlišuje), a závorky [foneticky] označují skutečnou výslovnost (primárně IPA, ale můžeme asi použít v češtině jednoznačné [š], [č] apod.).

Reference

editovat
  1. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo kečuánština. 
  2. PARKER, Gary. La clasificación genética de los dialectos quechuas. Revista del Museo Nacional. 1963, roč. XXXII, s. 241–251. (španělsky) 
  3. TORERO, Alfredo. Los dialectos quechuas. Anales Científicos de la Universidad Agraria. 1964, Vol. II, N° 4, s. 446–478. (španělsky) 
  4. a b CERRÓN-PALOMINO, Rodolfo. Lingüística quechua. Cuzco: CBC/GTZ, 1987. 426 s. Kapitola Clasificación, s. 221–247. (španělsky) 
  5. TORERO, Alfredo. El quechua y la historia social andina. Lima: Fondo Editorial del Pedagógico San Marcos, 2007. 154 s. ISBN 978-603-45021-0-9. Podkapitola La intercomprensión de las hablas quechuas modernas, s. 33–36. (španělsky) 
  6. TORERO, Alfredo. El quechua y la historia social andina. Lima: Fondo Editorial del Pedagógico San Marcos, 2007. 154 s. ISBN 978-603-45021-0-9. Kapitola Hablas, dialectos y lenguas quechuas, s. 20–52. (španělsky) 

Literatura

editovat
  • VILÍMKOVÁ, Olga. Základy jazyka kečua: učebnice pro samouky. Praha: Oeconomica, 2005. 

Externí odkazy

editovat
Učebnice
Slovníky