Wikipedie

Raduň (zámek)

zámek v Raduni

Zámek Raduň je původně gotická tvrz, přestavěna v 16. století na renesanční zámek. V první třetině 19. století byl zámek empírově přestavěn do dnešní podoby. Je chráněn jako kulturní památka.[1] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Zámek Raduň
pohled na zámek v Raduni
pohled na zámek v Raduni
Základní informace
Slohempír
Výstavba16. století
Přestavba19. století – empírová přestavba
Poloha
AdresaZámecká 67, Raduň, ČeskoČesko Česko
UliceZámecká
Souřadnice49°53′28,45″ s. š., 17°56′39,62″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky14186/8-1464 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Na místě původní tvrze byl po roce 1550 vybudován renesanční zámek majitelů Jiříka Tvorkovského, nejvyššího komorníka Opavského knížectví a jeho manželky Anny Haugvicové z Biskupic. Po požáru roku 1582 byl zámek přestavěn na trojpodlažní trojkřídlí s třemi věžemi. Plochostropé panské patro mělo individuální vstupy z nádvorní arkádové lodžie. Když v létě roku 1621 vojsko knížete Jana Jiřího Krnovského obsadilo Opavsko, patřilo k nejhůře postiženým Raduňské panství, které patřilo Pertoldu Tvorkovskému z Kravař, synovci Jiříka Tvorkovského, jenž zemřel bez mužského dědice roku 1586. Krnovského vojáci vyplenili i zdejší kostel a usadili se na zámku a v místním dvoře. Císařští vojáci z Nového Jičína se rozhodli nepříteli pomstít a ráno 22. července přepadli teprve se probouzející vojáky. U Raduňského zámku se strhla bitva ve které byli většina knížecí posádky pobita a jen někteří se zachránili útěkem na Hradec a do Opavy.[2] Po druhé svatbě Heleny Eleonory Sedlnické z Choltic, manželky Hynka z Tvorkova a Kravař, přešlo roku 1652 panství do majetku Albrechta hraběte z Vrbna a Bruntálu (Bruntálští z Vrbna) a po sňatku jeho dcery Johanny Terezie do rukou svobodných pánů Bocků z Burgvic. Roku 1665 je u zámku zmiňovaný pivovar. Od roku 1738 patřilo panství svobodným pánům Gruttschreiberům, za jejich panování zámek i hospodářství pustly. Po krátké državě svobodného pána Jana Václava Mönnicha se majitelem panství po sňatku s jeho dcerou Annou Marií Teklou stal Jan Josef hrabě Larisch, císařský komorník, zemský hejtman a prezident zemského soudu Těšínského knížectví. Ten s sebou přivedl svého dvorního architekta, autora přestaveb zámků ve Fryštátu, Horním Těrlicku a Horní Suché, Johanna Antona Englische, krajského inženýra pro opavský kraj.

Během roku 1816 zpracoval Anton Englisch plán přestavby zámku. Stavební práce byly realizovány v letech 1822–1825, přičemž většina zednických prací proběhla v prvních letech. Na realizaci stavby se podíleli Anton Onderka, a Johann Hermann. Současně s přestavbou zámku se realizovaly úpravy jeho okolí. Byl postaven úřednický dům s kočárovnou a konírnami (1823–1826?), oranžérie (1824) a lednice (1826).[3] Původní lesopark byl přetvořen na přírodně-krajinářský park anglické inspirace.

Po smrti Anny Marie v roce 1829 se majitelskou panství stala její dcera Marie Nepomucena, která se roku 1832 provdala za vnuka maršála Gebharda Leberechta von Blüchera, hraběte Gebharda Bernharda Blüchera von Wahlstatt. Ten zadal roku 1838 úpravy zámku opavskému staviteli Franzi Bielovi. Byl zbořen nefunkční pivovar, vystavěn ovčín a po požáru roku 1841 přestavěna sýpka na empírové stavení. Změnami prošlo i vnitřní uspořádání zámku. Po smrti hraběte Larische v roce 1875 se zámek stal občasným místem pobytu jeho syna, Gebharda Lebrechta, čestného rytíře řádu maltézských rytířů a později vnuka stejného jména, hraběte Gebharda Lebrechta Blüchera, který ke konci 19. století provedl další interiérové i exteriérové přestavby zámku, ze kterých je významnější nová knihovna s pracovnou pána domu. Na počátku 20. století dostal zámek plynové osvětlení, roku 1903 byl připojen telefon a roku 1909 byla provedena nová vodoinstalace.

