Wikipedie

Růžena Svobodová

česká spisovatelka a romanopiskyně

Růžena Svobodová, rozená Růžena Čápová (10. července 1868 Mikulovice[1] – 1. ledna 1920 Praha)[2] byla česká spisovatelka.

Růžena Svobodová
Rodné jménoRůžena Čápová
Narození10. července 1868
Mikulovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. ledna 1920 (ve věku 51 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín
Vyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatelka, dramatička, básnířka a prozaička
Manžel(ka)František Xaver Svoboda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl její otec Jan Čáp správcem klášterního panství řádu premonstrátů. Otec pocházel z Kolovče na Šumavě, matka Eliška, roz. Vodňanská z Milevska. Byla jejich třetím dítětem, ale obě sestry zemřely ještě mladé. [3] Brzy se rodina přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v premonstrátském klášteře na Strahově, kde otec zastával funkci centrálního ředitele majetku strahovského [4] a získal zde velký služební byt. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu. Jeho předčasná smrt ve 42 letech († 1880) proměnila celou situaci rodiny, když bylo Růženě jako nejstarší z jeho čtyř dětí teprve dvanáct let. Doma zavládla autoritativní matka, která byt z velké části pronajímala.

Růžena absolvovala Vyšší dívčí školu, kromě toho navštěvovala na Smíchově klášterní penzionát benediktinek Sacré Coeur, aby se zdokonalila ve francouzštině. Stala se pak domácí učitelkou.

V roce 1890 se provdala za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj společenský salon, který navštěvovali Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, Otakar Štorch-Marien, výtvarnice Zdenka Braunerová, herečky Hana Kvapilová, Hana Benoniová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová. Sblížení se Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. (Výbor z jejich korespondence spolu s J. Mourkovou pořídil J. Loužil a J. Wagner s názvem Tíživá samota, 1969.) Milostné vzplanutí ji na čas poutalo také k J. S. Macharovi.

V průběhu první světové války se věnovala charitě; působila v českém národním svépomocném sdružení České srdce jako zakladatelka a vedoucí Dětského odboru. Humanitární práce tohoto sdružení spočívala v organizování pobytu pražských či vídeňských dětí na venkově, kde dostávaly zdravou stravu, zatímco v hlavních městech říše vlivem válečných let neúměrně strádaly. Tehdy již byla vážně nemocná se srdcem.

Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala. Své humanitární a publikační aktivity směřovala k politice, ale nechtěla se zapojit do stávajících politických stran, její kritika se vyhrotila například vzhledem k Marii Majerové, která založila Ženský list, aniž Svobodovou přizvala ke spolupráci.

Pochována je na pražském Slavíně na Vyšehradě.

Dílo

editovat
 
Růžena Čápová a F. X. Svoboda před svatbou, léto 1890

První povídky napsala již za svobodna. Další tvorbu ovlivnil Šalda a stylově impresionismus. Hlavním hrdinou jejích knih bývá žena nebo dítě. Jednání žen se v jejích dílech stává prototypem životního postoje, u dětí sleduje jejich vývoj a pohled na svět.
Celou svou osobní a generační zkušeností byla Růžena Svobodová vybavena k tomu, aby nad pravdu „vnější“ stavěla „vnitřní“ pravdu duše, aby se účastnila protirealistického hnutí a s generací let devadesátých hledala novou slohovost. V povídkách a v románech o ženách stvořila osobitý typ subjektivizované a lyrizované prózy. Na rozdíl od mnoha „ženských“ spisovatelek mezi svými současnicemi, které o ženské emancipaci beletristicky referovaly (Božena Viková-Kunětická a další), Svobodová dala prahnoucí a mučící se duši moderní ženy slohový výraz.

  • Přetížený klas (1896) – raná povídka portrétující dívku, která o sobě prohlašuje, že je „nový zločin, na který ještě nenašli zákon“. Probuzený intelekt a duše totiž zbavily ženu pokory vůči muži. Olga odmítla všechny partie, který se jí nabízejí. Posléze vstoupí do kláštera a při ošetřování nakažlivě nemocných zemře. Vypravěčka v první osobě, s Olgou sympatizující, znala dívku jen z letmých setkání – tehdy naslouchala jejím monologům. A pak už jen z kusých informací jiných osob zjišťuje důsledky zlomeného vzdoru a zmařené pokory.
  • Milenky (1902) [5]
  • Pěšinkami srdce (1902)
  • Černí myslivci (1908) – devět příběhů mužů z beskydských lesích; o vášni, která čarovnou mocí spoutává dívky s tajemným černým myslivcem. Vede je z domova na pokraj záhuby, avšak navzdory všemu jim dává prožít štěstí. [6]
  • Barvy Jugoslavie : obrazy z cest 1911, Praha : Česká grafická unie, (1920) [7]
  • Posvátné jaro (1912)
  • Přetížený klas a povídky [8]
  • Jarní záhony (1916) – povídky pro děti a o dětech [9]
  • Pokojný dům (1917) [10]
  • V odlehlé dědině (1918) [11]
  • Plameny a plaménky (1918) [12]
  • Písčitá půda (1918) [13]
  • Hrdinné a bezpomocné dětství (1920) [14]
  • Ráj (1920) [15]
  • Různé prósy a torsa (1924) [16]
  • V říši tulipánků (1924) – veselohra o 3 dějstvích [17]
  • Zahrada irémská – nedokončený román; princezna Isida se provdá za bohatého kupce s kořalkou, aby finančně zachránila svou rodinu. Jedinému synovi odmalička vštěpuje předsevzetí majetek dál nehromadit, ale rozumně rozdávat. Jako ovdovělá potká svou jedinou lásku z mládí; hodlají ustavit "nové město o tisíci zlatých sloupech, nového člověka vyzařujícího všechno světlo a všechnu sílu" [18] [19]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých TO Z6, s. 172. Dostupné online.
  3. ↑ Karel Polák: Růžena Svobodová, In.: Karel Stloukal: Královny, kněžny a velké ženy české, Jos. R. Vilímek, Praha, 1941, str. 532–3
  4. ↑ Karel Polák: Růžena Svobodová, In.: Karel Stloukal: Královny, kněžny a velké ženy české, Jos. R. Vilímek, Praha, 1941, str. 533
  5. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Milenky [online]. Praha: Unie, 1917-1918 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Černí myslivci [online]. Praha: Česká grafická akc. společnost Unie, 1916 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Barvy Jugoslavie [online]. Praha: Česká grafická akc. společnost Unie, 1920 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Přetížený klas a povídky [online]. Praha: Unie, 1916 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Jarní záhony [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Pokojný dům [online]. Praha: Unie, 1917 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. V odlehlé dědině [online]. Praha: Unie, 1918 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Plameny a plaménky [online]. Praha: Unie, 1918 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Písčitá půda [online]. Praha: Unie, 1918 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Hrdinné a bezpomocné dětství [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Ráj [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Různé prósy a torsa [online]. Praha: Unie, 1924 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. V říši tulipánků [online]. Praha: Unie, 1924 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  18. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Zahrada Irémská, sv. 1-2 [online]. Praha: Unie, 1921 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 
  19. ↑ SVOBODOVÁ, Růžena. Zahrada Irémská, sv. 5-6 [online]. Praha: Unie, 1921 [cit. 2021-10-07]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Růžena_Svobodová&oldid=24247721“