Renault 5
Renault 5 byl malý automobil, který v letech 1972 až 1996 vyráběla ve dvou generacích francouzská automobilka Renault. Nahradil Renault 4 a jeho nástupcem byl Renault Clio.
Renault 5 | |
---|---|
Výrobce | Renault |
Další jména | Le Car |
Roky produkce | 1972–1996 |
Vyrobeno | 5 500 000 kusů[1] |
Místa výroby | Francie, Španělsko, Venezuela, Slovinsko a Írán |
Předchůdce | Renault 4 |
Nástupce | Renault Clio |
Konkurence | Fiat 850 |
Karoserie | 3- a 5dveřový hatchback |
Třída | malé automobily |
Motor | |
Motor | 0,8 - 1,7L |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
První generace
editovatVyráběla se do roku 1984. Montovala se ve francouzském Billancourtu, španělském městě Valladolid, venezuelském městě Mariara, slovinském Novom mestem a íránském Teheránu. Karoserie se vyráběla jako tří- nebo pětidveřový hatchback. Design vytvořil Michel Boue. Výrazným designérským prvkem a typickým znakem se staly zadní světlomety umístěné v C-sloupku. V USA se vůz vyráběl a prodával pod názvem Le Car.
Motory
editovat- 0.8 L (26 kW); max. rychlost: 120 km/h
- 1.1 L (33 kW); max. rychlost: 135 km/h
- 1.3 L (40 kW); max. rychlost: 140 km/h
- 1.3 L (46 kW); max. rychlost: 151 km/h
- 1.4 L (46 kW); max. rychlost: 142 km/h
- 1.4 L (81 kW); max. rychlost: 185 km/h
- 1.4 L (118 kW); max. rychlost: 201 km/h
- 1.7 L (67 kW); max. rychlost: 175 km/h
-
Zadek vozu
-
Renault 5 TL (1972)
-
Renault 5 pětidveřový (1979–1984)
-
Renault 5 Alpine Turbo (1980–1984)
-
Renault 5 Turbo (1980–1982)
-
Renault 5 Turbo 2 (1983–1985)
Druhá generace
editovatVyráběla se do roku 1996 a montovala se ve všech lokacích jako předchůdce. Design druhé generace vytvořil Marcello Gandini. Z vozu byl odvozen užitkový vůz, který se prodával pod názvy Express, Extra a Rapid. Nejsportovnějším modelem byl typ GT Turbo, který dosahoval výkonu 85 kW. Po náběhu výroby první generace Clia pokračovala ještě několik let souběžně výroba.
Motory
editovat- 1.0 L
- 1.1 L
- 1.4 L
- 1.4 L Turbo
- 1.7 L
- 1.7 L 69 kW
- 1.6 L diesel
-
Renault 5 třídveřový (1984–1987)
-
Interiér
-
Renault 5 pětidveřový (1987–1996)
-
Renault 5 třídveřový (1987–1996)
Závodní verze
editovatRenaulty 5 byly upravovány firmou Alpine pro rallye. Původně byly homologovány pro soutěže ve skupině 2.
Vůz Renault 5 GT skupiny N zvítězil na Rallye Pobřeží slonoviny 1989.[2]
Renault 5 Turbo
editovatPůvodně byl představen na Pařížském autosalonu 1978. Poprvé startoval v Mistrovství světa v rallye 1980 ve skupině B na Korsice. Oproti sériovému provedení byl motor umístěn uprostřed za předními sedadly. V přední části se nacházely chladicí komponenty a rezerva. Karoserie byla rozšířená o 25 cm. Vůz byl vybaven pohonem zadních kol. Vozy dosahovaly výborných výsledků zejména na asfaltovém povrchu.
Pohon obstarával turbodmychadlem Garett T2 přeplňovaný čtyřválec OHV o původním výkonu 247 koní. Později výkon vzrostl až na 355 koní. Měl různé objemy v rozmezí 1379 až 1526 cm³. Dvě palivové nádrže umístěné vzadu měly objem 93 litrů. Převodovka byla manuální synchronizovaná. Podvozek měl nezávislá lichoběžníková ramena se zkrutnými stabilizátory a kapalinové tlumiče. Na obou nápravách byly kotoučové chlazené brzdy. Přední kola měla rozměr 190/55 a zadní 220/55. Všechny troje dveře byly vyrobeny z hliníku, kapota a přední blatníky z plastu. Přední okno bylo z bezpečnostního skla a ostatní z čirého plastu. Hmotnost vozu byla 980 kg.[3]
Renault MAXI 5 Turbo
editovatVůz byl velmi podobný předchozímu typu, ale měl pohon všech kol a výkon 402 koní. Jean Ragnotti vyhrál na Korsice v roce 1985.[2] V témže roce ale tým Renault Sport opustil Mistrovství světa, protože vozy nedokázaly konkurovat ostatním speciálům na nezpevněném povrchu. Několik vozů se nadále pohybovalo v závodech do vrchu.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ https://driventowrite.com/2015/03/19/renault-5-in-five-easy-pieces-profile/#more-8575
- ↑ a b BÍLEK, Karel. Je Citroën C4 WRC nejlepší? Co ostatní premiéry? - 1. díl – vítězství při prvním nasazení [online]. ewrc.cz, 27. 1. 2007 [cit. 2010-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Renault R5 Turbo [online]. skupina B, 2008-2-27 [cit. 2011-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-17.