Náklady na přestavbu spolu s nepříliš obratným hospodařením vedly k tomu, že raduňský velkostatek byl roku 1912 přepsán na Wilhelma Lothara, který se roku 1913 oženil s Luisou, rozenou princeznou Radziwill (sestrou otcovy manželky). V roce 1926 byl zámek elektrifikován a částečně vybaven ústředním topením. Hrabě Lothar zemřel v roce 1928 ve švýcarském tuberkulózním sanatoriu a zanechal po sobě tři syny - 14letého Huga, 13letého Mikuláše a 12letého Alexandra, všichni narozeni ve Velké Británii. Za německé okupace byla na zámek uvalena nucená správa, která trvala do roku 1945. Nejstarší syn kníže Hugo Blücher se sice po osvobození Moravy RA ujal péče o majetek, ale v roce 1948 zemřel. Protože druhý syn Mikuláš zahynul při vojenské akci RAF v Tunisu (22. května 1943), zdědil majetek nejmladší syn Alexandr. Po postupných konfiskacích však v roce 1949 i s matkou opustil Raduň navždy.[4]

Po roce 1945

editovat
Návštěvnost zámku[5]
Rok Počet návštěvníků
2015 19 321
2016 22 363
2017 18 666

Po znárodnění připadl zámek Ministerstvu zemědělství a později se v jeho držení vystřídalo množství dalších institucí. Později přešel pod Místní národní výbor v Raduni a sloužil k bytovým účelům. V roce 1963 byl upraven pro potřeby mateřské a základní školy, ale byly tu umístěny také kanceláře místního národního výboru, zdravotní středisko aj. Dne 1. října 1978 převzal zámek Okresní národní výbor v Opavě, který rozhodl o celkové obnově zámeckého areálu a o zařazení zámku mezi památkové objekty, zpřístupněné veřejnosti. V červenci 1984 byly restaurované interiéry otevřeny veřejnosti. Od roku 2002 státní zámek Raduň spravuje Národní památkový ústav, územního odborného pracoviště v Ostravě.

Galerie

editovat
  •  
    Pohled na zámek od rybníka
  •  
    Zámecká oranžerie
  •  
    Zámecký park
  •  
    Sýpka
  •  
    Bývalý úřednický dům
  •  
    Okrasná a bylinková zahrada pod oranžerií
  •  
    Interiér oranžerie
  •  
    Vstupní průčelí zámku

Reference

editovat
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-13]. Identifikátor záznamu 124525 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ ZUKAL, Josef. Paměti opavské : Črty kulturní a místopisné. Opava: Matice opavská, 1912. 414 s. S. 196–197. Dále jen Paměti opavské. 
  3. ↑ ŠOPÁK, Pavel. Klasicistní architektura Opavy let 1780-1850. Opava: Matice slezská, 2003. 248 s. ISBN 80-903055-5-5. S. 80–82. 
  4. ↑ KOLÁŘOVÁ, Eva. Státní zámek Raduň. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-48-6. 
  5. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 57. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 

Literatura

editovat
  • KOLÁŘOVÁ, Eva. Příběh raduňského zámku. Kroměříž: Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, 2015 (neuvedeno). 196 s. ISBN 978-80-87231-28-9. 
  • KOLÁŘOVÁ, Eva. Zámek Raduň – náhled do interiérů a sbírek. 1. vyd. Kroměříž: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži, 2015. 82 s. ISBN 978-80-87231-30-2. 
  • KOLÁŘOVÁ, Eva. Státní zámek Raduň. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. 32 s. ISBN 978-80-85034-48-6. 
  • VOJKOVSKÝ, Rostislav. Raduň : zámek jižně od Opavy. Dobrá: Beatris, 2009. 19 s. (Putujeme po hradech a zámcích; sv. 70). ISBN 978-80-86737-87-4. 
  • VOJTAL, Petr. Tři nebo šest zámků? Raduň - Bravantice - Studénka. In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis. C 4. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 1999. S. 49–54.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Raduň_(zámek)&oldid=24249189“